KNIHY V TRŽNÍCH PODMÍNKÁCH
(rozhovor s PhDr. Janem Machačem)
Helena Veličková
Na výstavě LIBRI '93 jsem se setkala s šéfem ostravského nakladatelství Sfinga dr. Janem Machačem, který byl v únoru 1993 zvolen do představenstva Svazu českých nakladatelů, vydavatelů a knihkupců jako zatím jediný zástupce Moravy. Položila jsem mu několik otázek, souvisejících se situací na našem knižním trhu.Pane doktore, myslíte, že Vaším prostřednictvím či jinak lze vytvořit na Moravě knižně obchodní protipól Čech, nebo lépe řečeno Prahy?
Mým úmyslem jako člena představenstva Svazu je ovlivňovat Svaz, aby bral ohledy na Moravu. Samozřejmě Praha představuje mimořádně důležitou složku českého knižního trhu, protože je v ní soustředěna obrovská tržní síla. Podaří- li se s knižním titulem proniknout na pražský trh, naše zkušenosti ukazují, že se tam prodá 50% nákladu. Ovšem dostat se na trhy v Praze je dost komplikovaná záležitost a je v tom zapleteno tolik vztahů a souvislostí, že to těžko mohu ve stručnosti vysvětlovat.
Jak se vlastně zajišťuje odbyt takového nakladatelství?
Prostřednictvím distribučních firem nakladatelé prodávají knihy všem českým a moravským knihkupcům. Všechna jejich jména a adresy máme registrovány v počítaci - těch "živých" knihkupectví je u nás kolem tisíce. Nespoléháme jen na distributory, máme i své dealery (něco jako dříve cesťáci), kteří jezdí po knihkupcích a nabízejí naše tituly jednak pomocí edičních plánů, kde bývá vyobrazena knižní obálka a hlavně uvedena stručná charakteristika titulu, anotace. Takový marketing si dělám i já sám - například zde na výstavě mám vylepeny dětské ilustrace, které mně osobně se velmi líbí, ukazuji je knihkupcům, aby posoudili, zda obrázky tohoto stylu na trhu mají šanci uspět. Bohužel to vypadá tak,že ilustrace by byly neprodejné, takže s nimi v edičním plánu už nebudu počítat. Mám zkušenost, že opačný postup - knihu vytisknout a pak ji knihkupci vnutit - se nevyplácí. Podaří se to jednou, dvakrát, ale pak knihkupec stejně zjistí neprodejnost a víckrát u vás knihy neobjedná.
Je knižní trh v České republice už skutečně trhem?
Nejen to. Po listopadu 1989 byl knižní trh snad první, kde téměř ze dne na den začaly fungovat přirozené tržní zákony. Nejdříve došlo k rozpadu původního trhu včetně obchodní sítě. Během r. 1990 vznikla spousta nových nakladatelství, z nichž většina vydávala literaturu všeho druhu. Padly limity papíru, omezené náklady, a tak někteří "zlatokopové" vydávali díla zakázaných autorů a zvučných jmen (Havel, Dienstbier aj.) ve dvouset- až třísettisícových nákladech. Brzy se však ukázalo, jak pomíjivý byl porevoluční boom, a obrovské náklady zůstaly ležet ve skladech. Pár čísel pro srovnání: Do listopadu 1989 existovalo asi 80 nakladatelství, na podzim 1990 jich bylo 3 500. Mezi ně se počítala i taková, co vydají 2-3 tituly ročně. Mnohé firmy pak zanikly, dnes jich je řádově několik set - přesný počet neznám, protože nikdo už nemusí mít nakladatelské oprávnění, zůstala jen ohlašovací povinnost.
Jak funguje knižní velkoobchod?
Dnes existuje řada velkoobchodních firem. Myslím, že i když jejich počet určitě klesne, nikdy už nebude jen jediné velkoobchodní centrum. Pro Čechy a Moravu by podle mého názoru odpovídal počet asi 5 firem. Jak velké náklady knih můžeme v našich podmínkách očekávat? Hranice rentability je 10 000 výtisků. To znamená, že náklad 10 000 se zaplatí, ale ještě nemusí přinést zisk - ten přinášejí náklady vyšší. Je tu však tendence snižovat náklady a zvyšovat ceny.
Znamená to, že můžeme čekat ještě dražší knihy?
Dnes už platí v polygrafickém průmyslu světové ceny - jak papíru, tiskařského materiálu, tak práce. Je prakticky jedno, dáte-li vytisknout knihu v Rakousku nebo v Čechách, někdy to dokonce v cizině vyjde levněji. Rozdíl proti západním zemím spočívá spíše v poměru výrobní a pultové ceny. Například v Německu výrobní cena představuje 10% ceny pultové, u nás je to 40-50%. V Německu je ovšem také náklad 2 000 už ziskový. Příznaků tržní nerovnováhy je u nás víc - např. v cizině je cena knihy srovnatelná třeba s cenou hodinek. Nepochybuji, že obchodní prostředí se postupně stabilizuje. Pro nakladatele se tak usnadní i marketing, zpřesní se odhad, který titul a v jakém množství vydat, aby se beze zbytku prodal.
Kam teď přijdou neprodejné výtisky?
Do sběru.
Nebylo by lepší je zlevnit a prodat za symbolickou cenu?
I to se děje, ale nedělá to dobrou krev. Takové ty výprodeje "kus za 10 Kč" jsou vlastně podraz na ostatní knihkupce.
Jak se vyvíjí obchod se Slovenskem?
Od ledna 1993 uvízl na mrtvém bodě. Není vyjasněna výměna zboží, očekává se devalvace slovenské koruny.
A co daň z přidané hodnoty?
U knihy představuje pouhých 5% místo průměrných 23%. V zájmu prodejnosti knih usilujeme také o to, aby se snížily poštovní poplatky u knižních zásilek. Už jejich nynější výše je na hranici únosnosti.
Jaké máte zkušenosti s knižními výstavami a trhy? Jsou pro nakladatele přínosem?
Knižní veletrh je 1x ročně v Praze, v Havlíčkově Brodě, dosud býval v Bratislavě. Olomouc je výjimka - pořádá trh 2x ročně. Takové výstavy jsou sice nákladné, pro podnikatele znamenají 3-4 dny časové ztráty, což je velice mnoho. Velkou výhodou však je, že se na jednom místě uskuteční řada důležitých setkání, uzavírají se kontrakty i ústní dohody. Osobně do Olomouce jezdím rád, jednak je to z Ostravy blízko a taky jsem tu 5 let studoval.
Takže pěkná vzpomínka na závěr. Děkuji Vám za rozhovor.
TIRÁŽ: Knihovní obzor. Čtvrtletník Vědecké knihovny v Olomouci. Redakce: redakce vkol.cz. Registrace MK ČR E 6450. ISSN (elektronická verze) 1214-6498. |
Aktualizováno: 09.01.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz
© 2008-2023 Vědecká knihovna v Olomouci
Tisk stránky | Mapa webu | Zajímavé odkazy
| RSS 