Pověsti o památkách města Olomouce a z Olomouckého kraje - Propast (Hranice)
Obsah
- zkrácená verze pověsti
- celý text pověsti (zdroj viz literatura)
- co je na pověsti (ne)pravdivého?
Zkrácená verze pověsti Propast (Hranice)
U Teplic stával nad Bečvou kdysi velký hrad, kde vládl rytíř Rolf. Byl to však rytíř loupeživý. Jen se veselil a jedl, a jakmile došly ty zásoby, vydal se se svou družinou loupit - především na cestě u řeky, kudy projížděli kupci.Tuto lidskou smečku však jednou stihl boží trest. Jak se vraceli z loupežné výpravy, země se najednou pod nimi otevřela a všechny je pohltila. Zmizel i hrad a v zemi zůstala jen ohromná propast. Prý se z ní ozývá zvonění hradní kaple. A duch rytíř se prý prohání kolem propasti a nakonec se vrhá do hlubin.
Celý text pověsti Propast (Hranice)
Zdroj viz literatura.
U Teplic stával před dávnými časy na příkré vápencové stráni nad Bečvou mohutný hrad a na něm seděl rytíř Rolf.
Byl to pán divoký a zlý, těšily ho jen dvě věci na světě: lov a hýření. Projíždět se lesem, štvát zvěř a třeba i lidi, potom zasednout se svou zbrojnou chasou za stůl, cpát si břicho dobrými krměmi a zalévat je neméně dobrým mokem, to bylo jeho. Pro cokoliv jiného neměl smyslu.
Jaký div, že při takovém životě hospodářství hynulo a že bývaly hradní sklepy, spíže a truhlice často prázdny.
Leč uměl si v takovém případě hradní pán poradit. Kázal pacholkům sedlati koně, vyšvihl se se svými zbrojnoši do třmenů a už se hnali dolů k řece. Vedla tamtudy cesta, po ní se často ubírali bohatí kupci, měšťané nebo páni a ti mívali s sebou buď drahé zboží nebo zvonivé žluťáčky. Nedali-li po dobrém, od čeho by byly meče a jiné podobné nářadí!
Poštěstilo-li se Rolfovi přepadnouti nějakou bohatou výpravu a dobýti znamenitější kořisti, bylo zas na nějaký čas hej. Takový život vedl rytíř už mnoho let a byl postrachem všech dobrých lidí.
Ale všeho do času, Pámbu navěky! Když se Rolf jednou za noci vracel se svou chasou opět z lupičské výpravy, veza velmi hojnou kořist, najednou zazněl strašlivý rachot a ustrnulý rytíř s hrůzou ucítil, kterak pod jeho koněm klesá půda. Vykřikl, zatroubil na roh o pomoc, ale darmo. Jeho lupičská čeleď byla stejně zděšena. I pod nimi všemi jako by najednou půda mizela, koně se jim propadali.
Co se stalo!
Bohaprázdnou rotu stihl zasloužený boží trest. Otevřela se pod nimi země, pohltila je, pohltila se vším všudy i celý hrad a na místě zůstala jen hrozná propast, která tam zeje až doposud.
Nezbylo po hradě ani památky. Jen vždy jednou za rok o Štědrém večeru slyšeti je z prohlubně lkavé vyzvánění. To se tam odtud ozývá zvon hradní kaple.
Rytíř Rolf nemá však po smrti pokoje a jeho duch se za bouřlivých nocí honí s větrem o závod kolem propasti na zpěněném oři, soptícím oheň. Hledá prý svůj propadlý hrad. Nakonec se po každé za hrozného rachotu vrhne do hlubiny.
Co je na pověsti Propast (Hranice) (ne)pravdivého?
Hranická propast je nejhlubší propastí v České republice - měří celkem 329,5 metru - 70 metrů k hladině a 260 metrů pod vodou. Je součástí Hranického krasu a její ústí se nachází na zalesněném návrší Hůrka asi 0,5 km východně od lázní Teplice nad Bečvou v katastrálním území Hranic. Je o ní zmínka už v roce 1586 od Tomáše Jordána z Klazenburku, zemského lékaře a přírodovědce.
Aktualizováno: 21.04.2011
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz
© 2008-2023 Vědecká knihovna v Olomouci
Tisk stránky | Mapa webu | Zajímavé odkazy
| RSS 