Pergamenové listiny a kodexy patří mezi nejstarší a nejvzácnější materiály. Cílem současného přístupu ke konzervaci a restaurování je mimo ochrany a zachování psaných informací i zachování co nejvíce z atmosféry, kterou si přináší z historie. Pokora konzervátora nebo restaurátora by se měla odrážet v odpovědnosti při rozhodování, minimalizaci vedlejších účinků a volbě nejlépe odstranitelných zásahů. Při restaurování se osvědčila spolupráce tří odborníků, a to archiváře, chemika a restaurátora. Každý může vnést do řešení dané problematiky svůj nezastupitelný přínos - pokud ovšem mají společný jazyk. K vytvoření společného jazyka bych ráda přispěla jakýmsi přehledem poznatků, metod a zkušeností, kteréby měli znát i správci fondů, když jednají o konzervování díla na pergamenu. Budu mluvit o stadiu konzervace po procesu rozhodování, kdy se již uvažuje o použitelných metodách. Mé poznatky vychází nejen z teorie, ale i z každodenní praxe s pergamenovými památkami.
Základní konzervační postupy, které se uplatňují při konzervování pergamenových listin AČK a klášterních listin jsou:
Výše uvedené základní metody se nyní aplikují na normálně poškozené klášterní listiny a listiny Archivu České koruny. Vedle těchto více méně obvyklých problémů přijdou listiny obtížně konzervovatelné např. pergameny poškozené napadením plísněmi a již jednou podlepené nebo pergamen silně plněný křídou s odprýskající barevnou vrstvou. Následují dva příklady, kdy poškození listin bylo netypické.
Listina AZK 492 (řád Benediktinů, Kladruby) patří mezi zakládací listiny kladrubského kláštera. Je sice datována r.1115, ale jedná se o staré falzum ze 13.st. Pergamenová listina má rozměry 51,7 x 40,5 cm a jednu přitištěnou pečeť. Vladislav I. zakládá touto listinou kladrubský klášter a daruje mu statky.
Listina AZK 492 je netypická zvláště svým žlutavým zbarvením na aversu listiny, revers listiny má přirozenou barvu pergamenu. Při podrobnější prohlídce byly na okraji listiny zjištěny zatekliny a místa se sytějším zbarvením, což naznačuje, že pergamen byl v celé ploše aversu z neznámých důvodů přetřen. Na listině jsou 2 druhy oprav poměrně rozsáhlých děr opravovaných z aversu i reversu listiny. Na reversu jsou záplaty z velmi tenkého transparentního pergamenu pevně přilepené k originálu. Tyto záplaty měly tendenci stahovat originální pergamen. Druhý typ oprav byl proveden sítěnkou, přilepenou nedbalými tahy lepidlem, nyní již zcela zdegradovaným,zkřehlým a zběleným. Tvar záplat nerespektoval tvar děr. Opravy byly již nevyhovující z funkčního i estetického hlediska a musely být v každém případě nahrazeny novými.
V tomto případě, kdy se na listině vyskytuje neznámý žlutý nátěr a zdegradované lepidlo jsme se rozhodli volit další postup na základě chemické analýzy. Měli jsme podezření též na možnost difúze látek z desky nebo na následky desinfekce. Analýza lepidel a nátěru byla prováděna metodou FTIR (infračervená spektroskopie s Fourierovou transformací) ve spojení s mikroskopem. Minimální vzorek nátěru a lepidla byl též analyzován v tabletě KBr. Naměřená spektra byla porovnávána se spektry látek přicházející v úvahu - přírodní polymery tj. želatina, bílek,arabská guma, šelak, lněný olej, škrob, pryskyřice a ze syntetických polymerů např. polyamid. Bylo však zjištěno, že neobvyklý nátěr byl proveden škrobem. Nelze však říci, jestli nátěr byl původní nebo byl proveden za konzervačním účelem. Pergamenová záplata na reversu listiny je přilepena klihem nebo želatinou. Zestárlý polymer na aversu listiny byl určen jako acetát celulózy měkčený ftalátem. Tato informace je důležitá pro šetrné odstranění staré opravy, pro volbu rozpouštědla.
Listiny byly uloženy velmi neobvyklým způsobem. V černých třídílných deskách byla vložena dřevotřísková deska s výrazným vzorem na povrchu a s vyřízlým otvorem pro pečeť. Listina byla kolem této desky omotána a vložena do ochranného třídílného obalu. Vzor z dřevotřískové desky se bohužel otiskl do pergamenu. I když z dnešního pohledu by mohla být kritizována volba materiálu, tento zajímavý systém zabezpečil fyzickou ochranu listiny a pečeti lépe než prosté uložení v obálce a proto k žádným dalším škodám na pečetích ani pergamenu nedošlo.
V první fázi restaurování musely být odstraněny zestárlé opravy. V některých místech se textilie sama odchlipovala a bylo možné ji odstranit mechanicky. K odstranění lepidla, které přesahovalo písmo bylo použito tamponování acetonem. Lepidlo bylo stíráno tamponem namočeným v acetonu po malých kouscích. Aceton byl zvolen na základě analýzy složení lepidla a nepoškozoval barevnou vrstvu. Mírné lokální vysušení pergamenu bylo odstraněno následnou kondicionací v klimatizační komoře. Opravy na rubu lepené klihem byly odstraněny naměkčením lepidla nepřímým zvlhčením pomocí textilie Gore-tex. Tato textilie nepropustí vodu v tekutém stavu, ale v podobě par. Na požadovaném místě vzniká tedy pouze prostředí se zvýšenou vlhkostí. Vlhkost způsobila nabobtnání klihu a jeho změkčení a bylo možné po částech sejmout pergamenové záplaty. Na podkladu originálního pergamenu zůstala po stažení vrstva klihu. Ta byla naměkčena hustým gelem 4% Tylosy MH 4 000 rozpuštěné v roztoku vody a etanolu. Etanol zabraňuje silnému rozmočení pergamenu. Po asi 10 minutovém působení gelu bylo možné lehce tupým skalpelem nabobtnalý klíh seškrábnout. Povrch pergamenu byl dočištěn tamponem namočeným v roztoku etanol - voda (1:1). Po zkušenostech můžeme říci, že tento postup selhává u některých typů klihů, pravděpodobně u těch, které byly původně míchány s kamencem.
Přesušený nebo deformovaný pergamen je možné s nejmenšími vedlejšími následky změkčit působením krátkodobě zvýšené relativní vlhkosti za normální teploty. Typickou vlastností pergamenu je schopnost sorbovat vlhkost. Pergamen zvláční a zrelaxuje a pokud je v tomto stadiu měkce zalisován, fixuje se vyrovnání. Při změkčování nedochází k působení žádné chemikálie, ani k přímému kontaktu s rozpouštědlem. Pro tyto účely jsme si navrhli klimatizační komoru (obr. ), která se již osvědčila při rovnání mnoha desítek listin a efektivně vyřešila řadu komplikovaných restaurátorských problémů. Listina byla v tomto případě vložena do klimatizační komory za normální teploty a vlhkosti. Na dno komory byla umístěna miska s destilovanou vodou. Relativní vlhkost postupně narůstala tak, že za 24 hodin byla asi 95 %. V tomto stavu byl pergamen dostatečně zvláčněn a mohl být měkce zalisován. Sendvič tvořený z lepenek a silného filtračního papíru měl vystřižené otvory pro přitištěnou pečeť, aby nedošlo k poškození pečeti při rovnání. v tomto stavu byla listina ponechána několik týdnů. Nutné pro trvalé rovnání jsou 3 týdny. Pergamen má velkou tvarovou paměťa po rychlém zalisování má tendenci vracet se do původních deformací. Tato deformační paměť se u pergamenu projevuje v každém případě. Proto je obvyklé, že pergamenové listiny jsou mírně zvlněné i v přirozeném stavu. Měkkým lisováním odstraníme jen nežádoucí deformace.
Po vyrovnání pergamenu bylo přistoupeno k jeho opravě. Chybějící části byly doplněny dobarveným silnějším japonským papírem. K dobarvení papíru byla použita testovaná barviva (Saturnová šed LRN, Rybacelová žluť D3R, Saturnová hněď L26). Vzhledem k síle pergamenu byla záplata zhotovena ze tří vrstev japonského papíru, aby dosáhla, požadované tloušťky. Dvě části přesně kopírují velikost díry a vyrovnávají tak tloušťku pergamenu. Třetí část záplaty mírně přesahuje přes okraj a slouží k přichycení záplaty k pergamenu. Tento přesah je milimetrový a je plynule ztenčen. Z důvodů pozdější možné dobré odstranitelnosti oprav, bylo vybráno lepidlo Tylosa MH 4000, rozpuštěné ve směsi voda : ethanol, 1 : 2. Ethanol byl přidán, aby nedošlo k silnému rozmáčení pergamenu a bylo usnadněno rychlejší schnutí lepidla.
Lepidlo pak bylo nanášeno na již slepené a zaschlé záplaty a to pouze na místo slepů. Před samotným lepením fragmentu k originálu byl pergamen změkčen krátkodobým působením vlhkosti v klimatizační komoře. Po přilepení byla listina opět měkce zalisována a ponechána tak opět několik týdnů.
Pečeť u listiny byla mírně zašpiněna. Byla dochována v dobrém kompaktním stavu, místy nepatrně odštípnuty okraje. Pečeť byla omyta benátským mýdlem, důkladně opláchnuta destilovanou vodou a mírně nakonzervována roztokem propolisu. K dalším opravám pečeti nebylo přistoupeno, neboť nehrozilo nebezpečí dalšího mechanického poškození. Listina bude dále uložena samostatně v krabici s výlepem z nekyselého materiálu.
Volba postupu konzervace památek odráží vždy stav poznání v dané době a je jeho aplikací na konkrétní případ. Současný přístup preferuje omezení razantnějších konzervačních metod a zavedení takových, která vyplývají více z pochopení vlastností pergamenu. Zkušenosti získané při konzervování pergamenových listin je možné využít i při řešení ochrany a konzervace kodexů a jiných pergamenových památek.
Část příspěvku, ve které se pojednává o konzervaci listiny AZK 492, bude publikována také v časopise Umění a řemesla.
Lucie Buchtelová, vystudovala SPŠ - grafická, obor restaurátor-konzervátor, nyní pracuje ve Státním ústředním archivu v Praze a zabývá se restaurováním a konzervováním pergamenu, papíru a voskových pečetí
Aktualizováno: 29.08.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz
© 2008-2023 Vědecká knihovna v Olomouci
Tisk stránky | Mapa webu | Zajímavé odkazy
| RSS