DODÁVKA ZBOŽÍ
Norm Medeiros
V časopise Issues in Science and Technology Librarienship (Springs 1998) vvyšel velmi zajímavý článek Delivering the Goods: Web OPACs and the Expanding Role of the Cataloger od N. Medeirose. Při prvním čtení se zdá, jakoby problematika, kterou se článek zabývá, byla v českých knihovnách otázkou vzdálenějšího časového horizontu. Katalogizátoři by asi příspěvek tak posuzovali. Ale pracovníci internetových studoven nebo kaváren v knihovnách by se jistě s autorem ztotožnili.(Článek je zveřejněn se souhlasem autora) Red.
Úvod
Na internetu je nepředstavitelné množství informací. Třebaže jsou metody hodnocení těchto online zdrojů občas diskutabilní, jedno je jisté: je v nich spousta užitečného materiálu. Při vědecké práci by se dnes elektronická síť neměla přehlížet.
Co to tedy znamená? Uživatel-vědec začne za běžných okolností vyhledávat knihy v online katalogu - v rejstříku získá citace k periodikům, a nakonec se porozhlédne po internetu. To by se dalo zjednodušit, kdyby knihovna poskytla seznamy předmětově zaměřených pramenů a spojení na ně přímo na své webovské stránce. I tak by ale samo nahlédnutí do těchto obsáhlých stránek stálo spoustu času:
Zaměstnejte katalogizátora!
Co kdybychom zprostředkované stránky také popsali a zpracovali bibliograficky v online katalogu? A co dát katalogu webovskou bázi a schopnost "dopravit zboží k zákazníkovi"? Co si před deseti lety nikdo nedovedl představit se rychle stává soudobým standardem.
Demise katalogizátora
Není to tak dávno, co byl katalogizátor považován za "vymírající druh knihovníka". Elektronické knihy, rejstříky a periodika začaly vynášet jakýsi ortel nad zprostředkovatelskými službami: když už není v čem hledat, kam lepit štítky, co vázat, řadit do regálů... OPAC odbourává potřebu katalogizačních lístků a rozhodně se obejde bez klasifikačních schémat: kdo by se měl ještě probírat sklady, když je téměř vše uloženo v počítači? Napojení na zdroje zvenčí už je pak jen poslední detail, který má být dotvořen "za scénou".
Proč je tedy dnes katalogizátor potřebnější než kdy dříve? Každopádně aby udržoval databázi (vedlejší efekt online katalogu). Závislost OPACu na bibliografických záznamech a záznamech autorit ve formátu MARC zůstává nadále překážkou k vyřazení katalogizátora "ze hry". Co více - ta "otravná" kniha neodejde. Ani tištěný časopis, videokazeta a další materiál, kterým knihovna disponuje a který není přístupný online. A je beze sporu, že internet svým kvantem neuspořádaných informací doslova vzkřísil poslání katalogizátora. Není to ironie, že OPAC a internet - dvě média, která ho měla odsunout na vedlejší kolej - přinesla jeho renesanci?
Katalogizace internetu
"Katalogizace internetu by byl nejskvělejší knihovní projekt všech dob" (Campbell&Cox 1997).
-- Ta představa je absurdní.
Jednak je zde vyhraněné mínění, že online katalog, stejně jako jeho lístkový předchůdce, má nabízet jen materiály, které knihovna fyzicky vlastní. I když tato myšlenka poslední dobou, kdy je čím dál víc knihovních materiálů zpřístupněno na internetu, trošku pokulhává, je zde stále argument, že bibliografický popis cizích zdrojů vyvolá u uživatele falešnou představu, že jimi knihovna disponuje (Duranceau 1996). Nehledě na to, že v přístupu k informaci a odkazu na ni je podstatný rozdíl, a že OPAC má být inventářem toho, co se skrývá za zdmi knihovny.
-- Ale co když knihovna vlastní právo na přístup k informaci?
Měly by se tyto sice zpřístupněné, nicméně cizí položky objevit v katalogu?
-- Záleží vůbec na tom, zda je přístup k informaci placen či zdarma, je-li informace k užitku?
Existují dvě kategorie online zdrojů, které se knihovna může rozhodnout katalogizovat; a peníze leží na rozhraní mezi nimi. Zakoupí-li knihovna například přístup na elektronický časopis - ať už přímo, nebo na jeho tištěný druhopis - skoro to vypadá, že by měla tento materiál automaticky prezentovat v OPACu. Formát nebyl nikdy překážkou pro bibliografický záznam. Dokud se materiál posuzoval z hlediska politiky zdokonalování sbírek a konstatovalo se, že stojí za nákup, vždy se katalogizoval. V tomto případě je dostupnost elektronického časopisu online spíš o internetu jako o médiu, než o místu uložení: jistě, časopis je instalován na jakémsi počítači; ale jeho umístění není tak podstatné jako jeho dostupnost přes síť.
Webovským stránkám, na něž my, knihovnická veřejnost, nemáme smluvní právo vstupovat, se nedostává takového nadšení pro OPAC. Ty sestávají z internetových pramenů přístupných zdarma, instalovaných většinou státními vzdělávacími neziskovými organizacemi, a jejich obsah stojí za pozornost. Ovšem tyto prameny si také osvojují právo změnit adresu či zmizet, kdykoliv se jim zamane. I když by se sice tento internet zdarma v OPACu mohl objevit, ona "nepolapitelnost" do značné míry komplikuje katalogizaci, bez ohledu na jeho informační hodnotu. S trochou velkorysosti by ale kvalitní prameny z internetu - ať už zakoupené, věnované či zdarma - měly být zaznamenány v katalogu. Myslím, že snahy zprostředkovávat informace se v knihovním OPACu mají odrážet.
Tradiční online katalog
"Knihovny se budou muset pokusit změnit přesvědčení našich uživatelů, že OPAC je jen seznam knih." - Eric Lease Morgan (Duranceau, 1996)Rozhodnutí katalogizovat internetové zdroje dlouho předcházelo nutnosti webovských katalogů. V roce 1991, více než rok před tím, než vyhledávač "Mosaic" předvedl sílu hypermédií na Networku, OCLC začal první zkoumat schopnost MARCu a AACR2 zacházet s novým nosičem (červenec 1997). Po katalogizačních projektech sponzorovaných OCLC a následujících šestnácti tisících bibliografických záznamů se už možnost katalogizovat internetové zdroje tradičními metodami nezpochybňuje. Stejně však mohou znakové OPACy takový zdroj jen popsat a nasměrovat uživatele k internetu. Změnit OPAC-altas na OPAC-dopravní prostředek se dosud nepodařilo.
Pole 856 ve formátu MARC
Zavedení nového pole ve formátu MARC přináší přinejmenším diskusi o AUTOkatalogu. Potřeba pole 856 je však naléhavá. Kam paměť autora sahá, komunita katalogizátorů ještě po ničem tak neprahla. Jak se píše v příručce o využití pole 856 vydané Kongresovou knihovnou v březnu 1995, toto pole spojuje bibliografický popis elektronického zdroje se zdrojem samotným (Library of Congress 1995). Katalogizátoři by nyní mohli kódovat pole 856 všemi nutnými informacemi, které by umožnily spojení se vzdáleným "hostitelem" ve Webovském katalogu. Pole 856 bylo progresivní a inovační zkratkou od bibliografického popisu k potřebnému internetovému zdroji.
Webovský OPAC
Pole 856 má nepochybně zásluhu na zdokonalení webovského katalogu. Obchodní partneři si uvědomili, že mají-li obstát v konkurenci, musí nabídnout produkt, který by využil schopnosti pole 856 napojit se na externí zdroje. Není ironie, že pole 856 zpočátku neobsahovalo indikační hodnotu pro hypertextový přenosový protokol (HTTP). V době jeho zavedení byly v módě gopherovské servery a telnetové aplikace. Před koncem roku 1995 se ale objevil Netscape a překonal předchozí trendy. Stejně jako video překonalo hvězdu rádia, webovské servery vymýtily gopherovské stanice. Budoucnost evidentně patří třpytu a eleganci hypermédií.
Jako odpověď na webovskou mánii vyvíjejí obchodní partneři online katalogu systémy, které mají šetrně konvertovat záznamy ve formátu MARC do vyššího hypertextového jazyka (HTML), a nabízejí tudíž specifické pole v "klikacím" katalogu. Pole tradičně spadající pod kontrolu autorit jako autoři, seriály a předmětová hesla jsou teď přímo napojena k dalším bibliografickým záznamům, v nichž se hesla vyskytují. Tento nelineární přístup k informaci představil uživatelům nový vyhledávací prostředek hypertextového média. Otcem všech polí pro horké linky je však stále pole 856. To otvírá nové brány z katalogu a cestu k internetovým zdrojům ze standardního, známého pohodlí OPACu.
Expanzívní role katalogizátora
Více než 50 obchodních partnerů, včetně Endeavor Information System, Geac, Sirsi a Innovative Interfaces, Inc., dnes propaguje webovské katalogy (Scott 1997). Přestože vývoj webu ve vědeckých knihovnách leží tradičně na bedrech veřejných služeb nebo personálních systémů, nutnost webovských katalogů vnesla novou vitalitu do katalogizačních oddělení. Katalogizátoři pomáhají vytvářet politiku kontaktu bibliografických záznamů se vzdálenými zdroji, stejně jako se podílejí na včleňování internetových zdrojů do katalogu. V mnoha případech katalogizátoři a další technický personál vytvářejí knihovní webovské "teamy", které zužitkují své organizační schopnosti a smysl pro detail v konkrétním oboru. Mnohý specializovaný odborník má dnes za úkol nacházet webovské stanice cenné v oblasti jeho působnosti, a tyto přínosné zdroje pak předat katalogizačnímu oddělení, které je zařadí do OPACu. Jelikož stále více tiskovin odkazuje na doplňující informace online, katalogizátoři a jejich personál se musí stále snažit zařazovat tyto webovské zdroje do standardních bibliografických záznamů. Je jasné, že čím lépe chce knihovna mapovat zdroje pro uživatele (-kdekoli se nalézají-), tím více bude potřebovat katalogizátora.Shrnutí
Samotná existence "klikacího" rozhraní je často dostatečný důvod k nákupu webovského katalogu. Mnohý zákazník dá nepochybně přednost snadnému použití myši v příkazově řízeném OPACu, jehož zastarávání už ale nezbrzdí estetické či osobní preference. Reprezentací internetových zdrojů v OPACu poskytují katalogizátoři uživatelům cenné prameny, které by jinak zůstaly neobjeveny.A čas běží dál...
Originální text je přístupný na adrese: http://www.library.ucsb.edu/istl/98-spring/article3.html
TIRÁŽ: Knihovní obzor. Čtvrtletník Vědecké knihovny v Olomouci. Redakce: redakce vkol.cz. Registrace MK ČR E 6450. ISSN (elektronická verze) 1214-6498. |
Aktualizováno: 09.01.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz
© 2008-2022 Vědecká knihovna v Olomouci
Tisk stránky | Mapa webu | Zajímavé odkazy
| RSS 