Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Pověsti o památkách města Olomouce a z Olomouckého kraje - Černý kocour (Helfštýn, Lipník nad Bečvou)

Obsah

Zkrácená verze pověsti Černý kocour (Helfštýn, Lipník nad Bečvou)

Na hradě Helfštejně kdysi vládl vdovec Kuna z Helfštejna, který měl spanilou dceru Lidmilu. Nechtěla si však vzít nikoho z urozených pánů, ale milovala mladého panoše Ganeluna.

Pán však panoše vyhnal pryč. V divoké bouři poté zdrcen proklel i sám sebe. Najednou se tam objevil černý kocour a lidským hlasem mu slíbil, že mu pomůže, dá-li mu za to své prvorozené dítě. Panoš nakonec slíbil tu strašnou věc.

Kocour mu poradil, co má udělat. Panoš se dostal zpět do hradu, kde vyzval ostatní pány na souboj o ruku Lidmily. Postupně je všechny přemohl a Lidmilu si mohl vzít za ženu. Narodil se mu také syn. Na slib kocourovi zapomněl.

Když bylo synovi dvanáct let, kocour si pro syna opravdu přišel. Otec i matka se poté zabili. Hrad osiřel a duch Ganeluna dodnes bloudí zříceninami.

Celý text pověsti Černý kocour (Helfštýn, Lipník nad Bečvou)

Zdroj viz literatura.

Dávno, tuze dávno tomu, na Helfštejně tehdy seděl velmi mocný pán, Kuna z Helfštejna se psal. Byl vdovcem letitým už a krásnou dceru měl, jedináčka. Slula Lidmila, a že vynikala krásou i bohatstvím, přijížděli na hrad tuze často urození mladíci, aby se ucházeli o její ruku.

Leč odcházeli všichni s nepořízenou, neboť hradní slečna už dobře věděla, pro koho bije její srdce. Byl to mladý panoš Ganelun, stojící ve službách jejího otce, panic statečný a ztepilý i dobrosrdečný, pohříchu chudý jako kostelní myš.

A to byla těžká překážka. Pan Kuna nechtěl o lásce mladých lidí ani slyšet, a aby udělal všem jejich nadějím rázný konec, propustil Ganeluna ze služby a vyhnal ho za večera z hradu.

Zoufalý panoš se vydal na cestu do tmavé noci. V hlavě mu vířilo, ke všemu se ještě spustila prudká bouře. Konec všem krásným snům! Jako rány na rakev jeho lásky zněl lesem divoký rachot hromu, jako slzný příval chrlila nebesa záplavu vody. Kam se obrátit! Co počíti! Kráčel jako bezduchý, sám nevěda kam, až nakonec vyčerpán mukou, únavou a hladem, klesl na zem. Vše, co dobrého v něm byl vypěstil domov a dobrá výchova, se v něm náhle zlomilo, a z úst se mu draly bezmocné kletby: proklínal sebe, klnul rodičům i Bohu, svolával na sebe smrt.

V tom před ním z temnoty něco zasvítilo jako dva uhlíky. Zamrazilo ho, vzhlédne bystřeji a hrůzo hrůzoucí! Teprve teď si povšiml, že leží pod šibenicí: čtyři sloupy, spojené nahoře trámky, na jednom z nich se houpe a chrastí kostra oběšence a nad ním sedí veliký černý kocour, svítící divoce očima. To byly tu uhlíky!

Vyskočil Ganelun, chtěl prchnouti. Ale kocour naň spustil lidskou řečí:

- Styď se, Ganelune! Tak mlád a už opovrhuješ životem! Pro lásku si zoufáš! Vzmuž se a zanech zženštilého skuhrání... a marných kleteb! Jsem ochoten ti pomoci.

Stanul jinoch rozpačitě, dodal si potom odvahy a zeptal se podivného zvířete, jistě je to zlý duch, napadlo ho, kterak by mu chtěl pomoci.

- Vím, co tě trápí, odpověděl kocour, vím také lék na tvé trápení. Lidmila bude tvá. Dám ti kouzelný prostředek, který ti k ní jisté dopomůže. Ale musíš mi za tu službu také něco dát.

- Co bych já, chuďas, ti mohl dáti?

- Dáš mi své prvorozené dítě, které ti Lidmila porodí. A dlouho se nerozmýšlej, neboť je nebohá dívka tak zdrcena, že ji těžký žal sklátí do hrobu, jestli se nerozhodneš včas.

Zoufalec váhal. Nemohl se odhodlati k takové strašné oběti. Ale když nakonec neviděl žádnou jinou záchranu ani pro sebe, ani pro Lidmilu, projevil souhlas s návrhem zlého ducha.

V tom okamžení zasvítil blesk, zarachotil hrom, kocour popadl Ganeluna za ruku, v mžiku se s ním vznesl do povětří, a než se užaslý panoš vzpamatoval, stál najednou na Helfštejnském nádvoří. Tam mu vložil kocour do ruky jakousi zčernalou hrudku a pravil:

- Dobře to opatruj a dbej, abys to mět stále u sebe! Je to smůla z hranice, na které hořela čarodějnice. Má kouzelnou moc a dopomůže ti ke všemu, co budeš chtít.

Zmizel. A mluvil pravdu. Ukázalo se to příštího dne. Ganelun vešed do hradu, našel Lidmilu s otcem ve veliké hradní síni ve shromáždění mnohých urozených pánů a rytířů. Kuna naléhal na plačící dceru, aby si vybrala jednoho z přítomných za ženicha. Tu se prodral Ganelun zástupem dopředu a zvolal:

- Ctná panno Lidmilo, vyvol si toho, kdo přemůže všecky přítomné v zápasu!

Zachechtal se hradní pán, spatřiv zapuzeného panoše, a pohrdavě se ušklíbl. Ganelun však sebevědomě dodal:

- A kdyby vás tu, páni, bylo třeba desetkráte tolik, se všemi bych se chtěl vypořádat.

Smělá a zpupná to byla slova. Všem přítomným zbrunátněly tváře hněvem a pan Kuna řekl posměšně:

- Dobrá, když se tolik chvástáš, ukaž, co dovedeš. Nelžou-li tvá ústa, bude Lidmila tvá. Myslím však, že spíš než ona bude tvou nevěstou zubatá s kosou.

Bylo ustanoveno, že se zápas vybojuje mečem, a všichni se hned vyhrnuli na nádvoří. Rozvadění a uražení sokové se přeli o přednost. Všichni toužili po cti, srazit a rozsekat zpupného holobrádka.

Leč zakrátko je bojovný zápal přešel a panu Kunovi zmizel s tváře posupný smích. Pod pádným mečem Ganelunovým klesl první, druhý, třetí sok a tak to š1o dále. Panoš neochabl a neustal, dokud všecky nepřemohl.

Tu pravil pan Kuna: - Stojím ti v slově. Dokázal jsi, co jsi tvrdil, Lidmila je tvá. Kdo vypoví Ganelunovu radost, když mu padla šťastná dívka do náručí. Zmučená srdce zapomněla hned na všecky trudy a mocná vlna blaženosti zaplašila s čela všecky vrásky a z očí slzy.

Brzy nato se slavila svatba a Ganelun zapomněl v štěstí na hrůznou noc pod šibenicí, zapomněl i na slib, který dal zlému duchu.

Po roce se manželům narodil synáček. Byl jako obrázek a matka i otec se vznášeli v sedmém nebi. Leč jednoho dne, když stál Ganelun nad kolébkou, připomněl si náhle hroznou úmluvu a tentam byl potom jeho klid. Ustavičně bděl nad chlapcem, v jen v neodkladných věcech a tuze nerad jej opouštěl, a když byl sám, rval si vlasy a bědoval.

Ale zlý duch se na podiv o své nehlásil. Uplynul rok, uplynul druhý a pořád nic. I uklidnil se nešťastný otec a pomalu zase zapomínal. Synek zatím rostl, běhal a byl čím dál roztomilejší. Když mu bylo osm, deset let, už se i luku chápal, otce na lov doprovázel a stále mu větší a větší radost dělal.

Konečně bylo synkovi dvanáct let. Toho dne oslavili na hradě s velikou slávou jeho narozeniny a ubírali se už pozdě v noci na lože. Oslavenec sotva dolehl, už byl v spánku, otec a matka rozloučivše se s ním polibky, odešli pak do své ložnice a tam ještě dlouho spolu rozmlouvali, ač se už blížila půlnoc. Srdce jim překypovala štěstím, ústa se musila vypovídat. Vtom najednou prudké fialové světlo a hrozná rána, až se celý hrad otřásl. Zděšení rodičové hned chvátali do synkovy komory a nastojte! Na lůžku spatřili sedět černého kocoura. Zasvítil divě očima, zaprskal a tentam! Jen ošklivý sirný zápach po něm zůstal -- na loži našli pak rodiče synka bezduchého.

Zsinalá matka klesla se srdceryvným výkřikem mrtva k zemi a Ganelun si v šílené muce roztříštil hlavu.

Tak hrad osiřel -- starý pán už byl dávno předtím odešel ke svým předkům -- a hrdá budova od té doby pustla a pustla, až z ní zbyly jen zříceniny.

Nešťastný Ganelun nemá však pokoje ani v hrobě a jeho duch prý bloudí zříceninami hradními až doposud.

Co je na pověsti Černý kocour (Helfštýn, Lipník nad Bečvou) (ne)pravdivého?

Hrad Helfštýn vznikl se vší pravděpodobností v poslední čtvrtině 13.století a jeho zakladatelem byl slezský šlechtic Friduš z Linavy. O pánu Kunovi není v historii nic známo, naopak ke skutečnému zakladateli Friduši z Linavy se váže další pověst, že uzavřel spolek s ďáblem a ten mu za to vykopal na hradě studnu. Sám poté i přes úskoky musel za tuto službu zaplatit svou duší.

Soustavnější zajišťovací práce na zřícenině hradu začali až na počátku 20.století a po druhé světové válce. Nyní je hrad hojně navštěvovaným turistickým místem.

Aktualizováno: 21.04.2011
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po 10:00–17:00 Út 10:00–17:00 St 12:00–19:00 Čt 10:00–17:00 Pá-ne zavřeno Od 10:00 do 11:30 je knihovna vyhrazena pro seniory a držitele průkazu ZTP ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2022
Aktualizováno: 20.08.2020 13:37
TOPlist