Pověsti o památkách města Olomouce a z Olomouckého kraje - Dům U Motýlka
Obsah
- zkrácená verze pověsti
- celý text pověsti (zdroj viz literatura)
- co je na pověsti (ne)pravdivého?
Zkrácená verze pověsti Dům "U Motýlka"
Při procesu s čarodějnicemi ve Velkých Losinách se mezi jinými jmény objevily i olomoucké měšťanky. Jednou z nich byla i Zuzana Topolanská, dcera měšťana Jiřího Topolanského.Prý stále prováděla čarodějné kousky, a nepřestala s nimi i po svatbě s měšťanem Antonínem Mičkou. Nakonec zemřela a vdovec Antonín začal pít. Malou útěchu hledal také v nalezeném osvojeném chlapci Hanzim. V tom se však zřejmě usídlil zlý duch Zuzany a chlapec měl neklidný spánek. Jednou se opět neklidně probudil a spatřil plameny, ze kterých se potom po uhašení vznesl malý bílý motýlek. Chlapec v té chvíli zemřel. Domu se potom říkalo "U motýlka".
Celý text pověsti Dům "U Motýlka"
Zdroj viz literatura.Při procesu s čarodějnicemi ve Velkých Losinách se pojednou mezi jmény nařčených z čarodějnických rejů objevila i jména některých počestných olomouckých měšťanek, jako paní Magdaleny Mainerové, manželky purkmistra, paní Johnové, Pecháčkové, Šebestové, Topolanské a jiných. A právě o Zuzaně Topolanské se v této souvislosti povídalo nejvíce. Zuzanka byla totiž velmi hezkou dcerou měštana Jiřího Topolanského. Povídalo se, že když čarovala, rozplétala si vlasy a svoji vnadnou postavu halila do průsvitné řízy. Aby mohla létat vzduchem rychlostí větru, mazala se kouzelnými štávami z bylin a trav, které sama sbírala. Za bouřlivých a temných nocí, zvláště o Dušičkách, na vánoce, o Velkém pátku a v nocích filipojakubské a svatojánské, létala na ohnivém pometlu na sněmy čarodějnic do jesenických hor na Petrovy kameny. Sněmům předsedal samotný ďábel, kterému se přítomné odevzdávaly tělem i duší. Zuzana čarovat nepřestala ani když se provdala za Antonína Mičku, olomouckého měšťana, ačkoliv se v rodině čekalo, že vdavkami se vše uvede na pravou míru. Její čarování však netrvalo dlouho, protože osud jí dopřál jen málo času. Zemřela mladá, v nejlepších letech. Umírala dlouho a těžce. Zlí duchové do ní vcházeli a trhali jí vnitřnosti. Celý dům se třásl a vrány a havrani se slétali na římsu zastřeného okna, za nímž dokonávala čarodějka Zuzana. Byla pochována ve vší tichosti na hřbitově u kostela sv. Mořice. Rakev a hrob, vybočující z řady ostatních hrobů, vykropil bez dlouhých zpěvů a modliteb kapucínský kvardián. Pravidelnými návštěvníky jejího hrobu se stali kocouři. Když přišel jejich čas, houfně se sbíhali, posedali na hrob a rozvřeštěli se tak, že to nahánělo strach celému okolí.
Vdovec Antonín se dal na pití. Splachoval svoji bolest a žal, utápěl i hanbu svojí nebožky a pil na kuráž. Pití však nebývá spolehlivým utěšitelem a nepomáhalo ani Antonínovi, jenž svou osamělost pociťoval stále víc a víc. Rozhodl se proto, že si najde společníka. Hledal jej a nalezl ve čtyřletém hochovi, který se jednoho dne objevil na Horním rynku, žvatlal německy, říkal si Hanzi, ale odkud je a čí, to nevěděl. Páni konšelé nevěděli, co si s nalezencem počít a tak jim přišla vhod Antonínova nabídka, že se o něj postará. Tak se také stalo.
Hanzi byl roztomilý klučina. Brzy si v novém domově zvykl a Antonín k němu přilnul otcovskou láskou. Pookřál, a pokud někdy výjimečně zahnul za roh do hospůdky, nemluvil o ničem jiném, než o svém bystrém synkovi. Jedno ho však začalo brzy znepokojovat - hošíkův neklidný spánek, jeho časté zmatené mluvení ze sna. Sousedé Antonína těšili, říkali, že se malému do snů přenáší jeho celodenní lumpačení, že s ním nezbednost šije i v noci. Čiperného chlapce však časem začal přepadat spánek i uprostřed her. Nebyl to ale spánek zdravého, jen unaveného dítěte, nýbrž v těžké polobdění a hrůzyplné snění, jež přecházelo v křeče, které zmítaly jeho drobným tělíčkem. Lékaři si s Hanzim nevěděli rady a Antonín s hrůzou pochopil, že se v Hanziho těle usadil zlý duch čarodějné Zuzany, který řádí a mstí se na nevinném dítěti. Kdykoliv se Hanzi probral ze svého podivného spánku, nedovedl povědět, co ve snech viděl a co se s ním dělo.
Až jednou - bylo to na podzim - se před půlnocí vytrhl z křečovitého polospánku a s pláčem volal na pěstouna, ať honem otevře dveře na chodbu, že za nimi šlehá plamen, at jej uhasí nebo že všichni v domě uhoří. Antonín dveře otevřel a na prahu doutnala špetka popela, jen tak, co by se vešlo do náprstku. Když se sehnul, vzlétl z popela bílý motýlek, zakroužil nad jeho hlavou a rozplynul se ve tmě. V tu chvíli v postýlce bez hlesu dodýchal nebohý Hanzi.
Dlouhý zástup mládenců a družiček doprovodil chlapečka na svatomořický hřbitov. První sníh se tiše snášel, když k velkému Antonínovu žalu kladli do země bílou rakvičku. Na jaře vyrašil na rovu nikým nezasazený trs sněženek a na Zuzanině hrobě od toho jara už nikdy kocouři neslavili svoje zásnuby. Nevinná duše nalezence Hanziho tak vykoupila mír pro hříšnou duši Zuzaninu.
Domu číslo popisné 203 na Horním náměstí se pak dlouho říkalo "U Motýlka," na památku tohoto smutného příběhu.
Co je na pověsti Dům "U Motýlka" (ne)pravdivého?
Pověst spadá do druhé poloviny 17.století, do doby poznamenané čarodějnickými procesy, postupujícími ze Slezska na Moravu. V těchto procesech sehrála hlavní roli nevzdělanost lidu a víra v kouzla a čáry, což se promítalo do jejich každodenního života. Dokladem toho jsou i absurdní a tragické procesy v Šumperku a ve Velkých Losinách, vedené inkvizitorem a nedostudovaným olomouckým advokátem Jindřichem Fr.Bobligem z Edelstadtu, který se do nich pokusil zaplést i některé přední olomoucké měšťanky. Olomoucká městská rada však obhájila své právo soudit své vlastní obyvatele a obviněné ani svědky k výslechům nevydala. Mezi obviněné tehdy skutečně patřila i zmíněná Zuzana Topolanská, dcera olomouckého purkmistra Jiřího Topolanského. Označení domu "U motýlka" se však v písemných pramenech neobjevuje.
Aktualizováno: 21.04.2011
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz
© 2008-2023 Vědecká knihovna v Olomouci
Tisk stránky | Mapa webu | Zajímavé odkazy
| RSS 