Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Pověsti o památkách města Olomouce a z Olomouckého kraje - Zemětřesení

Obsah


Zkrácená verze pověsti Zemětřesení

fot06x.jpg Na velikonoce roku 1495 postihla Olomouc vichřice a zemětřesení. Hlas shora prý dokonce nařizoval živlům zničení města, ale jiný hlas tvrdil, že mu v tom mniši brání. Pak najednou vše utichlo. Pak se najednou jakoby v plamenech ocitl klášter bernardinů s kostelem Panny Marie na Bělidlech.

Když tam obyvatelé města doběhli, našli tam dokořán otevřený chrám s vroucně se modlícími ležícími mnichy. Na památku nechali zhotovit jejich sochy uložené na radnici.

V roce 1634 se chtěli členové řádu na sochy podívat a jednu sochu si z radnice půjčili. Poté ji v pořádku vrátili. Socha se ovšem hned ráno sama vrátila zpět před klášterní bránu. Purkmistr po této příhodě všechny sochy věnoval řádu, který je umístil na "Svaté schody" naproti kostelu. Po zrušení kláštera se sochy ztratily.


Celý text pověsti Zemětřesení

cerm02x.gif Zdroj viz literatura.

Roku 1495, těsně před velikonočními svátky, postihla město Olomouc vichřice, jakou nikdo nepamatoval. Vítr rval střechy domů, bořil zídky, trhal ploty, lámal stromy na zahradách, divoce vzdouval vody v řece i na rybnících, a litoval každý, koho vichřice zastihla na ulici. Pojednou se zakymácela celá země. Zemětřesení mělo potrestat město a jeho obyvatele za jejich hříchy - lakotu, obžerství a závist. Na všechny obyvatele padla nepopsatelná úzkost a děs. Navíc se rozbouřila ztemnělá obloha a za hrozivého dunění hromů se ozval pronikavý hlas, nařizující zahubení města: "Uhoá! Bij i Trestej nemilosrdně!" A jemu vzápětí odpovídal shůry jiný hlas: "Nemohu, protože mniši bosáci mne zdržují a brání mi." V tom okamžiku jako když utne, rozběsněné živly ztichly a černá mračna na obloze ustoupila nádherné jarní modři.

Vyděšení měštané s radostným údivem shledali, že nikde nejsou patrny žádné větší škody, ale lekli se, když uviděli v plamenech klášter bernardinů s kostelem Panny Marie na Bělidlech. Rozběhli se, aby pomohli mnichům s hašením, ale když vyběhli za hradby ke klášteru, nebylo po ohni ani stopy. Chrám byl otevřen dokořán a na dlažbě před rozsvíceným oltářem s velebnou svátostí leželi všichni mniši s rozepjatýma rukama, pohříženi do vroucích modliteb za odvrácení pohromy od města i jeho obyvatel. K slzám dojatí měšťané se připojili k modlitbám mnichů a děkovali Bohu za záchranu. Městská rada pak dala na památku této události zhotovit sochy mnichů, jak leží pokorně v prachu země a modlí se. Tyto sochy uschovala na radnici. Současně nařídila, aby každoročně v úterý velikonoční putovalo procesí z chrámu sv. Mořice ke kostelu Panny Marie Ochranitelky na Bělidlech.

Přešla léta a roku 1634 si přáli řeholníci, kteří o této podivné příhodě mnoho slyšeli, alespoň jednu sochu uvidět. Představený kláštera proto požádal purkmistra Jiřího Schreffela o zapůjčení jedné sochy. Ten milerád svolil a nařídil, aby jedna socha byla donesena do kláštera ke kvardiánovi, který ji za tři dny s díkem vrátil. Den nato za svítání někdo silně zabušil na klášterní bránu. Když vrátný odemknul, spatřil ke svému úžasu stát u brány sochu, kterou včera vrátili na radnici. Kolem nebylo živé duše. Vrátný vzal sochu a odnesl ji kvardiánovi. Ten se velmi podivil a zakázal vrátnému vypravovat o tom, co se stalo. Asi za týden zašel za purkmistrem a znovu ho požádal o zapůjčení této sochy, že by chtěl nechat podle ní vytesat další pro klášter. Purkmistr poručil sluhovi, aby sochu přinesl, ten se však bleskurychle vrátil celý rozčilený, že socha na svém místě není, i když ji tam vlastnoručně ukládal. Rozzlobený purkmistr pohrozil sluhovi trestem v případě, že sochu nenajde. Do rozmluvy se však vmísil kvardián a vysvětlil, co se se sochou přihodilo. Poté se purkmistr rozhodl darovat konventu všechny sochy, představující františkány - bernardiny z roku 1495. Členové řádu je umístili na "Svaté schody," vystavěné naproti svému kostelu. A tak tam stály až do zrušení kláštera a pak se najednou ztratily. Říkalo se, že je sám ďábel odnesl do horoucích pekel, aby nelákaly kajícníky, zbavující se zde břemen hříchů a nemařily tak ďáblovo dílo, několikrát zde slibně započaté.


Co je na pověsti Zemětřesení (ne)pravdivého?

Pověst se opírá o skutečnou událost. Zemětřesení s prudkým vichrem a nějakou zázračnou událostí totiž zaznamenává stará městská kniha, uložená ve Státním okresním archivu v Olomouci. Klášter františkánů-bosáků, později bernardinů, byl dokončen z podnětu katolického kazatele Jana Kapistrána v roce 1453, klášterní kostel Neposkvrněného početí P.Marie na Bělidlech byl slavnostně vysvěcen v roce 1468 za přítomnosti krále Matyáše Korvína. Základní kámen ke "Svatým schodům" byl položen 10.8.1702 za kvardiána bernardinského kláštera Khytribia. V roce 1634, jak uvádí pověst, tedy ještě "schody" nestály. Barokní stavbu ozdobili roku 1727 kamenným zábradlím. Uvnitř ní vedla do poschodí tři schodiště, z nichž to prostřední se nazývalo "Svatými schody". Po něm se mělo chodit ke svatým relikviím (částečka svatého Kříže a trn z Kristovy trnové koruny) po kolenou. Budova stála naproti bernardinského kláštera v místech dnešní budovy Žerotína na rohu ulic Sokolské a Slovenské. Ke zrušení "Svatých schodů" došlo v roce 1785 a budova byla koncem 18.století podstatně přestavěna.

Aktualizováno: 21.04.2011
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po 10:00–17:00 Út 10:00–17:00 St 12:00–19:00 Čt 10:00–17:00 Pá-ne zavřeno Od 10:00 do 11:30 je knihovna vyhrazena pro seniory a držitele průkazu ZTP ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2022
Aktualizováno: 20.08.2020 13:37
TOPlist