Pověsti o památkách města Olomouce a z Olomouckého kraje - Poslední noc krále Václava
Obsah
- zkrácená verze pověsti
- celý text pověsti (zdroj viz literatura)
- co je na pověsti (ne)pravdivého?
Zkrácená verze pověsti Poslední noc krále Václava
V srpnu
roku 1306 dlel v Olomouci mladistvý král Václav III. a chystal se
do boje proti Polákům. Pobýval v rezidenci kapitulního děkana
Budislava na starém zemském hradě, v sousedství svatováclavského
chrámu. Truchlil za svého předčasně zemřelého otce Václava II. a
snad proto se nechal zatáhnout do rozverné společnosti svých
kamarádů, kteří po něm loudili a postupně takové dostávali různé
statky a hrady.
V horkém letním večeru se najednou přihnala bouřka a náhlý blesk rozčísnul ztepilou lípu. Král se tohoto úkazu velice zalekl a měl neklidnou noc a hrůzné sny.
Následující den 4.srpna po poledni jej přepadli najatí vrahové a usmrtili jej. Tak vymřel rod Přemyslovců po meči. Král by pohřben v kryptě chrámu sv.Václava. Jeden ze zločinců byl chycen a rozsekán.
Celý text pověsti Poslední noc krále Václava
Zdroj viz literatura.
Psal se srpen roku 1306. Žně byly skončeny a toho roku o to dřív, že nálada byla zjitřena hrozbou války. V Olomouci bylo nezvykle živo. Scházela se sem zemská hotovost, aby odtud vyrazila pod osobním vedením mladistvého krále Václava III. proti Polákům.
Šestnáctiletý Václav zdědil po svém předčasně zemřelém otci Václavu II. trojí korunu. O jeho právu na českou korunu nikdo nepochyboval, uherské se zřekl dobrovolně, polskou si však mínil uhájit. Na svůj jinošský věk byl poměrně vyspělý. Otec svěřil nadaného syna do výchovy zbraslavských mnichů, předně samému opatu Konrádovi. Dobrosrdečný kralevic se záhy ocitl v lehkomyslné společnosti panských milců, kteří při pitkách a dobrodružných toulkách na něm loudili statky a hrady a jejich darování si hned dávali písemně potvrdit. Teprve po varování opatem Konrádem si Václav uvědomil zpozdilost svého počínání. Stavěl si pak hliněné hrnečky vedle sebe a oslovuje je jmény svých ošemetných přátel, urozených světáků, pronášel hrozby: "Ty, pane, vrať mi hrad, který jsi vyloudil nebo jinak jako tento hrnec rozbiji tvou hlavu i hlavu jiného poddaného, který se mně protiví", a přitom holí porážel hrnečky a tříštil je na padrť. Smrtí otcovou zvážněl. Těžké chmury dolehly na jeho nezkušenou hlavu.
Příjezd králův do hlavního města markrabství moravského byl prost vší okázalosti a zevního lesku. K několikadennímu pobytu si Václav vybral rezidenci kapitulního děkana Budislava na starém zemském hradě, v sousedství svatováclavského chrámu. V tu dobu právě začala nesnesitelná vedra. Vzduch se horkem jen sléval, kdekdo utíkal před žhavým sluncem. Král se nejraději ochlazoval na stinné verandě, z níž byl volný rozhled ve stranu půlnoční na sklizená pole, ohraničená modravou kulisou Jeseníků, zlahodněných dálkou. Kraj sluncem přehřátý k večeru zesinal. Dusné parno přivodilo bouři s vichrem a prudkým lijákem. Z rozburácených mračen sjel znenadání blesk rovnou do ztepilé lípy, jejíž koruna klesla k zemi a obnažená dřeň zlomeného kmene bíle zasvítila do přítmí. Krále vylekal i rozlítostnil pozorovaný výjev. Bouře se přehnala. Na večerní oblohu se vyhoupl měsíc a utíkal poplašeným mrakům, jež ho stíhaly a házely přes něj svoje divoce vzedmuté vlny. Dlouho do večera seděl Václav III. na balkoně v tichém smutku. Pod okny ležela mrtvá lípa.
Tu noc měl král velmi neklidnou. Divné přízraky ho obstoupily. Zdálo se mu, že z chrámu sv Václava znějí žalozpěvy, vyděsil ho přelud otcova pohřbu, plápol voskovic v ložnici mu byl pojednou ponurým mementem smrti a bleskem poražená lípa umrlcem. Vzrušilo ho soví houkání na dómské věži, slyšel bolestné sténání. Nevysvětlitelná tíha zavalila jeho srdce. V úzkostech si dal zavolat kapitulního děkana. Děkan Budislav přispěchal, zalekl se horečnatého, sklíčeného výrazu královského hosta a moudrými, útěchyplnými a povzbudivými slovy se ho snažil utišit a rozptýlit jeho neblahé předtuchy. S rozbřeskem dne se noční mámení rozplynulo. Pozdě k ránu král usnul těžkým spánkem a unaveně se probudil, až když slunce zase pražilo do olomouckých ulic.
A toho dne 4. srpna po poledni přepadli najatí vrahové mladičkého panovníka, odpočívajícího po probdělé noci na lehátku na verandě, a třemi bodnými ranami do srdce ho usmrtili. Klesla k zemi poslední mužská ratolest kdysi košatého rodu Přemyslova. Stráže dopadly z tlupy zločinců jen durynského Němce Konráda z Mulhowa a ten byl na místě rozsekán. Jeho tělo pak pohodili psům, kteří nechali ruku, jež vraždila, netknutou.
Poslední Přemyslovec, naděje rodu vladařského, byl s pláčem pohřben v kryptě chrámu sv. Václava před hlavním oltářem. Pravá příčina vraždy zůstala utajena a to tím spíše, že rychlý příval událostí po roce 1306 zahladil všechny stopy a pravda již nikdy nevyšla najevo, zejména když ti, kdož věděli nebo pravdu tušili, si uložili dobrovolné mlčení.
Co je na pověsti Poslední noc krále Václava (ne)pravdivého?
Jádro pověsti odpovídá skutečnosti. Český král Václav III., poslední mužský člen rodu Přemyslovců, byl opravdu zavražděn zřejmě nějakým najatým vrahem v Olomouci 4.srpna 1306 v domě děkana kapituly u kostela sv.Václava. Pověst se v jednom detailu - kdy psi nechali nepovšimnutou ruku, která vraždila - shoduje s textem Dalimilovy kroniky. Jinak ovšem nevíme, zda vrahem byl německý rytíř Konrád z Botenštejna (nebo z Mulhova, žijící ovšem ještě několik let po královraždě), zda vraždu zosnovali čeští páni, obávající se o své neprávem nabyté královské statky, či Poláci, neboť právě do Polska se zrovna Václav chystal na vojenskou výpravu proti králi Vladislavu Lokietkovi. V roce 1326 dala královna Eliška Přemyslovna převézt ostatky svého bratra do pražského kláštera na Zbraslavi a uložit vedle jeho otce Václava II. Odtud však ostatky za husitských válek zmizely.
Aktualizováno: 21.04.2011
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz
© 2008-2023 Vědecká knihovna v Olomouci
Tisk stránky | Mapa webu | Zajímavé odkazy
| RSS 