Pověsti o památkách města Olomouce a z Olomouckého kraje - O založení Mírova (Mírov)
Obsah
- zkrácená verze pověsti
- celý text pověsti (zdroj viz literatura)
- co je na pověsti (ne)pravdivého?
Zkrácená verze pověsti O založení Mírova (Mírov)
Na místě Mírova kdysi stával dvorec a v něm žil zeman Svatoš. Jeho syn Rostislav kdysi v lese objevil jeskyni, kterou po úpravách později využili jako úkryt před loupeživými Tatary.Lidé se tam schovali, ale proradný zbrojnoš je prozradil. Tataři se dobývali do jeskyně, ale náhle je zastavil mocný plamen shůry. Poté ještě navíc přiběhla další pomoc vedená zemanem Svatošem a všichni byli zachráněni.
Kníže pak zemanovi za jeho služby při pronásledování Tatarů věnoval kus země a zeman tam vystavěl hrad Mírov.
Celý text pověsti O založení Mírova (Mírov)
Zdroj viz literatura.
Za dávných časů býval kraj, kde nyní stojí Mírov, pokryt hustým souvislým lesem a v něm bydlel ve svém dvorci zeman Svatoš s rodinou a čeledí.
Svatošův syn Rostislav objevil jednou v lese jeskyni. Byla v malé vzdálenosti ode dvorce, ale až doposud si jí nikdo nebyl povšiml. Byl vchod do ní docela nepatrný a nenápadný, neboť byl zakryt hustým křovím.
Když si lidé z dvorce prohlíželi podzemní dutiny, radily Rostislavovi jeho sestry, aby dal jeskyně rozšířit a upravit, že by se dobře hodily za útočiště, kdyby do země vpadl nepřítel. Mladému zemanovi se návrh zamlouval, a když i otec s tím byl srozuměn, dali se hned do díla. Upravili tam místnosti obytné, skladiště pro potraviny, stáje pro dobytek a v jedné větší prostoře zřídili i kapli, aby se tam mohly konati služby boží. Pacholci vytesali také do skály několik průduchů, jimiž proudil dovnitř čerstvý vzduch a přicházelo tam také trochu světla.
A nenadáli se zemanovi lidé, jak záhy budou v jeskyních hledat úkryt před nepřítelem. Zakrátko vpadli na Moravu Tataři, rozlili se po celé zemi jako jarní příval, a kam zapadli, tam bylo boží dopuštění. Starci, ženy a děti prchali do opevněných míst, muži se chápali zbraní a spěchali postavit se divochům na odpor.
Tak učinili i na zemanském dvorci. Bezbranní se ukryli v jeskyních, kam narychlo snesli zásoby potravin a zahnali stádo dobytka, Svatoš s Rostislavem a zbrojnými pacholky se strojili do boje.
Nějaký čas měli uprchlíci v podzemí úplný klid. Stařičký kněz, který tam s nimi byl, je utěšoval a posilňoval jejich mysli slovem božím.
Ale stalo se potom, že jeden ze zbrojnošů Svatošových z nízké pomsty prozradil Tatarům tajný úkryt jeskynní a běda jeho obyvatelům! Divocí kočovníci, vedeni zrádným pacholkem, přitáhli k jeskyni a podnikli na ni útok. Když byli odváleli mocné balvany, jimiž byl zatarasen vchod, narazili na těžká, železem pobitá vrata. I káceli těžké kmeny a používajíce jich jako beranidel, bušili do poslední překážky.
V jeskyni zavládl strach a děs. Ale kněz nepoklesl na mysli.
Shromáždil kolem sebe všecky ustrašené, vzal do ruky kříž a zanotoval zbožnou píseň. Všichni se hned přidali k němu a zatímco se zvenčí ozývaly dunivé údery na vrata, uvnitř zněl vroucí zpěv.
Vrata již již povolovala. Najednou se v nich objevil průlom a v zápětí se jím už drali divocí muži dovnitř, jako první z nich zrádný pacholek.
Leč co to! Najednou zasvítil a vyšlehl proti vetřelcům mocný plamen. Padli hned na zem, sežehnuti jako věchet slámy, a za nimi padali i ostatní. Spatřivše to zadnější; obrátili se a hnali se zpátky, až po sobě šlapali. Sám Bůh přispěl obleženým svou mocnou rukou a zachránil je před Tatary.
Zatím se už také byl dověděl zeman Svatoš, co se děje u jeskyně, a pospíchal svým drahým na pomoc. Zaskočil prchající Tatary, udeřil na ně a úplně je zničil.
Potom táhl se svou četou od místa k místu, pronásleduje divokou tatarskou sběř, a neustal dříve, dokud nebyl poslední vetřelec vyhnán z kraje.
Rozhlásila se pak jeho udatnost po celé zemi, všude ho lidé velebili a kníže mu za jeho dobré služby daroval veliký kus lesa. Svatoš si tam vystavěl hrad a dal mu jméno Mírov. To na paměť toho, že byl zbudován v době, kdy po ukrutném vpádu Tatarů zavládl v zemi pokoj a mír.
Co je na pověsti O založení Mírova (Mírov) (ne)pravdivého?
Historie hradu Mírov sahá až do poloviny 12.století, hrad sám byl ve 12.-13.století zemským hradem. Poté byl v držení olomouckých biskupů. Od 18.století až do dneška slouží jako věznice. Má tak tedy docela smutnou historii. O zemanu Svatošovi není v historii hradu nic známo, nicméně Tataři, Maďaři a Kumáni Moravou v 13.století táhli a pustošili zemi.
Aktualizováno: 21.04.2011
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz
© 2008-2023 Vědecká knihovna v Olomouci
Tisk stránky | Mapa webu | Zajímavé odkazy
| RSS 