Počátky hebrejského knihtisku na Moravě
8. ročník odborné konference (20. - 21. října 1999)
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska
Počátky hebrejského knihtisku na Moravě
Andrea Braunová
Ve svém příspěvku bych se chtěla zaměřit na dějiny hebrejského knihtisku na Moravě. Této problematice bylo v minulosti věnováno několik studií, zabývaly se však převážně pozdější fází hebrejské typografie na Moravě, tedy dějinám knihtisku v Brně, a poněkud stranou pozornosti badatelů zůstávala činnost první moravské hebrejské tiskárny v Prostějově. Snažila jsem se tedy zaměřit převážně na méně zpracovávanou oblast, jež však dle mého názoru lépe spadá do zastřešujícího tématu konference, jímž jsou počátky v dějinách knihtisku.
Začněme však stručným nástinem vývoje hebrejského knihtisku na území Moravy a Čech. V Praze byla první hebrejská kniha vytištěna již v roce 1512 a o několik let později, v roce 1527, zde byla založena Geršonem ben Šelomo ha-Kohenem hebrejská tiskárna, první hebrejská tiskárna severně od Alp. První pražský hebrejský tisk, sidur, modlitební kniha pro všední dny, je tedy jen o 37 let starší než nejstarší známý hebrejský tisk z roku 1475. Praha zároveň zůstala jedinou lokalitou v Čechách, kde byly činné hebrejské tiskárny, a to až do 30. let 20. století.
Na Moravě byla situace poněkud odlišná. Početná židovská komunita na Moravě byla odkázána téměř až do poloviny 18. století na dovoz hebrejských knih z okolních zemí. Na Moravě se do dějin hebrejské typografie zapsala tři moravská města, Prostějov, Brno a Mikulov, avšak na rozdíl od Prahy nelze mluvit - s výjimkou let 1750-1803 - o kontinuitě hebrejského knihtisku. Prostějovská hebrejská tiskárna existovala v letech 1602-1605/6, z její produkce vzešly celkem 4 tisky. V Brně byly tištěny hebrejské knihy v letech 1750-1803, produkce tiskárny Neumannovy a poté Rosmannovy čítá na 90 tisků. V Mikulově bylo vydáno celkem 6 hebrejských knih, a to v letech 1765-67 a pak v roce 1785. Působení prostějovského tiskaře a vydavatele Jicchaka ben Aharona Prostitze se budeme věnovat podrobněji v další části příspěvku, nyní se zaměříme na historii brněnského hebrejského knihtisku.
Dějiny brněnského hebrejského knihtisku se začínají psát v roce 1750, kdy byl poprvé vznesen návrh na založení hebrejské tiskárny. Jedním ze žadatelů byl brněnský měšťan Franz Josef Neumann, jemuž bylo po opakované žádosti v roce 1753 uděleno císařovnino privilegium tisku hebrejských knih. Privilegium platilo pro Moravu a rakouskou část Slezska. Zajímavostí je, že si Neumann mohl vybrat místo působení, volil mezi Brnem a Olomoucí, a svým rozhodnutím tisknout hebrejské knihy v Brně vyřadil Olomouc z mapy hebrejské typografie. Pod vedením F.J. Neumanna fungovala tiskárna do jeho smrti roku 1760. Během svého působení zde vydal zde celkem 14 tisků. Po jeho smrti převzala tiskárnu vdova Anna Franziska Neumannová. Jelikož se snažila zajistit knižní produkci své tiskárny lepší odbyt, rozhodla se přeložit tiskárnu do Mikulova, kde existovala po pražské obci nejpočetnější židovská obec na území Čech a Moravy - v 90. letech 18. století žilo v Mikulově více než 3000 židovských obyvatel, pro srovnání: brněnská židovská obec měla ve stejné době šestkrát méně obyvatel. Od roku 1765 vstupuje na scénu Mikulov jakožto třetí moravská lokalita, kde byly vydávány hebrejské tisky. V roce 1767 zde vdova A.F. Neumannová vydala 2 liturgické knihy, Techinot /Prosebné modlitby/ a Seder kriat šema /Modlitby při uléhání/.
Paralelně s mikulovskou tiskárnou vdovy Franzisky Neumannové pokračovala činnost brněnské neumannovské tiskárny pod vedením nejstaršího syna Franze Leopolda Neumanna, který zde působil jako faktor. Franz Leopold Neumann vydal v letech 1761 - 1766 dle Vinogradova Thesauru celkem 6 tisků, u jednoho tisku není zřejmé, zda byl vydán v Brně či v Mikulově, každopádně však patří k produkci Neumannovy tiskárny.
V roce 1766 získala Neumannova tiskárna povolení rozšířit činnost i na tisk německých, českých a latinských knih. V roce 1769 bylo vdově Neumannové prodlouženo císařské privilegium na tisk hebrejských knih pro Moravu a Slezsko na dalších 10 let. Faktem však zůstává, že mezi lety 1770 a 1780 neuvádí Vinogradův Thesaurus ani jeden brněnský hebrejský tisk. V souvislosti s přesídlením university z Olomouce do Brna a následnou změnou situace na trhu požádala Neumannová o povolení přeložit tiskárnu z Mikulova zpět do Brna, k čemuž došlo v roce 1779. Ještě v roce 1785 byly v Mikulově vydány dva hebrejské tisky. Tímto de facto končí i mikulovská etapa dějin hebrejského knihtisku na Moravě. Rodinnou tradici hebrejského knihtisku převzal v září 1779 další syn, Josef Karl Neumann. Pod vedením Josefa Karla Neumanna existovala hebrejská tiskárna v Brně do roku 1797 a vydala více než 30 hebrejských tisků. Časem se Neumannova tiskárna dostala do finančních potíží způsobených mimo jiné i vznikem hebrejské knihtiskárny ve Vídni v roce 1793, jejíž produkce proudila i na moravský trh. V polovině 90. let 19. století se Neumann obrátil se žádostí o finanční pomoc na čtyři obchodníky, situace se však nelepšila a v roce 1797se Josef Karl Neumann rozhodl tiskárnu prodat. Neumannovu hebrejskou tiskárnu koupil jistý Josef Rosmann, brněnský obchodník, jehož bratr Friedrich byl jedním ze čtyř obchodníků, kteří finančně podporovali Neumannovu tiskárnu. Rokem 1797 končí dějiny brněnské hebrejské tiskárny rodiny Neumannů, a o několik let později, v roce 1802, končí i historie hebrejského knihtisku na Moravě. Ani Rosmannovi se totiž nepodařilo překonat finanční obtíže způsobené zvýšenou konkurencí na trhu. Přesto stihl do roku 1802 vydat více než 20 tisků. Rosmann umírá v roce 1812, v roce 1816 byly obě tiskárny, německá i hebrejská, nacházející se původně ve vlastnictví rodiny Neumannů prodány v dražbě. Takto smutně tedy končí zhruba padesátileté období existence brněnské hebrejské knihtiskárny se zastávkou v Mikulově. Od počátku19. století bylo tedy moravské židovské obyvatelstvo zásobováno knižní produkcí hebrejských tiskáren v zahraničí, a to převážně ve Vídni.
Vraťme se však ke krátkému, o to však zajímavějšímu období moravského hebrejského knihtisku. Jak již bylo naznačeno výše, hebrejské knihy se v Prostějově tiskly mezi lety 1602-1605, a to zásluhou Jicchaka ben Aharona Prostitze.
Jicchak ben Aharon Prostitz se narodil v Prostějově /snad kolem roku 1540/50, na což usuzujeme z data jeho úmrtí v roce 1612/13/. Tiskařskému řemeslu se vyučil v Itálii, spolupracoval mj. s. G. Cavallim a G. Gryphiem v Benátkách. Z Itálie též pocházel jeho tiskařský materiál a ozdoby. Koncem 60. let 16. století se Prostitz usadil v Krakově.V roce 1567 bylo Prostitzovi uděleno polským králem Zikmundem Augustem II privilegium tisknout hebrejské knihy. Prostitz, moravský rodák, je v tomto dokumentu označován jako vlašský Žid. Prostitzova tiskárna v Krakově nebyla první hebrejskou tiskárnou v tomto městě, již v roce 1534 zde založili bratři Haliczové hebrejskou tiskárnu. Protože však Haliczové o několik let později konvertovali ke křesťanství a jejich knižní produkce byla bojkotována tamní židovskou obcí, otevřelo se koncem 60. let Prostitzovi v Krakově poměrně široké pole působnosti. Hebrejská tiskárna v Krakově, již Jicchak ben Aharon Prostitz v roce 1567 založil, pracovala pod jeho vedením a jeho synů Jissachara a Aharona téměř 60 let. Do roku 1628 Prostitzové vydali v Krakově cca 200 hebrejských tisků reprezentujících širokou škálu židovské literární produkce - rabínské spisy, edice Bible a Talmudu, díla věnovaná židovské mystice, filosofii a historii.
V roce 1602 přesídlil Jicchak ben Aharon Prostitz do rodného Prostějova. Byl to tehdy již muž v letech, jak poznamenává Friedberg, etablovanou tiskárnu v Krakově přenechal svým synům. O rok později, v roce 1603, povolal Prostitz do Prostějova také sazeče Eliezera ben Benjamina Wolfa Prostitze, jenž se podílel na tisku hebrejských knih vydaných v Prostějově. Kromě Eliezera Prostitze jsou známí další dva sazeči činní v Prostějově, a to Ašer ben Neftali z Prahy a Jehuda ben Israel Šmuel Katz, a korektor Menachem Manes Chajut.
Jicchak ben Aharon Prostitz působil v Prostějově v letech 1602 - 1605, vydal zde celkem 4 knihy:
- 1602 - Kol simcha/Hlas radosti/, kompendium předpisů týkajících se šabatu. Autor Simcha ben Geršon Kohen Rapa Porto. Vytištěno 10. chešvanu 363 (odpovídá pátku 26. října 1602) Sazeč Eliezer b. Benjamin Prostitz. 16 s.
- 1602 - Chiduše gemara. Peruš tosafot /Novely ke gemaře. Výklad doplňků/, novely k talmudským traktátům Ketubot a Kidušin. Autor Šmuel ben Elezar z Opatowa. Sazeč Eliezer ben Benjamin Prostitz. 33 s.
- 1603 - Ejn jaakov /Pramen Jakobův/, soubor výpravných pasáží z Talmudu. Autor Jaakov Chabib. Vytištěno 1. elulu 363 (odpovídá pátku 8. srpna 1603) Sazeč Ašer ben Neftali Altšuler z Prahy zvaný Anšel ben Herzl a Jehuda ben Israel Šmuel Katz zvaný Lejb Prostitz. 6, 24, 194, 190, 8 s.
- 1605 - Tehilim /Žalmy/, s kabalistickým komentářem Natana Nata Chazana, 39 s.
U jednoho titulu, siduru /modlitební knihy pro všední dny/ vydaného Prostitzem je nejasné místo vydání: Steinschneider, prostějovský rodák, významný bibliograf, ve svém katalogu hebrejských tisků v Bodleian Library uvádí tento tisk pod č. 2114 s místem vydání Krakov nebo Prostějov, datum vydání 1601-1606. Vinograd řadí tento tisk pod Krakov, avšak s poznámkou, že místem vydání je Krakov nebo Prostějov.
Zajímavý je fakt, že Prostitz tiskl i během svého působení v Prostějově zároveň i v Krakově, kde během jeho prostějovských let vyšla dvě díla
- 1603 - Zohar chadaš ve-midraš neelam, kabalistický spis
- 1604 - Beurim kevod ha-šem, výklady týdenních oddílů Bible autora Ješajahu Menachem ben Jicchaka
Vinograd ve svém Thesauru pod Prostějovem uvádí chybně některé tituly. Prvním z nich je reprint díla Ejn jaakov (1603) v roce 1649. Tento omyl Vinograd převzal z literatury, informace o témž tisku údajně vydaném v roce 1649 se objevuje i v článku Josepha Weisse v Notizenblatt der hist.-stat. Sektion der k.k. mähr. schles. Gessellsch. z. Bef. des Ackerbaues... z roku 1856, patrně byla převzata z Grässova díla Lehrbuch einer allgemeinen Literärgeschichte III. B.1, s. 272. Dále Vingorad pod místo vydání Prostějov zařadil chybně i dva tisky. Jedná se o machzor /modlitební knihu pro svátky/ a knihu modliteb Mea berachot vydané v roce 1710, respektive v roce 1711. Tisky vydal tiskař a vydavatel Baruch Buchbinder, pocházející z Vilna, činný převážně v Berlíně, v městečku Praussnitz, česky Prusnice, nacházejícím se ve Slezsku. Omyl vznikl záměnou hebrejského názvu místa vydání Projsnic /Praussnitz/ za Prostic /Prostějov/. Také tento omyl Vinograd převzal z literatury, a to z Wolfova díla Bibliotheca Hebraea /IV. s. 452/, na což upozorňují i Steinschneider a Cassel v Jüdische Typographie, s. 70.
Ukázky titulních listů moravských tisků:
- Kol simcha. Prostějov, Jicchak ben Aron Prostitz, 363 (1602). První tisk vydaný v Prostějově
- Kinot /elegie pronášené o postním dnu Tiša be-av/. Brno, Franz Josef Neumann, 520 (1760). Poslední tisk vydaný tiskárnou Franze Josefa Neumanna v Brně.
- Encyclopaedia Judaica. Jerusalem 1972
- Freimann, A.: Die Hebräischen Druckereien in Mähren. In: Zeitschrift für hebräische Bibliographie XX, 1917, s. 34-44
- Friedberg, B.: Geschichte der hebräischen Typographie in Polen. Antverpen 1932
- Nosek, B. - Flodrová, M.: Auswahlkatalog hebräischer Drucke Brünner Provenienz. In: Judaica Bohemiae XI/2, 1975, s. 83-104
- Steinschneider, M.: Catalogus librorum hebraeorum in Bibliotheca Bodleiana. I-III. Berlin 1931
- Steinschneider, M. - Cassel, D.: Jüdische Typographie und jüdischer Buchhandel. Jerusalem 1938
- Vinograd, J.: Ocar ha-sefer ha-ivri. I,II. (Thesaurus of the Hebrew Book) Jerušalajim 1993-1995
Bruenn - II, 109-111
Cracov - II, 633 ff
Prostejov - II, 564
Nikolsburg - II, 480 - Weisse, J.: Die Inkunabeln Mährens. In: Notizenblatt der hist.-stat. Sektion der k.k. mähr. schles. Gesellschaft z. Bef. des Ackerbaues... 1856, nr. 8, s.61-63.
Aktualizováno: 24.01.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz
© 2008-2023 Vědecká knihovna v Olomouci
Tisk stránky | Mapa webu | Zajímavé odkazy
| RSS 