Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Pověsti o památkách města Olomouce a z Olomouckého kraje - Proč se v kostele sv. Václava zvoní poledne v 11 hodin

Obsah

Zkrácená verze pověsti Proč se v kostele sv. Václava zvonífot03x.jpg poledne v 11 hodin

Za husitských válek patřilo město Olomouc k protivníkům husitů. Proto bylo také v červnu roku 1432 obléháno husitským vojskem vedeným Prokopem Holým. Ten odhadl na jedné z ranních válečných porad sílu olomoucké posádky a převahu svých vojsk a prohlásil, že pokud nedobijí husitská vojska Olomouc do hlasu poledních zvonů, odtáhnou.

Strhla se veliká bitva. V nekrutější vřavě před polednem se olomoucký biskup Jan Železný dozvěděl od zajatých husitů o slibu Prokopa Holého o poledních zvonech. Biskup proto dal zvonit na zvony kostela sv.Václava ještě před polednem a husitský vůdce Prokop Holý se svým vojskem odtáhl, nechtěje porušit své vlastní slovo. Biskup tak zachránil Olomouc před pleněním. Od té doby se zvoní u sv.Václava poledne již v 11 hodin.


Celý text pověsti Proč se v kostele sv. Václava zvoní poledne v 11 hodin

Zdroj viz literatura.

Za husitských válek patřila Olomouc k baštám, o něž se opíral císař Zikmund, zapřisáhlý odpůrce kalicha a nepřítel "božích bojovníků." Roku 1424 uzavřeli olomoučtí měšťané obranný spolek s městy Brnem, Jihlavou, Znojmem, Litovlí a Uničovem proto, aby snáze odolávali husitským nájezdům. Olomouc husité opravdu nikdy nedobyli, mimo jiné také proto, že zde vládl bohatý německý patriciát. Nové víře, třebaže se šířila i na Moravě i v okolí Olomouce, páni hlavního města markrabství nepřáli.V červnu roku 1432 přitáhl k Olomouci sám Prokop řečený Veliký nebo také Holý. Tehdy měli Olomoučtí možnost poznat nepřemožitelnost husitských zbraní. Město bylo obklíčeno ze všech stran a nové a nové zástupy bojovníků sem přijížděly na bojových i fasuňkových vozech, aby je vítězství tentokrát neminulo. Olomoučané trnuli hrůzou, když vyslechli zprávy svých zvědů, kteří se odvážili v noci z městských bran, o tom, kolik nepřátelského, dobře vyzbrojeného a pro boj za pravdu Páně nadšeného vojska leží pod hradbami.

Prokop, mohutnou postavou převyšující ostatní hejtmany a nápadný hladce vyholenými tvářemi, vedl před hlavním útokem v časných ranních hodinách válečnou poradu. Byla pronášena různá mínění a dávány rozličné rady. Jeden návrh zněl: "Nač plýtvat životy? Vyčkejme, až obležené město, všeho dovozu zbavené, vyhladovělé, samo poprosí o mír a vzdá se." Názory se různily a navzájem si odporovaly. Prokop mlčky sledoval rozčilenou rozpravu, chladně uvažoval, odhadoval síly olomoucké posádky a pak rázně rozhodl: "Jaké průtahy? Ještě než v poledne zazní zvony, město buď bude v našich rukou, anebo odtud odtáhneme." Jasně a důrazně projevil zkušený vojevůdce svoji vůli. Netěšil se sice té dětinné lásce a oddanosti jako předtím Žižka, ale uplatňoval svoji převahu vždy velmi rozhodně a nesmlouvavě. To dobře věděla olomoucká městská rada od velmistra řádu německých rytířů z Vratislavi, jehož požádala o zprávu o akcích husitů ve Slezsku. "Co pan Prokop, kterýž s nimi jest, činí, toho i druzí musí býti poslušni," sděloval velmistr. Krátce nato zahlaholila polnice, zavířily bubny a válečná píseň se nesla oživlým ležením. Rozhoukaly se houfnice a tarasnice, jež metaly na olomoucké zdivo olověné i kamenné koule, hromadné výstřely z hákovnic a ručnic ohlušovaly obležené, sudlice, palcáty, cepy a meče pak měly dokonat zkázu města.

Nejzuřivěji se bojovalo pod svatováclavským návrším, kde se srázná skalní stěna zdála být nedobytnou. Obhájci města se drželi obdivuhodně, cítili však, že bitvu nezvládnou. Již několik hodin trval nerozhodný, ale důležitý zápas. Smolné věnce vrhané do města ztěžovaly odpor jeho obhájců. Na několika místech hořely střechy a dusivý dým se valil ulicemi a bránil v rozhledu. Toho využili cepníci a pokoušeli se k hradbám hákem připevnit žebříky z provazů. Střelci a práčata svou soustředěnou palbou znemožňovali olomouckým ozbrojencům vyhlédnout přes okraj hradeb.

Ve svrchovaném nebezpečí se mezi obhájci města objevil biskup Jan Železný, aby bojujícím dodal odvahy. Nebyl u lidu oblíben pro svou hrabivost, lakotu a jiné nectnosti. Tedy právě pro ty vlastnosti, proti kterým husité tak nemilosrdně bojovali, když žádali, aby přestala moc panstva a panování kněžstva. Zoufalství však semklo Olomoučany v jeden houf a ve chvíli nebezpečí v Janu Železnému neviděli nehodného pastýře. Jeho přítomnost a nebojácnost jakoby je vzpružila. "Kdybychom do poledne vydrželi, máme vyhráno," povzdechl si kdosi z posádky. "Jak to myslíš?" tázal se biskup. "Prokop prý prohlásil, že než hodina polední udeří, musí mít Olomouc v rukou nebo že s vojskem odtáhne." "A jak to víš?" ptal se nedočkavě biskup. "Několik málo husitů, které se nám podařilo zajmout, se nám pošklebuje, a těší se, že budou obědvat lépe než my." Biskup se hluboce zamyslel. Pojednou se jeho ustaraná, zasmušilá tvář vyjasnila, naklonil se k jednomu ze své družiny, něco mu potichu pošeptal, a pak se ubíral v místa nejlítějšího boje.

V tom slyš! Do třeskotu zbraní a válečné vřavy zaznívá velebný zvuk zvonů od sv. Václava. Obě strany udiveně naslouchají. Nejvíce je překvapen Prokop Veliký, který zaujat bitvou, nesledoval, jak slunce pokročilo na obloze. Dal povel k ústupu. "Řekl jsem, nežli zvony oznámí poledne, musím být pánem města, jinak že dobývání zanechám. To platí, dané slovo nikdy neruším," pravil k nespokojeným hejtmanům, kteří se již viděli v dobytém městě. Brzy poté se rozjely husitské vozy směrem západním. Olomouc tedy byla zachráněna biskupovou lstí. Od té doby se na památku této události zvoní u sv. Václava poledne již v 11 hodin.

Co je na pověsti Proč se v kostele sv. Václava zvoní poledne v 11 hodin (ne)pravdivého?

Pověst není pravdivá. V roce 1423 husité na Moravě slavili řadu válečných úspěchů, Olomouce však nikdy nedobyli. Dopolední zvonění v olomouckém kostele sv.Václava je v souladu s liturgickými zvyklostmi, které se od 13.století dodržovaly v různých zemích různě. Bývalo zvykem, že se nejen v biskupských, ale i kapitulních chrámech oznamovalo, že skončila první část kněžských modliteb, nazývaných modlitby breviáře. Podobná pověst se vztahuje k Brnu a týká se obležení města Švédy v roce 1645.

Aktualizováno: 21.04.2011
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po 10:00–17:00 Út 10:00–17:00 St 12:00–19:00 Čt 10:00–17:00 Pá-ne zavřeno Od 10:00 do 11:30 je knihovna vyhrazena pro seniory a držitele průkazu ZTP ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2022
Aktualizováno: 20.08.2020 13:37
TOPlist