Prezentace fotografických materiálů E.St.Vráze z přelomu 19. a 20. století ze sbírek Náprstkova muzea
12. ročník odborné konference
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska
Prezentace fotografických materiálů E.St.Vráze z přelomu 19. a 20. století ze sbírek Náprstkova muzea
Milena Secká, Jiřina Todorovová
Jako autoři výstav stojíme často před dilematem, zda je vhodné vystavit vše to, co bychom chtěli, aby divák uviděl. Jsou-li objektem našeho zájmu fotografické materiály, je situace ještě složitější. Otázka, zda vystavit originál nebo kopii není jediným problémem a dovolíme si zamyslet se nad tím na příkladu, který právě řešíme v Náprstkově muzeu.
V letošním roce jsme připravili výstavu nazvanou Indiáni Hopi, která je tvořena jak exponáty trojrozměrnými, tak i fotografiemi, které u tohoto severoamerického kmenu nafotografoval známý český cestovatel E.St.Vráz (1860-1932). Shodou okolností nedávno zapůjčenou výstavu z Venezuely (Orinoko - Život indiánských kmenů na jihu Venezuely ze sbírek Nadace Cisneros) jsme se rozhodli doplnit z vlastních sbírek, a to fotografiemi z Venezuely, které zde pořídil na svých cestách opět Enrique Stanko Vráz.
O tomto muži toho víme dosti a přesto málo, protože on sám o svém původu mlčel nebo jej úmyslně zkresloval. Narodil se patrně 18.4.1860 v bulharském Trnovu a co jej potkalo do dvaceti let věku zůstává zastřeno rouškou tajemství. Jistě víme, že se v r. 1880 vydal do Afriky do Maroka, v Gambii sbíral přírodniny a také pobýval na ghanském Zlatém pobřeží, kde se léčil z malárie a jiných neduhů a kde se mu také poprvé dostal do rukou fotografický přístroj. Vráz nalezl ve fotografování zálibu a záhy se mu stalo i zdrojem výdělku. Z Afriky se vydal přes Kanárské ostrovy do Jižní Ameriky, kde si vydělával na další cesty obchodem s gutaperčou a orchidejemi. Někdy v té době začal jeho písemný kontakt s Vojtou Náprstkem, pro jehož muzeum Vráz poslal několik exponátů. V roce 1894 se objevil v Praze, aby ještě pozdravil svého mecenáše, ale přivezená orchidej za nedlouho zdobila již Náprstkovu rakev. Vráz podnikl po českých zemích úspěšné přednáškové turné a koncem roku 1895 se vydal na cestu do Asie. Ze Severní Ameriky odjel do Japonska, do Singapuru, na Borneo, Novou Guineu a přes Thajsko se vrátil zpět do Evropy. V roce 1898 projel s čechoamerickou novomanželkou Vlastou Geringerovou Mexiko a vrátil se do Evropy opět na přednáškové turné. Do Čech se vracel mezi cestami do Číny, po státech Severní, Střední i Jižní Ameriky, až se v roce 1921 natrvalo usadil v Praze. Živil se psaním, přednáškovou činností a promítáním svých světelných obrazů. Zemřel v r. 1932 na následky tropických chorob, které mu přineslo cestování.
Po tomto výjimečném muži zůstalo v Náprstkově muzeu několik tisíc negativů, diapozitivů i pozitivů. I když všechny nejsou jeho dílem, protože Vráz snímky také kupoval, přesto tvoří naprosto výjimečný korpus s obrovskou vypovídací hodnotou. Ve své době byl totiž jediným Čechem, který procestoval s fotoaparátem tolik zemí a v některých oblastech byl vůbec prvním, kdo tam fotografoval (Abetifské království na území dnešní Ghany nebo pohoří Hattam ve vnitrozemí Nové Guineje). Jeho snímky zachycují architekturu, přírodu, krajiny, ale především lidi v jejich každodenním životě. Snímky jsou z technického hlediska převážně na skleněných deskách různých formátů i různých kvalit. Nedokonalé uložení také vykonalo své, ale přesto je tento fotografický materiál ještě dnes použitelný.
A teď jsme byli při přípravě obou výstav před volbou. Dát z negativů vykopírovat pozitivy nebo negativy naskenovat a snímky vytvořit počítačovou technikou? Vzhledem k tomu, že muzejní fotograf není svou technikou zařízen na to, aby z větších skleněných desek kopíroval pozitivy, museli bychom vzácné negativy dát vyvolat do profesionální laboratoře. Představa nešetrného zacházení, možného rozbití i vidina složitých výpůjčních reversů nás vedla jednoznačně k vlastnímu skenování. Výsledek nás ovšem trochu zklamal. I když byly parametry rozlišení velmi vysoké, snímky vytvořené na PC ztrácí ostrost, hloubku i ducha fotografie. Pokud je negativ vytvořen kvalitně, což je případ mnoha Vrázových snímků, je divák trochu ochuzen. Experti možná namítnou, že jsme nepoužili tu nejdokonalejší techniku. Ale které z muzeí si to může dovolit, a pokud bychom zakázku zadávali, stáli bychom opět před nebezpečími, která těmto křehkým materiálům transport přináší, o papírování nemluvě. Nakonec tedy byly pro jednu výstavu digitálně vytvořeny zvětšeniny, které nevyžadují speciální klima, osvětlení i ostrahu. Vzhledem k tomu, že jsme při přípravě výstavy byli omezováni také prostorem, kam se všechny Vrázovy snímky nevešly, rozhodli jsme se promítat všechny snímky v expozici z CD-ROM. Je to pochopitelně výborná možnost, kterou jsme uplatnili již u mnoha výstav, protože naše fondy jsou nebývale rozsáhlé a nikdy bychom nemohli vystavit maximum. Druhou výstavu z Vrázových negativů, jsme vytvořili z fotografií kopírovaných přímo z negativů. Zkušenost s mnoha riziky tedy ukazuje, že budeme při vystavování preferovat kopie před originály, i když v digitálním zpracování je to v detailu poněkud na úkor kvality. Pokud máme k dispozici staré fotografie, pak barevné kvalitní xerokopie jsou naprosto ideální a zachovávají věrně obraz originálu. Zvláště pro putovní výstavy, či výstavy do zahraničí jsou barevné xerokopie podle našeho mínění nenahraditelné.
Při své práci kurátora grafiky, fotografií, stereoskopů a dalších obrazových sbírek jsem se nejednou setkala s názorem: Nic nezveřejňuj, nezbavíš se pak badatelů. Protože jsem neposlechla, zažívám na vlastní kůži nápor zájemců o nejrůznější materiály. Myslím však, že to může mít i své klady. Když nic jiného, tedy alespoň větší slávu muzea. Shodou okolností se na naše muzeum letos obrátil velvyslanec ČR v Thajsku s dotazem, zda ve svých sbírkách nemáme nějaké předměty z Thajska, protože na rok 2004 připravuje v Bangkoku výstavu a sborník o česko-thajských diplomatických vztazích. V roce 1934 navštívil poprvé thajský král Československo, v roce 1994 Václav Havel Thajsko a tak si v příštím roce připomeneme hned několik výročí. Upozornila jsem pana velvyslance na to, že máme několik desítek fotografických materiálů, které muzeu věnovali cestovatelé kolem světa - Josef Kořenský a opět E.St.Vráz. Středoškolský profesor Kořenský (1847-1938) při své druhé cestě kolem světa v r.1901 navštívil mimo jiné Thajsko, a i když na rozdíl od Vráze nefotografoval, přesto zanechal Náprstkovu muzeu desítky fotografií, které po celém světě kupoval jako suvenýry. Nachází se mezi nimi i několik snímků z Bangkoku. Stejně tak s Vrázovou pozůstalostí se do muzea dostaly rovněž snímky z jeho cesty po Thajsku v r. 1897, a to jak fotografie, tak i skleněné negativy, diapozitivy a stereoskopické obrázky. Nabídla jsem tyto materiály k vystavení a bylo to přijato s velkým zájmem. Jakmile náš velvyslanec začal v Thajsku na výstavu shánět peníze a upozornil na to, že takováto kolekce v Praze existuje, vyvolal nebývalý zájem. Předně nás navštívil belgický historik a vydavatel Pierre A. Boussard, který si některé z našich materiálů prohlédl. Byl velmi nadšen, ale co je důležitější, opravil poněkud naše vědomosti. Na jedné z Vrázových fotografií je popiska Siamský princ a teprve pan Boussard nám téměř po stu letech řekl, že se jedná o thajskou královnu Savang Vadhana. Je to maličkost, ale bez jeho poznámky, by další generace badatelů žily v bludu. Tím ovšem prezentace Vrázových materiálů neskončila. O chystané výstavě se dozvěděla i nejvyšší thajská místa, především pak ministerstvo kultury a do Prahy se přijel na vlastní oči přesvědčit náměstek ministra a také králův bratranec, pan Chakrarot Chitrabongs. Nechal si předložit většinu materiálů a také byl nadšen. Výsledkem je nejen připravovaná výstava z kopií našich snímků, ale i to, že thajská vláda chce, abychom jí vyhotovili kopie, které uloží v národním archivu. Pokud k tomu dojde, dostáváme se k dalšímu problému, k reprodukčním právům. Nikdo nemůže zjišťovat, jak bude v Thajsku s našimi, resp. Vrázovými či Kořenského snímky nakládáno a zda vždy budou správně citovány.
Může a také asi musí nám to být jedno, zvláště dnes, kdy se ze všech možných médií stahují ať již obrazové či zvukové nahrávky bez povolení. Nemusíme asi ani postřehnout, když si někdo udělá na výstavě tajně nebo i za nízký poplatek digitální kopii a pak ji použije ve své práci. Na druhé straně seriózní badatel mající zájem o kopii našeho materiálu musí žádat o povolení ředitelství, uzavřít smlouvu (což trvá minimálně týden) a navíc platit vysoké poplatky. To jsou ovšem rizika a úskalí, která s sebou nese stále se zdokonalující technika.
Příloha
Portrét E.St.Vráze v převleku v AfriceRodinné foto E.St.Vráze s Vlastou, roz.Geringerovou a dětmi v Algonquin, 1905 Severní Amerika
Portrét Josefa Kořenského a E.S.Vráze (rovněž pro sborník)
Portrét Josefa Kořenského s Řezníčkem na cestách (v kimonech, na slonu)
Vrázovy snímky z výstavy Indiáni Hopi
Snímky Kořenského z Bangkoku
Snímky Vrázovy z Bangkoku (portrét královny, královské rodiny... mrtvola chlapce před rituálním sežráním supy)
Aktualizováno: 02.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz
© 2008-2023 Vědecká knihovna v Olomouci
Tisk stránky | Mapa webu | Zajímavé odkazy
| RSS 