Německá pamětní kniha fary v Horním Údolí na dnešním Jesenicku
10. ročník odborné konference
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska
Německá pamětní kniha fary v Horním Údolí na dnešním Jesenicku
Václav Pitucha
V roce 1999 jsem se seznámil se zajímavým historickým dokumentem - Pamětní knihou fary v Horním Údolí (dnešní okres Jeseník). Tuto památku zachránil kdysi před jistou zkázou pan Sotiris Joanidis z Rejvízu. Dnes je Pamětní kniha fary v Horním Údolí podle jeho informací uložena na biskupství v Ostravě.
Text kroniky je psán německy. Kodex formátu A3 obsahuje v první části málo pečlivé a neúhledné záznamy z 19. století. Moji pozornost však upoutaly zápisy v druhé části knihy. Jsou to pečlivou rukou psané a velmi zevrubně vedené záznamy až z let 1929 až 1944. Zde končí záznamy v němčině.
Záznam za rok 1945 již není dopsán. Zjevně to souvisí se skutečností, že německé obyvatelstvo Horního Údolí bylo po roce 1945 odsunuto ze svých domovů do Německa.
Zápisy, kterými se zde budu zabývat, se nalézají na stránce 61 až 159. Je to klasická farní kronika. Byla předkládána také ke kontrole nadřízeným církevním orgánům, jak o tom svědčí záznamy o visitaci. Fara v Horním Údolí patřila do arcidiecéze se sídlem ve slezské Vratislavi (něm. Breslau, polská Wroclaw).
Na faře v Horním Údolí se nacházely ještě další rukopisné práce ve strojopisné podobě. Při jejich dalším zkoumání jsem dospěl k závěru, že to je soubor, jehož původcem mohl být rovněž autor zkoumané farní kroniky.
Struktura ročního záznamu
Schéma, jeho postupné rozšiřování o další tematické okruhy
Kronikář píše zápisy vždy za celý rok zpětně. Píše podle předem daného schématu, je to tematické rozvržení, jaké bývalo předepsáno pro vedení farní kroniky nařízením z konsistoře. Kronikář se zřejmě opírá o velmi podrobné a konkrétní dílčí poznámky, jak si je pořizoval během roku.Schéma prvního ročního záznamu z roku 1929:
Počasí (Wetterlage )
Církevní svátky (Kirchliches)
Škola (Schule)
Kaple sv. Anny (St. Anna-Kapelle)
Záležitosti kléru (Klerus-Angelegenheiten)
Obec (Gemeinde)
Postupně (již od 1931) kronikář přidává další tematické okruhy: Důležité události (Wichtige Ereignisse), Co se pořídilo (Anschaffungen), Fara (Pfarrhaus), Kostel (Kirche); resp. doplní příležitostnou událost: Fund (nález pražských grošů 1932). Schéma celoročního záznamu však i přesto zůstává zachováno po celou dobu práce, a to i v letech válečných.
Počasí
Tematický oddíl o počasí je zařazen pravidelně do ročního záznamu, a to hned na první místo. Celý soubor představuje nepochybně velmi hodnotné údaje o vývoji klimatu za oněch 15 let. Zejména zde platí, že si kronikář pořizoval podrobné podklady v průběhu celého roku. A podle charakteru vývoje počasí je téma pojednáno velmi podrobně a přináší i srovnání s jinými roky nebo s jinými oblastmi (novinové zprávy z Ameriky nebo odjinud ze světa). Kronikář považuje za důležité zapsat, že v Klementinu existuje souvislá řada klimatických pozorování zapisovaných od r. 1775.Jindy analista pouze věcně zaznamenává ráz počasí i za několik měsíců a krátce je charakterizuje strohými hodnotícími přívlastky.
Z kronikářových záznamů se také dozvídáme, jak se odráží počasí v životě a v práci lidí v jeho farnosti . Je znát, že vývoj počasí ještě ve velké míře ovlivňoval průběh práce na poli a její výsledky dopadaly mnohem zásadněji na život lidí.
Odkazy na počasí se objevují také v oddíle věnovaném církevním svátkům (Kirchliche Feste), ale také škole (např. prázdniny kvůli zimě, zimní nedostatek paliva ve válečné době apod.).
An das Jahr 1929 werden viele mit Schrecken zurückdenken, die es miterlebt haben. Seit 150 Jahren soll es keinen so strengen Winter gegeben haben. Der Jänner war durchwegs kalt und hatte viel Schnee. Die Temperatur bewegte sich um -15 o C. Hie und da kamen Grippenfälle vor, doch verlief die Krankheit bei uns meist harmlos, dagegen berichteten die Zeitungen, daß in Amerika viele an Grippe gestorben sind. Der Monat Februar war der kälteste Monat im ganzen Jahre. Am 1.2. und 3. sank die Temperatur auf -24 o C bei uns, in den Niederungen zählte man bis -30 o C. Am 10. Februar - es war gerade Faschingsdienstag - erreichte die Kälte den seit langen Jahren tiefsten Stand von -30 o C. Es war nicht möglich, im Freien die Augen länger offen und ungeschützt zu halten. Die Zimmer konnten nicht erheitzt werden, in der Nacht gefroren auch die inneren Doppelfenster und waren mit Eisblumen bedeckt.
Das Trinkwasser mußte ins Warme gestellt werden, denn im Hausflur gefror es ein. Das Wild kam ganz zahm in die Wohnungen der Menschen und wurde gefüttert, trotzdem wurden viele Rehe und Hahne tot aufgefunden. Die Eisenbahn konnte nicht regelmässig verkehren, denn einerseits gab es öfters Schneeverwehungen, anderseits gefror das Wasser in den Tendern. Auch wurden viele Maschinenführer krank und ausgebildeter Ersatz nicht vorhanden. Braunkohle konnte nicht herbeigeschafft werden: kurz mit der Kälte kamen Jammer und Elend. Am 16. Februar ließ die Kälte etwas nach, aber in unserer Kirche war es wie in einem Eiskeller. Wir haben die ersten Kreuzweg-Andachten nicht halten können. In den letzetn Tagen des Monates stellte sich noch ein ausgiebiger Schneefall ein.
Der März fing kalt an, es gab Nachtfröste bis -20 o C. Erst zu 40 Märtyrer (10.3.) begann sich das Wetter zu bessern. Es wurde milder, die Sonne schien kräftig, aber nur langsam schmolz sich hohe Schneemasse - so dauerte es bis Ende des Monats. (S. 61)
Církevní svátky slavené v Horním Údolí
Kronikářovy záznamy nám umožňují rekonstruovat průběh církevního roku, tedy jednotlivé svátky slavené v Horním Údolí. Postupně jsme informováni o způsobu oslav jednotlivých svátků (např. mše, kázání, procesí). V návaznosti na vývoj počasí se dozvídáme také o tom, jak kdy která oslava proběhla. Máme tedy k dispozici poměrně zajímavý materiál pramenný.(S tím zřejmě souvisí strojopis nalézající se původně také ve farním archivu v Horním Údolí nazvaný Religiöses Brauchtum in der Pfarrgemeinde Obergrund, s českým rukou psaným údajem Náboženské zvyky, cca 16 stránek.)
Velikonoce (Ostern):
Zelený čtvrtek - Velký pátek - Bílá sobota: Procesí zmrtvýchvstání - Boží hod velikonoční (neděle) - Pondělí velikonoční.
Dny prosebné (na sv. Marka) (Bittage).
Nanebevstoupení Ježíše Krista (Christi Himmelfahrt).
Svatodušní svátky (Pfingsten).
Boží tělo (Fronleichnam): Procesí.
Sv. Anna (a Navštívení P. Marie /Mariä-Heimsuchung).
Sv. Rochus (Gelöbnistag).
Všech svatých (Allerheiligen).
Dušiček (Allerseelen).
Vánoce (Weihnachten).
Škola
Rozsah tohoto tematického oddílu nebývá velký. Nejčastěji zaznamenává kronikář personální změny v učitelském sboru, jmenovitě uvádí učitele, kteří odešli anebo přišli, včetně jejich funkčního zařazení. Všímá si také rozvržení ročníků, jak se v nich konala výuka dopoledne a odpoledne, resp. povolení paralelní třídy. Zajímá ho také postavení školy v rámci dění v obci. Z tohoto hlediska je zajímavý záznam z roku 1931, kdy v souvislosti se stavebními úpravami ve škole kvůli zajištění kursu vaření vyvstala nutnost pokrýt dodatečné finanční výdaje. Obec uspořádala dožínkovou slavnost a kronikář velmi důkladně a se smyslem pro detail zachytil její popis a vylíčil vlastní průběh celé dožínkové slavnosti.Mit Beginn des neuen Schuljahres 1931/32 wurde eine provisorische Parallelklasse zur 2. Klasse bewilligt; als 3. Lehrkraft kam hierher Heinrich Christmann. - Über behördliche Anordnung mußte für die Mädchen der oberen Klassen ein Kochkurs eingeführt werden. Es wurde zu diesem Zwecke das noch leerstehende Zimmer beim Schuleingang rechts als Küche
ausgebaut und mit den notwendigen Küchengeräten versehen. - Um die Kosten hierfür zu decken, wurde ein Erntefest im großen Stile veranstaltet und sollte am 6.9. abgehalten werden. Da aber das Wetter schlecht war, mußte es auf den 13.9. verschoben werden. Der Festplatz befand sich gegenüber dem Gasthause Klein auf dem Territorium des Wirtschafters Franz Seidel N o 11. - Es schien aber, als ob auch dieser Tag recht ungünstig gewählt worden wäre. Gerade als der Festzug beginnen sollte, ging ein Platzregen wieder und hielt viele Besucher von Zuckmantel und Hermannstadt ab und zwang sie zur Umkehr. Außerdem herrschte eine empfindliche Kälte. Da aber alles vorbereitet und bereits auf den Beinen war, hat man es gewagt.- Der Festzug bestand aus dem Brautpaar und Brautzug, alles in altschlesischen Trachten. - Die Schulkinder waren als Blumen gekleidet. An Festwägen waren: der Sämann, Druschtenne, Spinnstube, Bauernstube, Jägernbaude etc. etc. Der Festzug war sehr gelungen und lockte auch viele Neugierige heran. Auf dem Festplatz wurde das Treiben immer lebhafter, da sich inzwischen auch das Wetter etwas gebessert hatte. Es stand da eine Kaffeebude, Bäckereizelt, Würstlelstand, Tanzdiele und noch andere Sachen zur Belustigung und Kurzweil. Abends war Tanz in den Gaststätten Klein und Langer. Die Einnahmen beliefen sich auf ungefähr 6000,- Kč, die Ausgaben gegen 3000,- Kč, so daß ein namhafter Reingewinn erzielt werden konnte. (S. 69)
Obavy vycítíme z těch částí textu věnovaných škole, kdy kronikář líčí nakažlivé nemoci, jež postihly Horní Údolí (spála 1930, záškrt 1934). Ihned si uvědomíme, že tyto nakažlivé choroby ještě tehdy představovaly smrtelné ohrožení dětí.
Im Monate Jänner traten in Niedergrund Diphterie-Fälle auf. Bei uns erkrankte ein Kind, ein 2. war bloß Diphterie-verdächtig. Beide bekamen sofort vom Arzte Injektionen und die Gefahr war beseitigt. ...
Im Oktober trat abermals Diphterie auf. - Diesmal war es gefährlich. - Es erkrankten nach und nach 12 Kinder. - Da die Geschwister der Kranken die Schule nicht besuchen durften, fehlten viele Kinder beim Unterricht. - Die Schule wurde aber nicht gesperrt. - Auf Anordnung des Bezirksarztes, der persönlich nach Obergrund gekommen war, mußten jeden Morgen, vor Beginn des Unterrichtes alle Kinder den Mund ausgurgeln und jeden Tag wurde mit Lysol der Gang sowie die Schulklassen ausgewaschen. - An den Häusern, in welchen kranke Kinder lagen, wurden Warnungstafeln angebracht. - Als aber trotz aller Vorsichtsmaßnahmen abermals ein Fall von Diphterie vorkam, wurden alle kranken Kinder auf Anordnung des Bezirksarztes in das Krankenhaus nach Olbersdorf überführt und dort solange belassen, bis alles gesund war. - Die gesunden Kinder ließen sich impfen. - Die gefährliche Seuche war noch nicht ganz eingedämpft; es kamen dann noch 2 Fälle vor, beide Kinder sind aber bald ins Krankenhaus eingeliefert worden. - Gestorben sind an diese Krankheit nur 2 Kinder. (S. 80-81)
V roce 1933 se dozvídáme o pozdvižení, jaké mezi křesťanskou části rodičovské veřejnosti v Československu vyvolala školská reforma ministra Dérera, která byla jednoznačně pochopena jako proticírkevně zaměřená. Odpor proti ní také donutil vládu od ní ustoupit.
V roce 1934 se ve škole v Horním Údolí museli vyrovnat s nařízením, že na čelní stěně třídy musí být umístěn portrét presidenta republiky (až dosud tam visel pouze kříž).
Dění a život v obci
Tento tematický okruh je obsahově nejzávažnější částí kroniky Horního Údolí. Farář A. Klimosch se dívá na život svých spoluobčanů z pohledu dobrého hospodáře, jehož zajímá, co přináší užitek pro obživu všech. Tak hned při líčení počasí v roce 1929 poznamenává, že srpen byl pěkný měsíc pro sklizeň obilí. Vydařily se také září a říjen, takže pak byla pěkná úroda brambor. Ty se urodily pak rovněž v r. 1932, také ovoce tehdy bylo hojně, ale kvůli suchu červivé; můžeme hned sledovat údaje o jeho cenách: 1 kg jablek za 1,- Kč, švestek za 1,50 Kč, třešní za 3,- Kč.Velké starosti a obavy zaznívají z úst kronikáře po léta hospodářské krize 1929 až 1933. Malou účast poutníků ke sv. Anně 1931 dává právě do souvislosti s hospodářskou krizí, stejně soudí ještě v roce 1933.
Horní Údolí totiž již v té době bylo dosti oblíbené turistické místo:
Die heurige Sommerfrische (1931) war spärlich besucht. Die wirtschaftlichen Verhältnisse im Deutschen Reiche zwangen viele, daheim zu bleiben. Man fürchtete den Sturz der Reichsmark. Dazu wurde mitten in der Hauptsaison die Notverordnung herasugegeben, daß jeder Reichsdeutsche, der über die Grenzen geht, 100,- RM erlegen muß. (S. 70)
Ani v roce 1932 se situace nezlepšila:
Die Sommerfrische bei uns hat heuer nicht viel eingetragen. Viele blieben wegen der Geldknappheit daheim. Auch die üblichen Feiertags-Ferien, wie z. B. Pfingsten und Weihnachten, ließen sich zu wünschen übrig. (S. 73)
Dozvídáme se, že hostinský Langer si kvůli cizineckému ruchu pořídil i autobus (1932), ale ten pak zahálel v kolně.
Málokdy se kronikář uchyluje ke vzrušenému tónu, jako při tomto zvolání:
Wann werden bessere Zeiten kommen? Hoffen wir, daß der Chronist von ihnen bereits im nächsten Jahre berichten kann. (1932) (S. 73)
Asi nejvíce pozornosti věnuje kronikář tomu, co se v obci zvelebilo, opravilo nebo co znamenalo technickou novinku. Můžeme postupně sledovat změny na různých místech v obci, soukromých i veřejných, tedy např. úpravy a opravy hřbitova, kostela, školy, fary, pily atd.
Tak např. v roce 1929 byla u hřbitova pokácena lípa, protože měla být ztrouchnivělá. Byl opraven a natřen plot u hřbitova. Náročnější byl přesun a pozlacení kamenného Kutzerova kříže na hřbitov. V následujícím roce byla u hřbitova ještě opravena horní část vyboulené zdi.
Mnoho námahy znamenalo vykopání studně na faře a instalování tlakového čerpadla (1930). Celé dílo stálo hodně peněz: 4.000,- Kč, z toho 1/3 uhradil patronátní úřad na Jánském Vrchu. Na faře se pracovalo ještě v roce 1932, kdy byla opravena kamenná dlažba ve sklepě a instalovány police na ovoce a víno.
Mnoho vzrušení přinesl nově zavedený telefon (předán k užívání 17.10.1932):
Endlich wurde auch zu uns das Telephon geführt. Die Einführung kostet an 13.000 Kč. - Davon erhielt die Gemeinde aus dem sogenannten Baťa-Fonde 6.400 Kč, also fast die Hälfte. Am 17.10., gerade am Montag, nach dem Kirchweih-Sonntag, wurde die Leitung eröffnet und dem Gebrauch übergeben. Es hatte einen harten Kampf gekostet, bis die Sache mit dem Telephon im Reinen war. So wie immer, gab es auch diesmal sehr viele Nörgler und Gegner. Kaum war aber die Telephon-Linie freigegeben, wurde lustig drauftelephoniert auch von denen, die sich früher gegen das Telephon ausgesprochen haben. Nach 2 Monaten bekam der hiesige Gendarmerie- Posten eine Zuleitung vom Gasthause Langer, in welchem die Zentrale war. (S. 72-73)
V následujícím roce (1933) byla zabudována ve mlýně elektrická turbína a na elektrické osvětlení tak připojen i kostel a fara:
Durch die Einbauung einer Wasserturbine in der Schönwälder-Mühle war es möglich, elektrischen Strom zu liefern. Die Kirche schloß sich an das Lichtnetz an, die Lichtleitung war in der Kirche bereits vorhanden. ... Ebenso wurde auch im Pfarrhaus das Licht angeschlossen. Hier machten die Kosten 1200 Kč aus, die der Pfarrer aus eigener Tasche bezahlte. (S. 75)
Na kostele pak ještě byla opravena střecha a okapy.
Ale s elektrickým zařízením jakožto s technickou novinkou byly také potíže, protože v roce 1935 museli opravovat vedení v kostele kvůli zkratům; také přívodní dráty od silnice působily starosti. Zato ale elektrické osvětlení soch na oltáři bylo velmi pěkné.
Technický pokrok byl tehdy zřejmě na postupu i v Horním Údolí, neboť na faře zbourali kamna kachlová a nahradili je stáložárnými.
Celá obec se dala vidět ještě jednou, to když 16.srpna 1935 za velké slávy vysvětili velkolepě obnovený pomník sv. Rocha, který jakožto poutní místo přitahoval mnoho cizinců. (Tradice již od roku 1779: Tehdy v době morových epidemií obyvatelé obce přislíbili - tzv. Gelöbnistag, že budou každoročně slavit svátek sv. Rocha (16.8.), když bude nákaza odvrácena.)
Am Gelöbnistage zog die Prozession, an der sich auch der hiesige Feuerwehr beteiligte, hinauf zum Denkmal.
Die Teilnahme der Bevölkerung war groß. Nach einer kurzen Ansprache des Seelsorgers wurde die Weihe vorgenommen. Das Denkmal ist jetzt viel höher als das alte; der Platz ringsherum ist schön planiert; auch hat man für bequeme Sitzgelegenheiten gesorgt. Unter dem Denkmale fließt die Quelle, welche merkwürdigerweise Sudetendeutsche Heimatquelle benannt wurde. Das Rochus-Bild ist neu stafiert und über demselben eine Mutter-Gottes-Statue aufgestellt, ein Werk der Kutzer-Familie. (S. 87)
Spolkový život
Spolkový život zaznamenal rozmach v letech 1936 a 1937 a kronikář s velkou chutí líčí průběh různých oslav a slavností, zejména padesátiletého trvání spolku dobrovolných hasičů a založení spolku kamarádů. Jako pěkný doklad vypravěčova podání zde úmyslně uvádím delší doklad líčení slavnosti svěcení spolkového praporu spolku kamarádů z r. 1937. (Jeho členové se sdružili vlastně kvůli vyplacení pohřebného v případě úmrtí člena.):Am 30. Mai beging der hiesige Kameradschafts-Verein das Fest der Fahnenweihe. Um 5 Uhr früh hielt die Musikkapelle einen Weckauf durchs Dorf. Um 9 Uhr war Feldmesse. Der Altar stand an der Nordseite der Kirche, dort, wo das Fenster in der Kirche zwischen Predigtstuhl und Seitenaltar sich befindet. Die Gemeinde ließ ein ziemlich großes Podium aufstellen, auf dem dann der Feldaltar (es war der Fronleichnamsaltar aus der Pfarrei) aufgebaut wurde. Vor dem Altare war ein Tisch aufgestellt, auf welchem die zu weihende neue Vereinsfahne (hergestellt in der Paramentenhandlung Das Volk in Troppau) samt den Ehrennägeln lag. Die Vereinsleitung hatte sehr viele solche Nägel bestellt, deren Erlös den Auslagen zu Hilfe kommen sollte. Die großen Nägel kosteten á 20 Kč, die kleinen 15 Kč und die ganz kleinen 10 Kč. Auf jedem Nagel war der Name und die Haus N o eingraviert.
Der Tag der Fahnenweihe war ein warmer Sommertag. Zum Feste erschienen viele Brudervereine (21) - man zählte nebst der Staatsfahne noch 17 Vereinsfahnen. Neben den Kameradschfatsvereinen auch die Feuerwehren von Niedergrund, Endersdorf, Reihwiesen und die heimische Feuerwehr erschienen. Im Ganzen zählte man über 400 Uniformierte. Die gesamte Mannschaft nahm auf dem Felde vor dem Altare Aufstellung. Während des Gottesdienstes spielte die Musik die Deutsche Messe von Schubert. Nach dem Weiheakt wurde die Benagelung der Fahne vorgenommen. Da aber soviele Nägel vorhanden waren, wurden nur einige eingeschlagen, und zwar vom Pfarrer, vom Präsidenten des Kameradschafts-Vereines, Herrn Martinschek ... Alle übrige Nägel wurden erst im Laufe des nachmittägigen Festes und in den nächsten Tagen angebracht. - Die Fahne wurde durch den Präsidenten Martinschek dem Vereinsfahnenträger Franz Grimme N o 44 unter dem üblichen Zeremoniell übergeben. Während nun die Mannschaften vor den Friedhof auf die Straße marschierten und dort Aufstellung nahmen, begaben sich die Festgäste und die Vereinsfahnen zum Kriegerdenkmal, vor dem eine schlichte Helden-Ehrung stattfand. Die Vormittagsfeier schloß mit der großen Defilieriung vor der neuen Fahne und den Ehrengästen. Nachmittags marschierten sämtliche Vereine im Festzuge durch das Dorf, und zwar vom Gasthause Langer bis zur Gendarmerie und zurück. Ein Gartenkonzert vereinigte noch einmal alle Teilnehmer bei fröhlichen Weihen und angenehmer Geselligkeit. - Daß der Festtag mit einem lustigen Tanz abschloß, ist selbstverständlich. Der Verein konnte auch aus vollem Herzen fröhlich sein, denn die vielen Gäste und nicht zuletzt der schöne warme Tag hatten der Vereinskasse ein solches Erträgnis gebracht, daß der Verein alle Auslagen samt der neuen Fahne glatt bezahlen und außerdem noch einen schönen Überfluß für spätere Zeiten buchen konnte. Die neue Fahne wurde im Presbyterium der Kirche aufgestellt. (S. 113-115)
Volby
P. Alfons Klimosch se projevuje také jako všímavý pozorovatel vnitřního politického dění, neboť vždy píše o konání voleb všech stupňů. Všímá si předvolební kampaně, sleduje její průběh a informuje o výsledcích, a to i formou přilepených výstřižků z novin. Podle jmenovitých výsledků obecních voleb bychom mohli sledovat podíl jednotlivých osob na správě obce v delším časovém období.Věcnost a rozumné nahlížení faktů a jejich souvislostí se odráží např. v tom, když kronikář popisuje demagogické metody henleinovců v kampani (1935). Příčinu úspěchu henleinovců vidí v nezaměstnanosti a bídě lidí v kraji. Neuchyluje se k nacionálnímu podtónu:
Am 19. Mai fanden die Wahlen in das Parlament und den Senat, eine Woche später, am 26. Mai die Wahlen in die Landes- beziehungsweise Bezirksvertretung, statt. Diesmal stand eine neue Partei auf, welche sich Sudetendeutsche Heimatfront (S.H.F.) nannte; ihr Führer war der Deutschböhme Konrad Henlein. Auf Befehle der Regierung mußte die Bezeichnung in
Sudetendeutsche Partei geändert werden. Plakate und Flugzettel gab es in Hülle und Fülle.- Konrad Henlein fuhr selbst mit einem großen Stab seiner Getreuen herum und hielt Reden natürlich nur in großen Städten; auch in Freiwaldau hat er gesprochen. Ja, eine eigene Henlein-Musikkapelle fuhr mit und konzertierte zur Anlockung. Diese ungeheuere Wahlpropaganda (nach dem Vorbilde der national-sozialistischen in Deutschland) einerseits, und die große Not und Arbeitslosigkeit der deutschen Bevölkerung [podtrhl VP] anderseits haben es mit sich gebracht, daß die sudetendeutsche Bevölkerung alles auf die Karte Henlein gesetzt hat. Man war allgemein der Meinung, daß Henlein gleich Arbeit schaffen und der Not ein Ende machen wird. Darum ist es nicht wunderlich, daß die Henlein-Partei bei der Wahl gegen 70 % der deutschen Stimmen auf sich vereinigen konnte. 45 Abgeordnete wurden in das Parlament gewählt, 23 Abgeordnete in den Senat. Die christlich-soziale Volkspartei konnte im ersten Wahlgange keine ihrer Kandidaten durchbringen. Ebenso nicht der Bund der Landwirte. Auch die deutschen Sozialdemokraten verloren viele Stimmen und fast die Hälfte der Mandate. - Aber bald schon zeigte sich die Ernüchterung. Henlein konnte nicht halten, was er versprochen [podtrhl VP] . Die Not nahm kein Ende, ja sie wurde noch drückender. Die Regierung stellte sich ganz offen contra Henlein. Und am Ende sieht man bereits deutlich, daß die Sudetendeutsche Partei viel an Vertrauen verloren, dagegen die bei der Wahl unterlegenen Parteien immer mehr an Festigkeit gewinnen. (S. 92)
Oslavy státních svátků
Pravidelně se zmiňuje kronikář o státních svátcích, často velmi podrobně, rozvádí celý jejich průběh. Když např. sledujeme, že k opětovnému zvolení T. G. Masaryka presidentem (1934) byl zaslán na Hrad blahopřejný telegram, nebo že se oslavovalo pochodňovým průvodem, za vyhrávání kapely, na slavnostní akademii přednášely děti básně, zněly slavnostní projevy, obecní zastupitelstvo mělo slavnostní schůzi, na slavnostních bohoslužbách se sešlo oficiální zastoupení obce, školy, spolků atd., vytane nám na mysli otázka, jaký vztah má německý kronikář k Československé republice jako ke státu, v němž bylo žít jemu a jeho německým spoluobčanům.Am 7. März 1935 feierte Präsident T. G. Masaryk seinen 85. Geburtstagt. Aus diesem Anlasse wurde am Vortage im Saale des Gasthauses Josef Langer eine Fest-Akademie veranstaltet; die größeren Schulkinder haben unter Anleitung des Lehrkörpers Gedichte vorgetragen. Unsere Musiker spielten einige Stücke. Die Festrede hielt Herr Oberlehrer Alfred Knoblich. - Bei dieser Feier waren anwesend: die Gemeindevertretung, das Pfarramt, der Gendarmerie-Posten, die Feuerwehr und einige Gäste. - Am Tage selbst (7.3.) hielt die Gemeindevertretung um 8 Uhr früh eine Festsitzung ab; um ˝ 9 war in der Kirche Festgottesdienst, an welchem die Schulkinder mit dem Lehrkörper, Gemeindevertretung, die Gendarmerie, Feuerwehr, teilnahmen. Das Wetter war an diesem Tage sehr schlecht, es hat den ganzen Tag geschneit. (S. 91)
Z citovaného lze soudit na loajální postoj k Československé republice , nikde totiž nezazní nacionální tón ani výhrady, když např. vláda nařizovala pořádat protiletecká cvičení příliš často.
Otázkou ovšem je, co se v mysli A. Klimosche dělo, když líčil průběh roku 1938 v Horním Údolí (viz kapitola o r. 1938).
Kriminální činy, neštěstí
Kvůli pašování protistátních tiskovin, střelného prachu a zbraně z Německa byl zatčen a před krajským soudem v Opavě souzen R. Nitsche (1937).Bylo zaznamenáno několik případů nezákonného kácení stromů v lese (1937).
V továrně na kola Fuchs v Zuckmantlu vyšetřovali krádeže součástek ke kolům (1937); za krádežemi se skrýval jeden mladistvý chlapec, který pak byl propuštěn z práce a uvězněn.
V roce 1941 přišly nešťastnou náhodou o život dvě děti:
Am 27. April (1941) hatte sich in unserer Gemeinde ein großes, schmerzliches Unglück ereignet. Es war ein Sonntag. - Nachmittags fand eine Beerdigung statt. Doch kaum waren die Leute nachhause geeilt, als vom neuen die Sterbeglocke zu lauten begann. - Zwei Kinder waren auf eine tragische Weise ums Leben gekommen. Es war dies Gerhard Beier, der 10jährige Sohn unseres Organisten und ein 4jähriger Knabe, aus Berlin, der durch die Aktion der Volkswohlfahrt nach Obergrund gebracht und bei Familie Beier aufgenommen wurde. Da das Wetter kalt und unfreundlich war, wurde beiden Kindern erlaubt, zu Hause zu bleiben. Als Frau Beier vom Begräbnis nachhause kam und die beiden nicht gleich sah, dachte sie, sie hätten sich aus Spaß vor ihr versteckt, was sie ja schon öfters taten. Als sie aber, nichts Gutes ahnend, den großen Kleiderkoffer öffnete, bot sich ihr ein schrecklicher Anblick dar. - Beide Kinder steckten im Koffer und waren erstickt. - Der Deckel war zugeschnappt, konnte aber durch die Kindern von innen nicht mehr geöffnet werden. - Dieser Unglücksfall hatte in der ganzen Gemeinde allgemeines Aufsehen erregt. (S. 148)
Svědectví o podobném neštěstí dvou patnáctiletých chlapců, kteří neuposlechli zákazu a spustili mlýn, přičemž utrpěli smrtelná zranění, čteme v roce 1944.
Zajímavosti
Při vykopávání pařezů v lese nalezl pojezdný R. Hammer 12 stříbrných mincí, které byly určeny jako pražské groše (1285-1308) a předány do muzea v Opavě, jen malá část do biskupského muzea na Jánském Vrchu. (1932)25. ledna 1938 bylo možno pozorovat nezvyklý úkaz na obloze - severní polární záři. Zavdala podnět k četným dohadům a fantastickým vysvětlením.
Záležitosti kléru
V tematickém oddílu Záležitosti kléru autor kroniky zaznamenává různé události z osobního života farářů z okolí, např. životní jubilea. Podrobněji referuje z církevního pohledu o průběhu jubilejního roku 1933, dále o mezinárodním kongresu katolíků v Praze 1935. Za války se tento oddíl rozsahem zmenšuje; nebyla příležitost psát o něčem zajímavém, pouze u příležitosti pohřbu bývalého faráře z Zuckmantlu V. Braunera se rozepíše o jeho osobě (viz v části věnované obrazu války). Ostatně náboženský život válečným děním velmi trpěl (odvádění liturgických předmětů, zvonů a jiných předmětů z vzácných kovů, ale i protináboženské zaměření nacistického režimu. Tíha toho všeho postupně stále více zaznívá i z kronikářových slov nářků.Důležité události
Velmi cenný projev kronikářova rozhledu po událostech a jeho kritického hodnocení poskytuje tematický oddíl Důležité události. Do tohoto tematického oddílu kronikář postupně zařazuje stále více událostí z dění v Evropě a ve světě vůbec (atentáty, válečné konflikty třicátých let etc.). Nechává zaznít své obavy z válečných důsledků vývoje.Kritický je již jeho záznam o nástupu A. Hitlera k moci v roce 1933. Píše o tom, jak se Hitler ihned surově vyrovnal se svými odpůrci (komunisty a soc. demokraty) a o Hitlerově násilí na církvích.
Bei den Parlamentswahlen in Deutschland, Ende Februar, erzielte Adolf Hitler mit seiner National-Sozialistischen-Arbeiter-Partei eine unverhofften Stimmungszuwachs. Dadurch erzwang er sich die Macht und übernahm die Regierung. Man nannte die Partei kurz Hackenkreuzler nach ihrem Abzeichen, dem Hackenkreuz; sein Anhang verfuhr sehr hart mit den Partei-Gegnern. Zunächst wurde die kommunistische, dann auch die sozialdemokratische Partei in Deutschland aufgelöst. Ihre Anhänger eingekerkert und im Konzentrations-Lager gefangen gehalten. Dann bekamen es die Juden zu fühlen, die man boykotierte. Schließlich zog man auch die Kirchen los, gegen die protestantische und auch gegen die katholische; obwohl das Deutsche Reich gleich zu Beginn der Hitler-Regierung ein Konkordat mit dem hl.Stuhle in Rom abgeschlossen hatte. Viele katholische Pfarrer und Priester wurden eingekerkert. Ja man wollte sogar den Erzbischof von München, Kardinal Faulhaber, einsperren.
Diese geschilderten Ereignisse ließen auch die Hackenkreuzler un unserer Republik nicht schlafen. Der Staat griff aber energisch ein. Die Partei wurde aufgelöst, ebenso ihre Organisationen, das Partei-Vermögen konfisziert, ihre Zeitungen eingestellt. Viele Beamten wurden wegen Zugehörigkeit zu dieser Partei pensioniert oder versetzt. (S. 76)
V zápisech z doby války se v tomto oddíle objevují zmínky o průběhu války v Evropě, v Rusku a pak přímo obavy z přibližování fronty ke Slezsku. Je to pozoruhodné svědectví o myšlenkovém světě lidí v tak odlehlém kraji a především o kronikáři samotném.
Rok 1938 a válka očima kronikáře Horního Údolí
Bouřlivým událostem na podzim r. 1938 věnuje kronikář hodně pozornosti. Byla to vzrušená doba (září) . Lidé měli strach, co ještě dále přijde. Vesnice se tak postupně vylidnila.Mladí prchali přes hranice, aby nemuseli sloužit v českém vojsku. Nařízená všeobecná mobilizace uvrhla úplně všechny do zmatku. Také ženy opouštěly byty a následovaly své muže. Lidé se zabarikádovali ve sklepeních a před okna stavěli pytle s pískem. V Zuckmantlu oddíly Freikorps obsadily četnickou stanici, finanční stráž a policii. České vojsko bylo v Rejvízu.
Situace nebyla záviděníhodná, pouze sporé zprávy přicházely o světovém dění. Až konečně na počátku října přišlo rozhodnutí: Sudety byly odtrženy od Československé republiky a přivtěleny k Německé říši. I kronikář Horního Údolí tehdy podlehl dobové atmosféře, když říká: Der Krieg war vermieden worden. (S. 127) 5. října pak vpochodovaly první německé jednotky do Horního Údolí. Následovaly bouřlivé oslavy radujících se obyvatel vesnice. Ještě dnes vyvolávají úzkost a tíseň věty líčící všechny tyto projevy: vítání vojska slavobránou, vyhrávání kapely, nastoupené spolky a školní mládež, večerní iluminace oken, pochodňový průvod.
Příštího dne po 5. říjnu jeli také obyvatelé Horního Údolí do Zuckmantlu, aby tam uvítali A. Hitlera a jeho doprovod.
Podrobně líčí kronikář také volby zástupců Sudet do říšského sněmu dne 4. prosince. Opět zaznamenává všechny ty parády kolem volební kampaně, projevy, vlajkoslávu, slavnostní bohoslužby apod. Ve volbách byly všechny hlasy pro. Jen dva hlasy byly neplatné.
V roce 1939 zaznamenává kronikář, že se v obci dvakrát konaly vojenské odvody. A hned nato 1. září vypukla válka proti Polsku. První padlí z Horního Údolí byli Alois Brauner a Josef Proske.
S počátkem války byl zaveden přídělový systém . Zde uvádím kronikářovy údaje: Potravinové lístky: 750 g masa na osobu, jen na lístky se dostal cukr, mouka, luštěniny, tuk, mýdlo, chléb, rohlíky. Také spotřeba uhlí musela být nahlášena. Později bylo na přídělové lístky také ošacení: na každý kus prádla nebo šatstva stanoven počet bodů čili ústřižků. Na nový pár bot musel ještě navíc starosta vystavit odběrový poukaz, ale ty se vydávaly jen v omezené míře.
Tíseň z války promlouvá ústy našeho kronikáře nepokrytě hned od počátku:
Wann wird der Krieg ein Ende haben? (1940) (S. 144)
Wann wird der Krieg mit seinen Schrecken ein nehmen?? (1942) (S. 152)
Jeho neklid se však stále více stupňuje a dochází vyjádření čím dále tím častěji. Neboť:
Postupně byla omezována výuka náboženství: od rodičů vyžadována písemná prohlášení o výuce dětí v náboženství, vlastní předmět náboženství jako zcela vedlejší přesunut na odpolední hodiny, vyučující faráři museli složit na landrátu v Opavě slib etc.
Také náboženský život doznával omezení ze strany nacistického režimu: rušeny volné dny pro svátky církevního roku. Pracovní povinnost v tyto dny.
Konají se sbírky a odvody vzácných kovů na válečné hospodářství, postupně jsou zabavovány liturgické předměty a zvony.
V roce 1943 kronikář přímo konstatuje obrat ve válečném štěstí německých vojáků: pak se přibližuje fronta a konají se protiletecká cvičení. Padlých z Horního Údolí v přehledech přibývá. Gott sei uns gnädig. říká kronikář v roce 1943. (S. 156)
Projevem osobní statečnosti kronikáře v této době je, když hodnotí zemřelého faráře Braunera z Zuckmantlu, který byl předtím nacistickými úřady vyhnán z místa, takto: Über 50 Priester und ... gaben diesem Märtyrerpriester das letzte Geleite. (S. 154)
Roční záznamy za válečná léta jsou tematicky chudší a také rozsahem kratší ve srovnání s předchozími roky (zejm. 1936-1938).
Vypravěčské podání a jazyková stránka kroniky
Posuzujeme-li poměr vlastního vypravování a komentování, resp. hodnocení, zjišťujeme, že A. Klimosch jakožto kronikář dává přednost přímému vypravěčskému podání a k hodnotícím soudům se uchyluje jen málokdy (Henleinovo vítězství ve volbách 1935, některé pasáže z válečných let).Osobní kronikářovo hodnocení událostí však přesto bývá zřetelné, ale není rozváděno do detailního komentování ani nepřináší osobní emocionální zaujetí. Jen několik zvolacích vět z doby krize a z války dává přímo zaznít kronikářovým emocím (viz obraz války) .
Evidujícímu přístupu k výběru fakt a věcnému líčení poměrů a událostí odpovídá také střízlivý způsob jazykového zpracování: Většinou jednoduché věty; významové souvislosti mezi větami nejsou jazykově přesně zdůrazňovány. Hypotaxi užije, když chce výslovně uvést příslovečné okolnosti, zejm. příčinné. Další vazby a souvislosti mezi větami jsou výsledkem použití prostředků textové výstavby nadvětné (lexikální prostředky, zájmenné anafory etc.). Nijak více nerozvádí přívlastky.
Značnou archaičnost vykazuje grafická stránka textu kroniky Alfonse Klimosche. Pravopisná podoba některých slov se až nápadně podobá grafice, kterou nacházím např. v tiscích pověstí od. A. Petera ze šedesátých a sedmdesátých let 19. století! Např.: Fro hnleichnam, erfro hren, Sä hmann, im großen St iele etc.
Osobnost autora kroniky
Sám kronikář nám ve svém textu poskytuje jen velmi málo přímých údajů o své osobě. Tak se dozvídáme např., že 2. června 1930 zemřela matka duchovního pastýře, tj. faráře a kronikáře Horního Údolí, a že jejího pohřbu se účastnili faráři z okolí. Pak již shledáme jen dvě zmínky o jeho zapojení do sčítání lidu (1930) a do dohledu na volbu starosty v obecních volbách.Konkrétní osobní údaje, které pro čtenáře uvádím, jsem proto musel čerpat z jiných písemností pocházejících také z fary v Horním Údolí.
Páter Alfons Klimosch
Narozen 1.8.1886 v Těšíně.1907 maturoval na gymnasiu ve Frýdku.
1911, 19.7. vysvěcen v diecézním učitelském ústavu ve Vidnavě na kněze.
1917, 1.9. jmenován farářem v Horním Údolí.
1947, 26.5. zemřel v Horním Údolí.
Tak si musíme duchovní obraz osobnosti Alfonse KLIMOSCHE, autora německé kroniky fary v Horním Údolí (1929-1944), vytvořit sami podle jeho vlastního díla.
Můžeme tak učinit, když si položíme některé otázky, např.:
Jaké události kronikář vybírá?
Jak podává své vyprávění?
Jaký je kronikářův postoj k vyprávěnému?
Lze si vytvořit představu o určitém politickém názoru?
Jaký autor pracuje s jazykem?
Jak posuzujeme kronikářův historický dokument?
Aktualizováno: 01.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz
© 2008-2023 Vědecká knihovna v Olomouci
Tisk stránky | Mapa webu | Zajímavé odkazy
| RSS 