Jan Karel Rohn - historik, jazykozpytec a liberecký patriot doby barokní
13. ročník odborné konference (23. - 24. listopadu 2004)
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska
Jan Karel Rohn - historik, jazykozpytec a liberecký patriot doby barokní
Milan Svoboda
Erat vere bonus Vir, pacificus, religiosus, laboriosus, sedulus totas dies in studendo, scribendo et consumebat, raro exibat nisi ex necessitate et aliquando ad auram capiendam. In rebus historicis tam domesticis quam extraneis valde notus erat. [1]
Marie Terezie před sebou měla rok a den života, počátek smršti Josefových reforem byl na spadnutí a v podzimní Praze 28. listopadu 1779 po dobrém životě zemřel dobrou smrtí pater Jan Karel Alois Rohn. Celých 44 let zasvětil práci pro řád cyriaků čili křížovníků s červeným srdcem na Starém Městě pražském.
Rohn se dosud nedočkal obšírnější životopisné studie, i když první heslo o něm stvořil už počátkem 19. století Jan Bohumír Dlabač, jeden z jeho žáků. [2] Rohn se stal heslem pouze v Riegrově a Ottově slovníku naučném, další, novější všeobecné encyklopedie jej už tradičně ignorují. Rohnovo dílo zůstává po téměř čtvrt tisíciletí od autorova skonu až na několik výjimek nejen nedoceněno, ale téměř neznámo. Rohnovo jméno žije v povědomí pouze některých odborníků v oblastech historie církevní a regionální, lingvistiky, lexikografie či knihovědy. [3] Současně jej znají někteří muzikologové jako tvůrce lodní hudby (musica navalis) pro májové svatojánské slavnosti na Vltavě. [4] Pouze výjimečně byl liberecký rodák připomínán v regionálním tisku při svých životních výročích. [5] K jistému přehlížení výsledků Rohnovy pečlivé jazykovědné práce přispěli Josef Dobrovský a po něm i Josef Jungmann svým velestručně zdůvodněným odmítnutím obsáhlého trojjazyčného, v rukopise dochovaného slovníku. (Přestože byl text v podstatě připraven ve dvou obsáhlých foliantech k tisku, nikdy se nedočkal vydání v původní podobě). [6]
Liberecký rodák spatřil světlo světa, po němž kráčel 68 let, v prvním letním dni prvního roku vlády císaře Karla VI. Barokní doba, do níž byl vržen, poznamenala nejen jeho náboženské smýšlení a vnímání, ale také obsáhlé, převážně historiografické dílo. O Rohnovi víme ponejvíce od něj samotného z drobného curricula vitae coby dovětku k předmluvě zvažovaného vydání zmíněného trojjazyčného slovníku a z řádové kroniky. [7] Několik dalších marginálií o něm lze najít z téměř skrytých poznámek v několika Rohnových dílech. [8] Chlapec byl polovičním sirotkem - otec Gottfried Rohn, liberecký měš>an, brzy zemřel. Vychovávala jej sama matka Rosina, patrně za přispění kmotra Jana Kryštofa Hoffmanna, či svědků křtu Gottfrieda Altmanna a Rosiny Altmannové. [9] Jedenáctiletého Jana Karla poslala matka do školy v Turnově. Na chlapce dohlížel P. Karel Korvín. Větší jazykové potíže chlapec patrně nepoznal. Sám opakovaně vzpomíná, že němečtí rodiče v Liberci obvykle posílali své děti na výměnu do Čech (myšleno česky hovořícího prostředí) a na oplátku děti z českých rodin jezdily do Liberce učit se německy. K dvojjazyčnému vzdělání vedl německé rodiče především vlastní zájem, zvláště obchodování s Čechy, kteří do Liberce přijížděli mimo jiné skupovat plátno. Rohn tím potvrzuje bilingvnost ještě nenacionalizovaného prostředí, v němž vyrůstal. [10] Již tehdy si patrně dokázal uvědomit jisté nářeční odlišnosti německé jazykové oblasti na severu Království českého, Slezska a Horní Lužice. [11] Rok nato, 1723, odešel na studia do Jičína. Pobýval v semináři sv. Rosalie, neuvádí však výslovně, zda přímo u patres Societatis Jesu. Následovala léta ve svatováclavském semináři v Praze, studia teologie, práv a filosofie. Čtyřiadvacetiletý Liberečan vstoupil do řádu křížovníků s červeným srdcem právě šest let po svatořečení Jana Nepomuckého. [12] Nabízí se otázka, zda to nebyla právě vrcholící svatonepomucenská úcta, co již od mládí ovlivňovalo a konečně přivedlo mladého Rohna k úvaze vstoupit k cyriakům a nikoli k františkánům, jež mohl poznat v Turnově, nebo k jezuitům, s nimiž se mohl seznámit v Jičíně. Řád křížovníků s červeným srdcem, který musel opustit Čechy v době husitských válek a pak za Jiřího z Poděbrad, se znovuuvedení do Zemí koruny české dočkal až v době rekatolizace roku 1627. [13] Klášterní kostel měl být údajně prvním místem posledního odpočinku těla Jana z Pomuku vyloveného z Vltavy u staroměstského břehu roku 1393. [14] Cyriaci se tak obzvláště v letech vzestupu nepomucenského kultu těšili donátorské pozornosti, stejně jako davům zbožných poutníků, kteří toužili navštívit světcův původní hrob. Čerstvě dostudovaný mladík byl patrně nejen ctižádostivý, ale také poslušný a pilný i pečlivý. [15] Mezi lety 1735 až 1779 dosáhl v řádu značné vážnosti a> už svým zbožným životem, lidským přístupem ke studentům, vášní k chrámové hudbě nebo vedením jeho sboru. Pro historiky zůstává pracovitým kompilátorem z nyní již více méně hůře dostupných pramenů a historických pojednání. Vesměs přesně zaznamenává soudobé události. Zůstavil šest tištěných titulů ve dvanácti svazích (o rozsahu ca 2300 stran) a dvanáct foliových rukopisů (v rozsahu ca 3000 folií). Rohn dokázal spojit několik svých předností: prvotní jsou jazykové znalosti - z rukopisů i tištěných prací poznáváme, že s potěšením přecházel z němčiny do češtiny a hlavní latinský text tak rád oživoval. Promítl sem též vážný zájem o toponomastiku a patrně i kartografii. Neváhal spojit poznání z četby s cílenými cestami, možná nejen po Čechách. Kupříkladu v říjnu 1741 se vypravil se svými studenty do Krkonoš hledat prameny Labe a jaksi mimochodem popsal své pocity z podzimní přírody, které jako by předznamenávají romantické mlžné krajiny malíře Davida Caspara Friedricha z 19. století. [16] Dal se Rohn inspirovat Bohuslavem Balbínem, jehož dílo velmi dobře znal, to jest nejlépe vše poznat na vlastní oči?
Rohn byl především současníkem Františka Pubičky, Gelasia Dobnera či Adaukta Voigta. [17] Netroufám si tvrdit, že dosáhl jejich velikosti. Přesto znal důkladně domácí historickou literaturu. Z jím přímo jmenovaných tvůrců to byli Bohuslav Balbín, Jan Dubravius, Václav Hájek z Libočan, Florián Hammerschmied, Ferdinand Khevenhüller, J. A. Komenský, Jan Kořínek, Pavel Stránský ze Zap, Severín Vrbčanský ad. [18] Znal však také produkci autorů děl o dějinách lužických, slezských, polských a saských, jimiž byli Johann Benedict Carpzov, Samuel Grosser, Christian Knauthe, Friedrich Lucas, Heinrich Roch či Johann Sinapius. Používal tehdy nový Zedlerův Universal-Lexicon. [19]
Přímo detailně znal Rohn jak své rodné město, tak jeho severního souseda v témž prostoru, totiž Frýdlant. Byl v Ritavě a pravděpodobně i v dalších hornolužických městech. Měl v dobré paměti obě zámecká sídla, kaple, zjevně mu byl přístupný rodový archiv Gallasů a Clam-Gallasů na Frýdlantě s prameny sahajícími do 13. století. Rohn spojoval své poznatky pomocí zápisků, ale i popaměti, a to chronologicky i tematicky. Dokázal využít své dobré vztahy s posledním Gallasem, hrabětem Filipem Josefem, i s jeho příbuznými, svobodnými pány z Clamu (resp. Clam-Gallasy), kteří po roce 1759 zdědili Frýdlant i Liberec a všichni patřili k mecenášům cyriaků i posluchačům jejich pražských koncertů. Dobré vztahy dokládají ostatně i dedikace v tištěných Rohnových dílech. [20] Díky svým známostem mohl Rohn obstarat zpěváky z obou severočeských měst pro chrámovou muziku na kůru; sám zdatný varhaník a houslista poznal mladého skladatele, Františka Xavera Brixiho, jemuž patrně postoupil možnost tvořit slavnostní svatojánskou hudbu. [21] Znal libereckého malíře Jana Filipa Leubnera, jenž pro cyriaky namaloval nejméně jeden portrét. Pravděpodobně znal i jaroměřického rodáka, mědirytce Jana Arnolda [22] (žáka Michala Rentze, pracujícího pro F. A. cporka), který vyzdobil vedutami Rohnovu knihu o Frýdlantu a Liberci. Pochopitelně se nemohl vymanit ze své doby a zapřít svou konfesijní orientaci. V případě, kdy mu katolický náhled nedovoloval určité části protestantských textů otisknout, komentoval je krátce a vyznačil přitom, kde původní text přerušuje. (Tam, kde byl naplněn kacířským jedem). [23]
Je dobově příznačné i logické, že Rohn dospěl při svém historickém studiu a spisování ke dvěma, resp. třem obsáhlým oblastem, totiž k práci jazykovědné a k církevním i regionálním dějinám. Zastavme se u nich krátce.
Znalosti češtiny, polštiny, němčiny a latiny umocnily v Rohnovi touhu vydat slovník česko-německo-latinský, zjevně ovlivněný podobou Veleslavínova čtyřjazyčného Sylva quadrilinguis. [24] Rohn se zajímá, co slovo znamená v různých jazycích a které další výrazy jsou mu příbuzné. Pracuje se slovní zásobou poněkud mechanicky, vypočítávaje ji abecedně. Snad právě proto Dobrovský s Jungmannem Rohnovu práci sice ocenili co do rozsahu, ne však příliš lichotivě ohledně obsahu (co slovář nedostatečná jest). Na rozdíl od budoucího Jungmannova slovníku česko-německého totiž Rohn neuváděl u každého slova jeho použití ve větách s vyznačením původu, jak to vidíme právě u Jungmanna. Obsáhlý soubor několika tisíc slov tehdejší slovní zásoby patrně nebyl vytištěn v původní podobě kvůli nedostatku financí, o něž Rohn mimochodem žádal i české stavy. [25] Neznamená to však, že by celá práce přišla vniveč! Mezi lety 1764 až 1768 vyšly v Praze u vdovy Johany Průšové (Pruschin) čtyři svazky s názvem Nomenclator, to jest jmenovatel v trojí, totižto české, latinské a německé řeči. [26] Na 1100 tiskových stranách uplatnil nakonec Rohn přece jen své životní jazykovědné dílo. Neobsahuje ovšem pouze přes 6 500 slov českých a jejich německých i latinských ekvivalentů. Autor si všímá také slovních spojení a synonym. Pro dnešního laického uživatele i moderního lingvistu jde o dílo skutečně zoufale staromódní. Řazené je podle oborů tak, jako by Rohn opisoval z členění Komenského Orbis sensualium pictus. [27] První svazek je věnován flóře a fauně, druhý člověku, jeho tělu a způsobu života, třetí pojednává o lidské práci a současně se obšírněji pouští do onomastických pojednání. Probírá toponyma, urbanonyma, hydronyma, oronyma a další onyma českých zemí. Konečně čtvrtý, nejobsáhlejší díl se zajímá o názvy lidských řemesel a výrobků. [28] Není jasné, zda Rohn ještě uvažoval o rozšíření této řady, nebo ji považoval za úplnou a ukončenou. Snad již cítil vyčerpání z povinností, jimiž ho řád zahrnoval.
Vstupem mezi cyriaky Rohn naplnil nejen své badatelské a autorské ambice, ale také umožnil důstojnou prezentaci řádu sepsáním jeho dějin od 13. století, přes první působení řádu za posledních Přemyslovců až po návrat do Čech za Ferdinanda II. včetně současnosti, tj. druhé třetiny 18. věku. Ačkoli zůstaly řádové dějiny - stejně jako další Rohnovy texty o cyriacích v Praze - téměř celé v rukopisu, patří k tomu největšímu a asi i nejlepšímu, co bylo v oboru církevních dějin o českých cyriacích kdy stvořeno. [29]
Historií svého domovského společenství však Rohn neskončil. V letech 1774-1777 vydal čtyřdílné pojednání Antiquitas pro kraj Boleslavský (s částí pro Horní Lužici), Kouřimský (s částí pro Kladsko), Královéhradecký a Ratecký. Byl to komentovaný přehledný soupis klášterů, kostelů i kaplí v daných městech a obcích. Opět není zřejmé, zda Rohn považoval tuto řadu za ukončenou, nebo v ní hodlal pokračovat, avšak zdravotní stav mu to již neumožnil.
Rohn stvořil na svou dobu pozoruhodnou a podrobnou, materiálově bohatou kroniku měst Frýdlant a Liberec. [29] Dovedl ji od středověku až do své současnosti; sama kronika je vzácným regionálním dílem i významným pramenem barokní historiografie. V několika případech Rohn je sám sobě pramenem, když z nedostatku či nedostupnosti písemných materiálů pro první půli 18. věku zaznamenal také to, co sám zažil. Text nese rysy autorovy konfesijní příslušnosti.
Rohn výslovně jmenuje na čtyři desítky při vytváření kroniky psaných i tištěných pramenů převážně z Horní Lužice a Saska. Znal je a používal je, jak dosvědčují tištěné marginálie. Otázkou zůstává, kde všechny explicitně označené tituly získal. Nabízí se lehká odpověď, že přece v pražské řádové cyriacké bibliotéce, již Rohn řadu let coby knihovník spravoval. [30] Víme-li však, že se znal s P. Antonínem Kopschem, který v Liberci založil a budoval barokní knihovnu, uloženou nyní nad sakristií kostela sv. Kříže, a měl styky i s jinými duchovními nejen z českého prostředí, není zdánlivě jednoduchá odpověď po původu obstarávání Rohnovy literatury, resp. tištěných pramenů, tak jednoznačná.
Autor ve své kronice kopíruje tradiční dynastické líčení dějin, převažuje rodopis, původ a slavné činy jednotlivých držitelů Frýdlantu a Liberce (původně jednoho panství) od saských Biberštejnů přes slezské Rederny, Albrechta z Valdštejna, rakouské Gallasy po jejich dědice, Clam-Gallasy. Zajímá jej také hospodaření, zvláště cechy. Neopomíjí válečné události, nejvíce z dob bojů o rakouské dědictví, jež zažil. Vyprávění je přerušováno převážně tehdy prvně zveřejněnými listinami vztahujícími se k lokální historii. Hodnotu knihy zvyšuje obrazový materiál (veduty a další mědiryty), u většiny výtisků zachycující podobu sídel Frýdlantu a Liberce kolem roku 1763. Rohnovu kroniku používali všichni pozdější regionální badatelé, z nichž jeden anonym ji téměř opsal a pokračoval v ní do roku 1818. [31] Autor hesla v Ottově slovníku naučném o Rohnovi míní, že jeho spisy historické mají cenu pouhého materiálu. Přitom nejen Rohnova německy psaná kronika má daleko větší hodnotu, než je jí na počátku 20. století přiznávána. Především je prvním uceleným, na svou dobu kritickým pojednáním o dějinách dvou měst na panství jednoho majitele. Rohn správně zhodnotil nejen ekonomickou provázanost obou měst, z nichž Liberec měl od 17. století stále více navrch. Srovnání s dalšími městskými kronikami stvořenými v 18. století v Čechách samozřejmě ještě musí následovat.
Rohn dokázal zúročit nejen své historické vědomosti, ale také vlastní zkušenosti zapisované do řádové kroniky a dalších foliantů. Díky nim mohl vydat (anonymně) stručnou historii pražského obležení Francouzy roku 1742, pruskými vojsky 1744 nebo v květnu a červnu 1757. [32] Neopomněl vysvětlit situaci ve svém rodišti a jeho okolí. Výklad doplnil schematickou mapkou Liberce, Frýdlantu a okolních vsí. [33] Rohn měl totiž také jisté kreslířské nadání. V řádové kronice vyobrazil mj. cyriaky v jejich oděvu.
Jan Karel Rohn působil čtyři desetiletí jako řádový kronikář, knihovník, archivář, notář, učitel, regenschori a kazatel. Děkanem kapituly cyriaků se stal 4. května 1770. Pracoval tak tři roky; patrně pokročilý věk a choroby jej donutily se tohoto úřadu vzdát. Výkon poslední a nejvyšší funkce, které Rohn dosáhl, jej patrně kvůli zaneprázdnění zcela odřízl od možnosti podílet se na sepisování řádové historie. A na kronice i dalších zápisech je to znát. Teprve s odstupem vidíme, jak cyriakové za svého pracovitého a pečlivého Rohna nenašli odpovídající náhradu. [34] Texty z následujících let se nezměnily pouze paleograficky rázným a hůře čitelným rukopisem. Řádová kronika se proměňuje v téměř analistické záznamy, nikdo nemá zájem osvěžovat strohé latinské věty německými nebo českými citáty, natož se obtěžovat obšírnými výklady o soudobém dění v řádu. Jako by se nedostávalo jiné, nové, silné osobnosti barokního učence, jenž je vnímavý nejen k víře a řádovému životu, ale i jazyku se smyslem pro detail i nadhled.
Jak se jeví osobnost, duchovní ustrojení patera Rohna? Z toho, co napsal, vyniká pochopení pro lidské slabosti, i když drobné ostny proti luteránům či židům na růžích poznání zůstávají. [35] Rohn prokáže dobrou vůli a přijme do kláštera pruského dezertéra, jemuž hrozí smrt; možná jako memento, přesto s určitou empatií líčí potíže mladého muže, který prožívá krizi přijetí řádového roucha na doživotí po složení slavných slibů. [36] Rohn má radost, že právě jeho řád poctila svou návštěvou při pražské korunovaci roku 1743 Marie Terezie, jíž jeho spolubratr věnoval oslavný spisek. [37] Hrdě se hlásí k autorství lodní hudby, již složil pro noční uvádění na Vltavě při ohňostroji k poctě sv. Jana Nepomuckého. Rohn je také trpělivý, naznačuje to ve svém malém postesknutí na množství let, během nichž uspořádával řádový archiv. [38]
S lehkou nadsázkou lze říci, že pater Rohn uměl odejít na věčnost v pravý čas. Řádové společenství, jemuž věnoval tolik námahy a především více než dvě třetiny svého života, skončilo v Praze a v Čechách vůbec josefínskými reformami roku 1783. [39] Budovy byly sekularizovány, knihovna rozebrána. Pravý dies supremus přišel roku 1890. Někdejší řádový kostel sv. Kříže, stejně jako klášterní budovy a stavby sloužící cyriakům byly zbořeny tak, že veškeré stavební památky na pražské působení křížovníků s červeným srdcem zmizely téměř beze stopy. Snad jsou ukryty jejich nepatrné zbytky na náměstí před Právnickou fakultou Univerzity Karlovy. Hrob Jana Karla Rohna pravděpodobně zanikl spolu s dalšími, uloženými pod chrámem. Přestože neznáme ani podobu této významné osobnosti - pokud byla vůbec zachycena - zůstává po ní výrazný obraz vzdělaneckého ducha i barokní duše v mohutném díle, které stejně vždy korunuje lidský konec. [40]
Příloha 1
Jan Karel Rohn stručně vypisuje vlastní životaběh v závěru latinské předmluvy prvního svazku svého nevydaného díla Analecta Grammatico=Historica, Idiomati triplici Boëmico-Latino-Germanico adaptata, s. l. [Praha], s. dat. [1759?], s. pag. [fol. VII r] (NK ČR Praha - ORST, rkp., sign. XVII B 23)Si de qualitate Collectoris cuidam Scrupulus fortassis occurreret, ad tollendam omnem ambiguitatem, et diffidentiam pando libenter, Patriam meam esse Reichenbergam, Secundum Stransky, et Balbinum olim Liberkum dictam, est civitas in Districtu Boleslaviensi 12 milliaribus Praga[m] septentrionem versus dissita, cujus incolae communiter utuntur lingua Germanica, sed quia abundat variis Artificibus, et opificibus, qui plurimum per Boëmiam commercium exercent, proles suas tempestive ad loca Boëmica mittunt, et saltem per annum exercitio hujus linguae tradunt, ut tandem adultiores facti mercatui aptentur. Obtigit idem mihi, quod anno 1722 qua puer undecim annorum a Matre mea superstite Vidua Turnovium urbem Boëmiae (ubi lingua Boëmica viget) a Patria duobus solum milliaribus distantem missus, ibidemque apud Venerabilem Dominum Decanum loci Carolum Corvinum, Boëmum Giczinensem unius anni spatio in tali condiscenda exercitatus fuerim, quin tamen in schola lectioni, aut scriptioni intenderim, usus erat Magister optimus. Anno postea 1723 Giczinium ad studia veniens in seminario S. Rosaliae inter [41] condiscipulos, et iterum Vetero=Pragae in Seminario S. Wenceslai linguae ejusdem exercitium habui Boëmos Discipulos instruendo, melius tandem in sacro ordine, cui anno 1735 nomen dedi, profeci, ut saepe Boëmice pro concione dixerim; itaque idioma hoc ultra 40 annos trivi. Jam si Auctor non displicet, opus praesens lector amice aequi, bonique consule, utere eo in commodum tuum, et aliorum, vive, et vale.
Příloha 2
Jan Karel Rohn oslovuje české stavy, s jejichž finanční pomocí počítal při vydání svého dvousvazkového díla Analecta Grammatico=Historica, 1. díl. [42]Vejklad přípisu.
Tak veliká věc jest, jazyk vlastní jednoho každého / národu potomcům schvalovati, samo Písmo Svaté / nás vyučuje příkladem Nabuchodonozora, kterýž poručil / uvésti mládence, aby je učil písmu, a jazyku / chaldejskému. Daniel: 1. Jazyk vlastní ovšem, a jeho / dobré užívání, skušení a cvičení mezi klenoty / království slušně počítati, a jakožto drahá perla / se vážiti má, / poněvadž to dobrovolnost, a přízeň lidu mezi sebou spůsobuje, a mysle jejich milé sjednocuje, / když naproti tomu rozličnost jazykův podle / svatého Augustina, Lib: 19 de Civit. Dei c: 7 člověka / obyčejně od člověka vzdaluje.
Seneca in Octavia / vypočítajíc povinnosti krále, mezi jinými i tyto klade: / vlasti dobré poraditi, mordy překaziti, svému věku / stálý pokoj zaopatřiti, kterémžto povinnostem se nejlípe / zadosti činí, když jednomyslnost skrze zachování, / a šetření jazyka vlasti se zjednává, tak totížto / vlasti se dobře posluhuje, rozbroje mezi měš>anstvem / se přetrhuje, a v věku knížete, aneb pána / země pokoj, a utíšení aspoň vnitřní kvete. Ví se to z / protivní [43] skušenosti, kterou oznamuje kněz Bohuslav / Balbin z tovaryšstva Ježíše Miscellan: Lib: 3. c. XX. § IV. / pag: 235. o slovanským jazyku, když pravi: za panování / u nás krále Jana, potom Karla, Václava, a Zygmunda, / cožkoliv ve vlasti bojův, pozdvížení, a rozbrojů v lidu / povstalo, od potupy jazyka, a řečí vlasti (když všecko / jak náleží považujeme) začátek [44] vzalo.
Protož Nejslavnější Císařská, Královská, i Apoštolská / Milost, paní paní naše nejmilostivější země mateř / Maria Terezia ne bez příčiny věc tuto s nejbedlivější / radou rozvažujíc v těchto bouřlivých časích jak / prospěch svobodných umění, tak vzrost českého jazyku / co nejopatrnějc vyhledávati ráčí, ano i ten samý svému / nejjasnějšímu dvoru v známost uvésti pilně usiluje. /
Vám podobně nejhodnějším království / oudům dle příkladu krále, a dobrého následování / vašich pánův předkův nejpřednější starost jest, celou / dědičné české zemi obec pod nejslavnější, a nejvznešenější / nepřemoženého Rakouskýho domu korunou s žádaným / štěstí spravovati, a na věčný časy trvající bezpečlivost / opatřiti.
Vy jste jako ona čtyry kola apud / Ezechiel: na kterých nejlipe postupuje obyvatelův, aneb / vlastencův život, a běh k všelikému štěstí. / vy jste čtyry stěžeje[?], v kterýchž jako v čtyrech hlavních / ctnostech dokonalost š>astného spravování pozůstává. / Síla vaše, jako síla lva, totižto žádnému protivenství neustupujete, ale tím smělejší proti tomu vycházíte, kořícím / se rádi odpouštíte, a jako (co Adelinus svědčí) / lev když spí, oči jeho bdějí, tak vy jakožto otcové vlasti pro dobré též vlasti ve dne, i v noci ustavičně / bdíte.
Střídmost, kteráž tělesné náruživosti skrocuje, / a tím schopnější, a spůsobnější činí k běhu nebeskému, čím / míně tělesným rozkoším uzda, a vůle se pouští, na vás jako / přirozená vlastnost se spatřuje, když bedra přepásaná / mající k obhájení, a ochraně věrných poddaných vždy přihotovení / jste. Moudrost se znamená, když svým dobrotivý, / nepřátelům strašlivý, poddaný šanujete, a pyšný skrocujete. / Virg: aeneid: 6. Hněv, a zbouření s vaše dobrotivosti, a / veselosti obličeje utíšujete. Spravedlnost, která / každému, co jeho jest, uděluje, s pěkným milostivosti, aneb / dobrotivosti svazkem spojenou nejenom v nejslavnější, a nepřemožené královny heslu v vážnosti máte, nobr [?] i / nás samý v skutku spravedlivý práv prostředníky, a / chvalitebné slušnosti, neb milosti práva ouředníky býti / dokazujete. Tyto ctnosti ovšem v uctivosti míti /nový list:/ a zásluhám toliko se díviti by přislušelo, však vaše / milosti žádati spravedlivě bych se obávati mohl, leč bych / se nedůvěřoval, že přitomná práce, kterou jsem / pro zachování, a pomoc českého jazyku z rozličných / kněh do jedný zhledal, a do potřebného řádu Alphabeti / přivedl (kterou vám, a slávě vaší ve vší poníženosti / připisuji, a zcela odevzdávám) naší milé vlasti nemalému užitku, a čtoucích pohodlí / sloužiti, i vaší milostivosti se libiti bude, tím vice, / čim horlivěji toho krajanův naděje žádá, a očekává. / Před vámi již pak NN: slavní Království českého / stavové, a před dobrotivostí vaše očima službu / mou vzkládám o první milost žádaje, abyste práci / tuto obecnému dobrému, a vděčnému budoucímu / věkou skrze veřejné na světlo vydání propůjčiti, / a odevzdati ráčili, aby budoucí časy měli, / cožby potomci vychvalovali.
Čehož dosáhnouti / když v vysokých milostech vašich naději mám, spolu / upřímnou mysli přeji, aby všech ochránce Bůh naše / přední pány, a otce vlastí svou mocnou rukou / ochránil, bránil, a zdraví zachoval k vlastnímu / jejich, i mile vlasti většímu dobrému.
Obrazová příloha
Chronic vormals Boehmischer Cron-Lehen, Praha 1763.
Poznámky pod čarou
[1]Liber vitae et mortis in eorum nomina scripta sunt qvibus occasum dedit vitae, mortalitas ortum promisit beatioris vitae perennitas qvorum hodie, vitae brevitatem posteritatis memoria consolatur, qvae efficit, ut adsint absentes, mortui vivant. Cicero pro Milone Seu Matrica in Domino mortuorum R: R: Religiosorum Sacri Canonici Ordinis Crucigerorum cum Rubeo Corde . [Na rubu titulního listu:] Beatorum Martyrum de Poenitentia Professorum, a potiori in Ecclesia Sanctae Crucis Majoris Vetero=Pragae ritu consveto depositorum. Ab anno Arae Christiana MDCCXL innovata, et in huncce ordinem fideliter digesta uti ex antiqvo Archivo, qvam accuratissime desumi potuit. Sub Reverendissimo Domino Wenceslao Kürchmayer de Reichwitcz ad Sanctam Crucem Majorem Vetero Pragae Praeposito decurrente anno Domini 1740 (Národní knihovna ČR - oddělení rukopisů a starých tisků, rkp., sign. XIV C 6), nefol., zápis pod č. 95.
[2] Johann Gottfried DLABACZ, Allgemeines historisches Kuenstler-Lexikon fuer Boehmen und zum Theil auch fuer Maehren und Schlesien , (hg. Paul Bergner), Bd. 2, Prag 1815, s. 589. Nově BIOGRAPHISCHES LEXIKON ZUR GESCHICHTE DER BÖHMISCHEN LÄNDER (hg. v. F. Seibt, H. Lemberg, H. Slapnicka), Bd. 3, München 2000, s. 498.
[3] Otakar JOSEK, Jan Karol Rohn i jego przekład żywotów błogosławionego Micheła Giedroycia , in: Znak 33, Kraków 1981, č. 327, s. 1310-1314; Antonín NOVOTNÝ, U staropražských cyriaků čili Kronika zaniklého kláštera 1256-1925 , strojopis z r. 1951, uložený v NK ČR - Praha, sign. XVII (posmrtné vydání Praha 2002); O. JOSEK, Jan Karel Röhn [!]a jeho místo v slovnikářství druhé poloviny 18. století , Praha 1975. (Text se mi nepodařilo získat, přitom není jasné, zda jde o článek, studii či monografii. Nenachází se ani v generálním katalogu NK ČR). Částečný přehled díla Ferdinand TADRA, P. Jan Karel Rohn a jeho spisy , Blahověst 40, 1890, č. 29, s. 456-460. - K dílu vesměs rukopisnému Josef TRUHLÁŘ, Catalogus codicum manu scriptorum latinorum, quiin C. R. Bibliotheca publica atque Universitatis Pragensis asservantur, I-II , Praha 1905-1906, č. 34, 47, 1215, 1411, 1216-1218, 1219, 2265, 2467, 2681, 1227, 1223, 2428. Viz též J. TRUHLÁŘ, Katalog českých rukopisů c. k. veřejné a universitní knihovny pražské , Praha 1906, s. 28. Srov. přehled, jejž sestavil Karel BERÁNEK, Soupis archivních rukopisů a jiných archiválií v Universitní a Strahovské knihovně v Praze , Sborník archivních prací (SAP) 21, 1971, č. 1, s. 185-233, k cyriakům na s. 209.
[4] Biografické heslo viz ČESKOSLOVENSKÝ HUDEBNÍ SLOVNÍK OSOB A INSTITUCÍ , sv. 2., Praha 1965, s. 430. HUDBA V ČESKÝCH DĚJINÁCH OD STŘEDOVĚKU DO NOVÉ DOBY , Praha 1989, s. 162-163, při zmínce o tzv. lodní hudbě při květnových svatojánských slavnostech na Vltavě Rohna neuvádí. Podrobněji s bibliografií SLOVNÍK ČESKÉ HUDEBNÍ KULTURY , Praha 1997, s. 580-581.
[5] Např. Vladimír RUDA, Vzpomínka na historika J. C. Rohna , Kultura a sport Liberecka XII, 1979, s. 1; TÝR, Pozůstalost archiváře Rohna , Kultura a sport Liberecka VI, 1981, s. 7; Milan SVOBODA, První kroniku dvou měst vydal málo známý liberecký rodák , Liberecký den, roč. 7, č. 301, 28. 12. 1999, s. 9 (titulek stvořila redakce). Naposledy stručně o Rohnovi biogram monografie Roman KARPAc a kol., Kniha o Liberci , Liberec 1996 (2. vyd. 2004), s. 59, 643.
[6] J. C. ROHN, Analecta Grammatico=Historica, Idiomati triplici Boëmico=Latino=Germanico adaptata, Continent Deorum, Dearum, diversarum Nationum, Regnorum, provinciarum, primariarum urbium, universitatum, marium, fluviorum, Insularum, montium, animalium, arborum, herbarum, florum nomina, praesertim vero urbium, oppidorum monasteriorum, arcium, montium, fodinarum, et fluminum Regni Bo hemiae appellationes, Terminos Juris provincialis, et municipalis proprios; Phrases secundum multitudinem latinorum synonimorum dispersas in commodum ordinem collectas, adagiorum, sive proverbiorum Lepore conditas; denique militaria, mechanica, rustica etc: con= et exquisita sunt in adminiculum Linguae Boëmicae per P. Joannem Carolum Rohn, Boëmum Reichenbergensem, AA: LL: et Philosophiae Magistrum, SS: Theologiae Bacca=laureum Formatum, S: Ordinis Crucigerorum cum Rubeo Corde, de Poenitentia Beatorum Martyrum ad S: Crucem majorem Vetero=Pragae Canonicum Regularem, p: t: Archivarium, et Notarium Regularis Capituli, nedat., 2 svazky, NK ČR - ORST, rkp., sign. XVII B 23. Předmluva určená původně stavům v připraveném vydání je součástí druhé přílohy této studie. - K Rohnovu životu srov. ještě jeho vlastní záznam v Ortus, et occasus quo mundo vix exorti occubuere, et Sacratiori anastasi Sacrae Crucigerorum Religioni vivere, et prodesse coeperunt Crucigeri cum Rubeo Corde ad S: Crucem Majorem a potiori Professi Ordine, et Serie sequenti Seu Liber archivi S taeCrucis continens Litteras Natalium, Professionum emissarum, Sacrorum Ordinum susceptorum, et Syllabum Religiosorum, in debitum Ordinem digestus, et ex antiquis San: Crucis monimentis, accurate non minus ac Syncere compilatus sub Regimine Reverendissimi Domini Wenceslai Kirchmeyer de Reichwitz ad S: Crucem Majorem Praepositi Anno Domini M. DCCXLI , NK ČR - ORST, rkp., sign. VII A 11, fol. XXVI v-XXVIIr.
[7] J. C. ROHN, Analecta, nepag., [fol. VII r]. Edice stručné latinské autobiografie v příloze tohoto příspěvku.
[8] J. C. ROHN, Chronic, první kapitola knihy, s. 4-5 a nebo drobné vzpomínky z dětství na s. 342, 367-368, 379.
[9] J. C. ROHN, Ortus, et occasus , fol. XXVI v-XXVIIr.
[10] Tak vlastní životopis v Analecta, nefol. předmluva, srov. J. C. ROHN, Chronic, s. 13.
[11] J. C. ROHN, Chronic, s. 13
[12] J. C. ROHN, Ortus, et occasus , fol. XXVI v-XXVIIr, o sobě doslova píše: Susceptus Anno 1735, Die 18 Martij, pridie festi S. Josephi Intravit ad probam 18 Aprilis fuit Dominica in Albis. Indutus Die 2 Maji in festo S. Sigismundi in choro post matutinum hora Sexta 1735. Stručně k historii řádu Luděk JIRÁSKO, Církevní řády a kongregace v zemích českých , Praha 1991, s. 38.
[13] K obnově řádu např. Columna et firmamentu[m] Romanae innixum Petrae Contra quam praevalere poterit nemo Seu Bullarium Sacri Canonici Ordinis Crucigerorum cum Rubeo Corde, Beatorum Martyrum de Poenitentia, S[anc]tae Mariae de Urbe, Demetrij, sub Regula S[anc]ti Augustini militantium, complectens Sacram Regulam, Sacrasq[ue] Constitutiones, Pontificum Bullas, Diplomata Imperatorum, Authenticas Reliquiarum, et varia Indulgentiarum Ecclesiae Nostrae Sanctae Crucis Majoris Vetero=Pragae concessarum Brevia tam ex Bullarijs, quam ex ipsis originalibus fideli calamo transumptas Sub Regimine Reverendissimi, Nobilis, ac Eximij Domini Wenceslai Kirchmayer de Reichwitz S: Ordinis, et Loci Praepositi compilatum Anno M.DCC.XLI. , NK ČR - ORST, rkp., sign. XIII B 6, passim.
[14] Vít Vlnas uvádí, že se jedná až o pozdější barokní tradici. Srov. V. VLNAS, Jan Nepomucký, česká legenda , Praha 1993, s. 31-32.
[15] Ponechávám stranou psychologizující úvahy o vnitřní potřebě pevného životního řádu, jehož sílu mohl Rohn poci>ovat. K tomu např. Jiří cUBRT, Čas a disciplína: Klášter jako model , Sociologický časopis 35, 1999, č. 1, s. 89-99.
[16] J. C. ROHN, Chronic, s. 4-6.
[17] Další bádání by se mělo také soustředit na sledování Rohnových vztahů s těmito vzdělanci. Dosud se podařilo doložit kontakt s G. Dobnerem, jehož patrně vícekrát žádal o jazykovědné konzultace k problémům vztahujícím se k Analectám, na nichž Rohn pracoval. Viz Státní ústřední archiv (od 2005 Národní archiv) Praha, fond Pozůstalost Dobner, k. č. 28, sign. XXXIXd, pag. 225-228.
[18] Rohn měl ovšem mnohem obsáhlejší rozhled už od klasiků starověkých; znal patrně z autopsie Augustina Aurelia, Cassiodora, Plinia, Pompeia, Senecu, Vergilia, ale i sv. Řehoře a zřejmě i dalších církevní otce. Ostatně výčet autorských odkazů ve čtyřech dílech Nomenclatoru přesahuje sedmdesát jmen!
[19] Johann Heinrich ZEDLER, Grosses Universal Lexicon Aller Wissenschafften und Kuenste, Welche bißhero durch menschlichen Verstand und Witz erfunden worden , Bd. 1-64, Leipzig-Halle 1732-1750, též on-line přístupné z WWW: [< http://mdz.bib-bvb.de:80/digbib/zedler/images/ze01>], reprint Graz 1993-1999.
[20] Např. kroniku měst Frýdlantu a Liberce z r. 1763 věnoval Janu Kryštofu z Clamu, církevní starožitnosti pro Kouřimsko (Antiquitas, 1775) připsal Kristiánu Filipu Clam-Gallasovi.
[21] O F. X. Brixim např. záznamy v Ianus bifrons respectans praeterita, agens praesentia, prospiciens futuris, seu actorum, et agendorum, et liber archivi III[tius]. Compilatus sub Regimine Reverendissimi, Nobilis, ac Eximii D: Wenceslai Kirchmayer de Reichwitz, Sacri Canonici Ordinis Crucigerorum cum Rubeo Corde, de Poenitentia Beatorum Martyrum, ad Sanctam Crucem Majorem Vetero=Pragae Praepositi. etc. Anno M. D. CC. LVIII. Inchoatus , NK ČR - ORST, rkp., sign. VII A 10, fol. III r (1758), fol. XXX r (1759), fol. LXXIV r (1764), fol. CIII r (1768).
[22] ALLGEMEINES KÜNSTLER-LEXIKON. Die Bildenden Künstler aller Zeiten und Völker , Bd. 5, München - Leipzig, s. 222-223; J. G. DLABACR, Allgemeines hist. Kuenstler-Lexikon , Bd. 1, Prag 1815, sl. 55-57. Srov. Prokop TOMAN (sest.), Nový slovník československých výtvarných umělců , I, Ostrava 1993 2, s. 25.
[23] J. C. ROHN, Chronic, s. 112-114.
[24] Daniel Adam z VELESLAVÍNA, Sylva quadrilingvis vocabulorum et phrasim Bohemicae, Latinae, Graecae et Germanicae lingvae , Praha 1598.
[25] Viz Ianus bifrons III , fol. XXVI v-XXVIIv (1759).
[26] Prvotně vydával Rohnovy práce tiskař Ignác Průša, po jeho smrti vdova Johanna. Údaje o Ignáci Průšovi a jeho manželce s vybranou bibliografií podle Chybova slovníku tiskařů lze vyhledat na WWW: [< http://www.clavmon.cz/chyyba/vyhlednov.asp>]. Všechny čtyři dochované díly (ve dvou svazcích) prvního vydání jsou uloženy v trezoru Krajské vědecké knihovny v Liberci. Knihopis českých a slovenských tisků do roku 1800 je pochopitelně neuvádí.
[27] Zevrubnější pohled prozradí nedoceněnost Rohnova Jmenovatele pro oborovou českou slovní zásobu osmnáctého století.
[28] Aspoň dvěma větami oceňuje díky Rohnovi dochovanou hudební terminologii HUDBA V ČESKÝCH DĚJINÁCH , s. 290.
[29] Elenchus Historiae Crucigerorum cum Rubeo Corde, de Poenitentia, Beatorum Martyrum, Canonicorum Regularium ad S. Crucem majorem Vetero=Pragae . (K historii řádu od 1256 do 1773). NK ČR - ORST, rkp. sign. XV E 3. Srov. ROSENMÜLLER, Krátká správa. O dávnosti a starožitnosti posvátného řádu kanovníkův regulárních de poenitentia bb: Martirum, aneb Sa Mariae de Metri jinak svatého Quiriaka nazvaných, z rozličných autorův sebraná, a v naší české vlastenské řeči sepsaná léta 1697 . (Popsáno 54 fol., bez titul. listu, NK ČR - ORST, rkp., sign. XVII F 11).
[29] Johann Carl ROHN, Chronic Vormals Boehmischer Cron-Lehen, Nunmehro ins Allodium gezohener zweyer Staedten Friedland, und Reichenberg, in welcher Deren allda gewesten Hohen Herrschaften Succession, als deren Berken de Duba, deren von Biberstein, deren von Raedern, des von Wallenstein, deren von Gallas, und deren von und zu Clam, ihre Helden-Thaten, und Wuerden, Aufkommen der Staedten, Veraenderungen der Religion, der Catholischen Geistlichen Hirten Nachfolge, Kriegs-Bedraengnussen, Stadt- und Gerichts-Sachen, verschiedene Gluecks- und Ungluecks-Zufaelle und was sonst etwann merkwuerdiges allda vorgangen, theils aus fleißigen Geschichtschreibern, theils aus geschriebenen Anmerkungen zusammen getragen seynd , Prag, Johanna Pruschin 1763. O životě a díle Jana Karla Rohna stručně pojednávají RIEGRŮV SLOVNÍK NAUČNÝ , d. 7, Praha 1868, s. 601 (šifra Ra), a z něj čerpající Constant von WURZBACH, Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, enthaltend die Lebensskizzen der denkwürdigen Personen, welche seit 1750 in den österreichischen Kronländern geboren wurden oder darin gelebt und gewirkt haben , Th. 26, Wien 1874, s. 282-283 a OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ , d. 21, Praha 1904, s. 896; BIOGRAPHISCHES LEXIKON ZUR GESCHICHTE DER BÖHMISCHEN LÄNDER , Bd. III, Lieferung 7, München 1993, s. 498. K českým Rohnovým dílům KNIHOPIS ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH TISKŮ , d. II, část VII, Praha 1961, s. 434-439. Ke zmiňované společné kronice Frýdlantu a Liberce Petr VOIT, Bohemica 1500/1800. Nabídkový katalog , d. 2, Praha 1996, s. 835-836.
[30] Rohn mohl teoreticky požádat o výpůjčky své kolegy knihovníky z řádu premonstrátů na Strahově, františkánů či jezuitů na Starém Městě pražském; vzhledem k neprobádaným vztahům cyriaků k jiným řádovým společenstvím v Praze však jde o pouhou hypotézu.
[31] Jde o nesignovaný rukopis Chronik der Hoch-Reichs-Gräflichen Clam-Gallasischen Fabrikenstadt Reichenberg in dem Königreiche Böheim in dem bunzlauer Kreise , Reichenberg 1812 uložený v SOA Litoměřice, pob. Děčín, fond HS C-G, k. č. 736, inv. č. 3128. Autora kompilace založené na Rohnově kronice odhalil Hermann HALLWICH, jde o P. Felgenhauera.
[32] Grave principium regiminis Augustissimae, ac Potentissimae Dominae Dominae Mariae Theresiae Imperatricis, Hungariae, Bohemiaeque Reginae etc. etc. Sive Memorabilia in Terris Haereditarijs Ejusdem Sacrae, Caesarae, Regiaeq[ue] Majestatis, tum quaedam extra illas ab anno Christi 1740, quo Ipsa Thronum conscendere dignata est, praesertim in materia Belli, alijsq[ue] rebus Politicis gesta, Gratae Posteritati tradita Per P: Joannem Carolum, Aloysium Rohn AA: LL: et Philosophiae Magistrum, SS: Theologiae Baccalaureum Formatum, Sacri Ordinis Crucigerorum cum Rubeo Corde, de Poenitentia, Beatorum Martyrum, ad S: Crucem Majorem Vetero=Pragae Canonicum Regularem, et p: t: Archivarium , NK ČR - ORST, rkp., sign. VII A 15, zvláště mědirytová vyobrazení Prahy obležené Francouzy roku 1742 u fol. XXXVI, fol. XL, fol. LI, fol. XC, nebo líčení osvobození vyšehradské pevnosti na fol. CXVIII v-CXIXv. O Prušácích na Liberecku a Frýdlantsku roku 1744 fol. CXII v, fol. CXXXV r-CXXXVIv. - O událostech roku 1757 vydal Rohn anonymně spis Diarium, Oder Verzeichnuß dessen, Was währender Feindlich=Preußischer Bloquirung der Koenigl. Haupt=Stadt Prag im Jahr 1757. von Anfang biß zum Ende sowohl in Geistlichen, als Politischen, besonders aber in Militar=Sachen allda taeglich passirt, und vorkommen ist. Mit Bewilligung einer Hohen Obrigkeit. Prag gedruckt und zu finden bey Ignatz Pruscha, wohnhafft in der Schwesel=Gassen beym rothen Hertz . Österreichische Nationalbibliothek Wien, sign. 77.Q.67. Vyšlo též česky jako Diarium, To gest: Każdodennj Poznamenánj toho Co se, skrze trwagicý Nepřátelské Pružské Králowského Hlawnjho Města Prahy Obleženj, w Roku 1757. od Začátku, až k Koncy, gak w Duchownjch, tak w Swětských a Politických, obzwlásstně ale w Wogenských Přjpadnostech, každodenně stalo, a přihodilo. S dowolenjm Wyšssý Wrchnosti. Wytisstěno w Praze, a k nalezenj v Jgnácya Prussy, zůstáwagicýho w Sýrkowé Vlicy v Cžerweného Srdce , 1757, NK ČR, sign. 54 G 2168, sign. 50 E 3 přív. 7; Knihovna Národního muzea sign. 31 D 14, Bibliotheca Strahoviensis Praha, sign. AN IX 127, FL IV 85. Citováno podle záznamu Knihopis Digital Database - FLÚ KKS AV - katalog Clavius, dostupného z WWW: [
[33] Grave principium , fol. XCCIV v.
[34] O Rohnovi a jeho dílech rukopisných i tištěných přehledně Liber vitae et mortis , nefol., pod č. 95.
[35] K roku 1727 spadá udání jednoho pražského měš>ana, který po ránu spatřil žida, jenž třikrát posobě vystrkoval holý zadek na sochu sv. Jana Nepomuckého, za což byl arestován. Viz Ianus bifrons Respectans praeterita, agens praesentia, prospiciens futuris seu Liber archivi I[mus]. Sanctae Crucis Complectens Acta per temporum decursum a primo Pragam nostrorum Antecessorum Crucigerorum B: B: M: M: de Poenitentia adventu, fundatione, et institutione, ea, qua potuit, fidelitate, et sedulitate collecta, desumpta, et in ordinem redacta pro Posterorum res suas inveniendi facilitate, cautela, agendorumque cynosura. Sub Regimine Reverendissimi, Nobilis, ac Eximij D. Wenceslai Kirchmayer De Reichwitz Praepositi ad S: Crucem Majorem. Anno: M. D. CC. XLIV , rkp., NK ČR - ORST, sign. VII A 10, fol. CCXXXIX r.
[36] Napomenutí převora Ondřeji Pokornému, udělení domácího vězení až do polepšení a slibu věčné poslušnosti. Viz Ianus bifrons I , fol. CCXVII r-CCXVIIIr, a ještě Ianus bifrons II , fol. LX r-LXIr (k roku 1740).
[37] Rohnův popis korunovace v Elenchus Historiae , fol. 59 v. - Oslavný spisek jednoho z cyriaků na českou královnu dosud nebyl nalezen.
[38] Rohn-archivář neopomene skromně i moudře dodat: Fructus laboris perseverantia est.
[39] Josef SVÁTEK, Organizace řeholních institucí v českých zemích a péče o jejich archivy , SAP 20, 1970, č. 2, s. 522-523. Archiválie jsou uloženy v SÚA (=NA) Praha, fond Křižovníci s červeným srdcem 1410-1779, a v Archivu hl. města Prahy - matriky fary u sv. Kříže Většího 1640-1789, 1669-1784. K nim bude třeba obrátit pozornost při dalším výzkumu.
[40] Rohnovy záznamy skýtají bohatý studijní materiál pro tematicky pestré výzkumy, např. nápisy na zvonech pro kampanologii, nápisy náhrobků pro epigrafiku i výzkum funerální plastiky, nákresy pamětních mincí a medailí pro numizmatiku, nákresy pečetí s opisy jejich textů pro sfragistiku. Popisy hudebních skladeb a nepomucenských slavností jsou zajímavým pramenem pro dějiny hudby, kulturní dějiny (festivity, zvláště církevní), zmínky o malířích a jiných výtvarných umělcích pro dějiny umění. V neposlední řadě lze pracovat s údaji o tiskárnách a výzdobě knih v Praze. Místo je věnováno také vojenským dějinám ve válečných letech v době bojů o rakouské dědictví, opomenout nelze regionální dějiny severních Čech, dějiny kartografie (náčrt mapky Samuela Globice z Bučína z poloviny 17. století). Svůj prostor může dostat lingvistika, lexikografie, atp. - Příspěvek o Janu Karlu Aloisi Rohnovi je pouze náčrtem životopisu a zhodnocení díla pro připravovanou edici a překlad společné kroniky měst Liberce a Frýdlantu. Případná autorská pochybení další bádání opraví, přesto se za ně předem omlouvám pateru Rohnovi i kritickému čtenáři.
[41] Tato dvě slova byla napsána na vyškrábaný text.
[42] Text je transkribován, lomítko naznačuje grafické členění zápisu. Nejasné pasáže označuje otazník v hranaté závorce, do ní jsou případně také rozváděna zkrácená slova.
[43] Původně napsáno protivního, ale slabika ho byla vyškrábána.
[44] Předcházelo slovo mělo, to později bylo škrtnuto.
Aktualizováno: 04.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz
© 2008-2023 Vědecká knihovna v Olomouci
Tisk stránky | Mapa webu | Zajímavé odkazy
| RSS 