Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

CASLIN 2003

Roman Giebisch

Ve dnech 8.-12.6. se v penzionu Holenský dvůr /okres Jindřichův Hradec/ uskutečnil CASLIN 2003 s programem - Zvládání krizí a jejich následků. První přednáška Randy Silvermana /USA/ se zabývala katastrofickou záplavou Coloradské státní univerzity. Tato univerzita leží v poměrně suché oblasti a při silném období dešťů zahynulo v regionu i několik obyvatel a bylo zaplaveno 20 budov univerzity včetně knihovny. Randy Silverman byl najat univerzitou jako odborný konzultant pro odstranění povodňových škod. Bylo poničeno 420 000 svazků, voda byla rychle odčerpávána, ale knihy byly ponořeny 12 hodin pod vodou.

Coloradská státní univerzita měla určitý krizový plán, oslovila malou firmu, která si na tyto záchranné práce najímá externí spolupracovníky. Jejich práce byla ovšem neorganizovaná a jednalo se o nedůvěryhodné osoby. S knihami bylo manipulováno hrubým způsobem, knihovna nebyla zabezpečena a již po několika dnech vše pokryla plíseň. Tato první firma si řekla o 1,5 mil. dolarů jen za vynesení poškozených knih a pro jejich záchranu nabídla nevhodné vakuové teplotní sušení /"vyvařování knih"/.

Po špatných zkušenostech se univerzita obrátila na firmu DRS /Služba obnovy po katastrofách/, která má velmi dobré renomé. Opět byli najati brigádníci, ale firma zajistila až vojenský způsob organizace, který měl rychlé výsledky. Byly použity vysušovací jednotky, které vháněly teplý vzduch do budovy, aby nebyly vlhkem zasaženy knihy v horním patře, prostor ale bylo také nutno ochladit, aby zde nerostla plíseň. Knihy byly dány do plastikových obalů a přeneseny do chladírenských boxů, kde byl použit tekutý dusík, který nebyl finančně nákladný. Náklady na jednu zamraženou knihu - 10 centů na svazek a den. Protože se jednalo o katastrofu federálního rozsahu, obdržel tamní guvernér dotace z federálních prostředků. Na záchranné práce dohlíželi pojišťovací agenti, univerzita byla naštěstí pojištěna a mohl být opraven celý komplex univerzitních budov. Knihovna vystavila seznam poškozených knih v univerzitní síti USA a obdržela darem 400 000 knih, z nichž ovšem bylo pouze 100 000 svazků použitelných.

V USA je Národní organizace pro konzervátory a lze ji využít pro konzultace při pohromách. Velmi pomohla také Kongresová knihovna. Pro účely pojištění byla stanovena hodnota jedné monografie - cca 75 dolarů /záchrana jedné knihy stála cca 100 dolarů/. U odborných periodik byla stanovena cena vyšší. Oprava poškozeného knižního fondu univerzitní knihovny trvala 2 roky. Při univerzitě vznikl tým odborníků, který rozhodoval, které knihy se odepíší a které zachrání, pokud se náklady na záchranu vyšplhaly vysoko, byly dělány kopie z jiných knihoven. Randy Silverman v závěru svého vystoupení zdůraznil důležitost výběru vhodné firmy, která zasahuje po katastrofách. V USA patří mezi nejznámější - BELFOR USA, Document Reprocessors a Blackman Mooning.

O krizových plánech ve Francouzské národní knihovně hovořila další zahraniční přednášející Marie-Therese Varlamoff z Paříže. Podrobněji se věnovala cílům mezinárodního výboru pro záchranu světového kulturního dědictví - Modrý štít. Velkým problémem knihoven je jejich umístění ve starých nevhodně položených objektech. Při stavbě nové knihovny je třeba vzít do úvahy problematické zóny a nebezpečí, ale i v Paříži se nevyhnuli těmto problémům, pozemek ke stavbě dostala knihovna od města zdarma, ale tento pozemek leží na břehu řeky.

Pro přípravu krizových plánů existuje celá řada příkladů /v angličtině/. Tyto příklady lze pochopitelně využít, ale je nutno vzít v úvahu místní specifika. Krizový plán musí být psaný dokument, mají v něm být určeny pověřené osoby, firmy na které se lze obrátit o pomoc, mají zde být stanoveny priority pro záchranu a definovány technicky strategická místa. Je velmi důležité, aby plán přijaly odpovědné osoby. V plánu je nutno mít vyčleněny finance na náhlé výdaje - obalový materiál, peníze na brigádníky, peníze na mrazící firmy. Je nutno uvést kontaktní údaje důležitých osob, dodavatelů potřebného materiálu, dekontaminačních center. Velmi důležité je proškolit celý personál knihovny.

V objektu knihovny mají být vystaveny nákresy budovy, je nutno instruovat pracovníky, které sbírky prioritně zachránit. Je doporučeno zálohovat katalog knihovny ještě v jiné knihovně. I když žádný krizový plán není dokonalý, je důležité nalézt jeho slabá místa a postupně je odstranit, údaje je nutno aktualizovat, stanovit odpovědnost vedoucích pracovníků, citlivé údaje musí zůstat důvěrné /soukromé telefony,./. Doporučuje se spolupráce paměťových institucí v regionu - knihovny, archivy, muzea - mají odborný personál, vhodné depozitáře., Nutná je úzká spolupráce s policií a hasičským záchranným sborem - je důležité jim ukázat co máme ve sbírkách a jak a kde je to uloženo, domluvit se na vhodných materiálech k záchraně a domluvit se s nimi na našich prioritách.

Ewa Potrzebnicka z Národní knihovny ve Varšavě hovořila o katastrofálních povodních v Polsku v roce 1997. Bylo postiženo 90 knihoven a Ministerstvo kultury Polska vytvořilo povodňový štáb v čele s Národní knihovnou ve Varšavě, která připravila metodický materiál pomoci knihovnám. Metodický materiál popisoval postup při záchraně dokumentů - prvořadě se věnovat dokumentům citlivým na vodu /rukopisy, mapy, akvarely./, zbavit je nečistot, omýt v čisté vodě a zamrazit do momentu konzervace. K odstranění přebytečné vody užít sací papír a svazky sušit ve vhodných prostorách teplým vzduchem do 25 stupňů Celsia.

V Polsku bylo poškozeno velké množství knih a i starých tisků. Odhad na budovách byl 2 mil. dolarů a na novodobých knihách 1 mil. dolarů. Německé firmy poskytly polským knihovnám vakuové komory, kde byly knihy sušeny při teplotách až 50 stupňů Celsia. Knihy, které byly zamraženy bez mechanické očisty byly značně napadeny plísní. Při těchto povodních byly odhaleny velké mezery v ochraně knihovních fondů, neexistovaly žádné krizové plány, nebyly mrazící boxy ani zvlhčovače.

V Polsku vznikla celostátní Rada pro záchranu knih po povodni a pro Národní knihovnu ve Varšavě byl koupen stroj AMSCO/FINN-AQUA - vhodně řízená dezinfekční komora z Německa. Na záchranu starých tisků bylo vynaloženo 4 mil. dolarů. Liofilizace probíhala pomalu /10 dnů/, knihy byly kontrolovány, aby nedošlo k jejich přesušení, navlhlé knihy měly až třikrát větší hmotnost. Knihy byly váženy před i po liofilizaci. Tento záchranný proces trvá prakticky dodnes. V Polsku dnes existují dvě střediska připravená na záchranné práce po katastrofách. Ewa Potrzebnicka v závěru svého příspěvku apelovala na prevenci a připravenost na různé druhy katastrof.

Praha a nebezpečný svět - to byl název příspěvku Michala Hory z Národní knihovny v Praze. M. Hora varoval před podceněním globálních katastrof, hovořil o špatné komunikace na všech úrovních řízení, legislativní nepřipravenosti CR na řešení krizí. V Čechách se podle něj stále spoléhá na improvizaci při řešení nastalých problémů, neexistuje monitoring technického vybavení. Na vedoucích postech je nechuť k prosazování kontrol, tvorbě krizových plánů a tato problematika není personálně jištěna.

Jana Součková /ředitelka Náprstkova muzea v Praze/ se věnovala činnosti českého komitétu Modrý štít. Ve spolupráci s MK ČR byl připraven formulář k vyhledávání rizik a na podzim roku 2003 se připravuje konference k této problematice. Modrý štít se snaží prosadit ochranu památek v legislativě /dnes se jedná o "obyčejný" majetek/. Paní ředitelka informovala o průběhu katastrofy a škodách, které způsobily povodně v českých muzeích /Praha, České Budějovice, Roztoky u Prahy, Beroun, Písek, Strakonice, Kralupy nad Vltavou, Liběchov, Ústí nad Labem atd./.

O Krizovém centru při Národní knihovně ČR pro knihovny postižené povodněmi informovala Františka Vrbenská z NK ČR. V Národní knihovně při povodních v srpnu 2002 vznikl krizový štáb. Na webových stránkách Státního ústředního archívu byl zveřejněn materiál, jak postupovat při záchraně poškozených dokumentů. Národní knihovna měla poškozenu jen část rezervních fondů, dostávala nabídky různých vysoušecích technik z ciziny i od nás. Při povodních pomáhalo hodně dobrovolníků a institucí /např. mokré filmy se sušily na Barandově/. NK ČR také ocenila pomoc sdělovacích prostředků, které informovaly o nutnosti zajistit mrazící boxy pro poškozené knihy. Na webovských stránkách Neviditelného psa byly zveřejněny stručné pokyny pro soukromé osoby, jak zachránit své soukromé sbírky.

Zuzana Kopencová z Městské knihovny v Praze hovořila o poškození starých tisků v pobočce v Holešovicích na Ortenově náměstí. Celkem povodeň zasáhla cca 20 000 starých tisků ze 16.-18. stol. Poškozena byla i nejvzácnější kniha MěK - Pražská bible z roku 1488. Záchranné práce začaly až po dvou dnech - omývání vodou, balení knih do mikrotenových sáčků a odvoz do Mochovských mrazíren. Prostory k vysušení knih nabídla NK a metodickou pomoc zajistil Jiří Vnouček. Od sponzorů a firem získala knihovna 1 300 000 Kč a sušení historických fondů bude trvat ještě dlouho, protože sušení knih v sušárnách dřeva je pomalé. Knihy byly rozděleny podle vazeb a zbývá dosušit knihy s koženými a pergamenovými vazbami.

Petr Krajči z Národního technického muzea hovořil o povodni v Invalidovně, kde bylo poškozeno 70 % uložených sbírek. Sbírkové předměty byly očištěny vodou a přepraveny na Žižkov k zamražení v 4 šestimetrových mrazících návěsech. Krizová situace vyústila v odchod minulého vedení, kdy došlo ke střetu při řešení katastrofy. V současné době mají v Mochovských mrazírnách 200 palet zamraženého materiálu. Kolegové z NTM při povodni pořídili 4 hodiny videozáznamu a několik stovek snímků, které budou po technických úpravách dokumentovat tuto krizovou situaci.

Jaromír Polášek z Knihovny Matematicko-fyzikální fakulty UK v Praze ve svém příspěvku popsal obrovské škody této instituce na specializovaném fondu. Škody byly vyčísleny na 141 mil. Kč a z toho škody na knižním fondu činí 56 mil. Kč. Bylo odepsáno 13 000 knih, 468 titulů odborných časopisů, 2 500 učebnic, 4 000 sv. naučné literatury, 2 000 diplomových prací,. V Mochovských mrazírnách mají zamraženo 6 000 svazků. Pro potřeby zahájení výuky byla nejprve nakoupena naučná literatura pro první a druhé ročníky. Obnovená knihovna bude sídlit v téže budově, ale bude přestěhována do vyšších poschodí.

František Pospíšil z Knihovny Filozofického ústavu ČR seznámil účastníky konference se škodami této instituce. Knihovna se 100 000 svazky, která sídlila v Jilské ulici v Praze, byla hodnocena jako velmi dobrá s kvalitním fondem. Ve dnech 13.-.15.8.2002 byl fond poškozen spodní vodou. Zasaženo bylo 55 000 knih, 30 000 bylo odepsáno a 25 000 knih je zamraženo v Mochovských mrazírnách. Do konce roku 2002 bylo uložení v mrazírnách zdarma, ale dnes platí cca 5 000 Kč měsíčně. Kolega Pospíšil velmi dobře hodnotil využití kompaktních regálů, které zabránily větším škodám při povodních.

Knihovnu Muzea družstevnictví zastupovala Vladimíra Vávrová. Jedná se o malou resortní knihovnu se zaměřením na družstevnictví a zřizuje ji Družstevní asociace ČR. Soubor 12 000 svazků byl ojedinělý, obsahoval specializované dokumenty ze zahraničí a korespondenci družstevního hnutí. Budova Družstevní asociace v Praze na Tišnově byla 1,5 m. pod vodou. Po opadnutí vody zbyly spadané regály, hromady knih pokryté bahnem a omítkou. Zachránilo se cca 3 000 svazků. Díky NK ČR se knihy sušily v sušičce dřeva v Kralupech nad Vltavou a v březnu roku 2003 byla knihovna opět otevřena. Ve vyšších patrech budovy Družstevní asociace byla vybudována nová expozice Muzea družstevnictví.

Jane K. Hutchins z Kanady pracuje jako restaurátorka textilií. Věnovala se podrobněji přípravě krizových plánů institucí. Organizace by měla do přípravy krizového plánu zapojit co nejvíce pracovníků na různých postech, měla by se zlepšit dokumentace. V Santiagu de Chile připravil Getty Institut odbornou akci pro ředitele a restaurátory - Budoucí instruktoři pro krizové plánování, kterého se zúčastnila i J. K. Hutchins. Tato omezená skupina prováděla praktická cvičení při likvidaci škod po imag. katastrofách a hodnotila se jejich krizová připravenost. Při praktických cvičeních se aplikovaly získané teoretické poznatky. Jako výsledek tohoto workshopu byla připravena různá řešení krizí při jejichž tvorbě byli tito pracovníci osobně a citově angažovaní.

Byly vydány materiály - Co dělat v prvních 24 hodinách katastrofy a byly přeloženy do angličtiny, francouzštiny, holandštiny a čínštiny. Byla připravena kniha krizového plánování pro knihovny - Ukradni tuto příručku. Na její realizaci se podílelo 30 profesních organizací /architekti, archeologové, restaurátoři atd./. Velká červená kniha - obsahuje ve zkratce záchranné práce a je jakýmsi návodem pro školitele. Školící program byl také konzultován s armádními odborníky, protože armáda činí velmi důležitou složku krizového řízení.

Do kurzu školitelů se přihlásilo 87 účastníků z různých institucí. Důležité je vytvořit síť profesionálů, odborníků, školitelů. Školitelé si sdělují aktuální informace, radí se navzájem a v současnosti 10 školitelů nabízí kurzy krizových situací. Jeden školitel pracuje se pěti studenty. Přenos informací zajišťuje organizace - MODRÝ ŠTÍT. Při tvorbě plánu je důležitý charakter týmové spolupráce a dobré je praktické vyzkoušení. Podpora a účast managementu instituce je nezbytná. Bohužel se často podceňují obecné metodické pokyny a představa unikátního řešení dělá z plánování nemožnou věc. Mnoho institucí je nepřipraveno, podceňují prevenci a protože krize jsou nevyhnutelné tak musíme být dobře připraveni. Výhodou může být i dobrá spolupráce s médii a s dobrovolnickými organizacemi.

Deborah Novotny z Britské knihovny hovořila na téma - Jak se vypořádat s pohromou. Britská knihovna má 180 mil. položek a všechny depozitáře má umístěny pod povrchem země a jen 3 km od Temže. Rizika značně rozšiřuje blízkost 3 velkých dopravních uzlů a plánovaná výstavba dalších objektů. V Britské knihovně mají určeny 4 úrovně pracovníků pro reakce na krizové situace. Jeden koordinátor prací při ohrožení budov má za úkol komunikovat s médii. Sedm zaměstnanců řídí záchranné operace sbírek. Sedm zaměstnanců má na starosti restaurátorské práce. Je určeno cca 60 osob, které působí jako dobrovolníci.

Školení těchto pracovníků se provádí v knihovně jednou ročně. Knihovna velmi úzce spolupracuje s policií a hasičských sborem. Různé úrovně pracovníků jsou barevně odlišeny /šéf je žlutý, koordinátor je modrý atd./. Tyto pomůcky jsou uloženy mimo knihovnu. V knihovně jsou na mnoha místech rozmístěny záchranné vozíčky na kolečkách, kde je umístěn obalový materiál, dále jsou v knihovně mrazničky, 2 vakuové stroje a několik větracích tunelů k sušení vzduchem. Knihovna má uzavřeny smlouvy s firmami, které se specializují na restaurátorské práce. Při akcích se pořizuje podrobná dokumentace a aktualizovaný manuál je vždy k použití.

D. Novotny hovořila o třech způsobech sušení dokumentů :

  1. sušení vzduchem /ventilátory, vzduchové tunely/ - zde lze dobře využívat dobrovolníky
  2. řízené sušení budov - spolupráce s nasmlouvanými odb. firmami
  3. liofilizace - je vhodná jen pro opravdu velké katastrofy, velmi nákladné

V současné době se dělají pokusy s vakuovým balením dokumentů - vhodné pro rozvojové země, kde nejsou k dispozici mrazírny.

Jan Červenák z Židovského muzea v Praze hovořil o povodni v srpnu roku 2002, která značně poškodila Pinkasovu synagogu v Praze z r. 1535. Na zdech synagogy jsou umístěna jména padlých židů za druhé světové války a tyto nápisy bylo nutno rekonstruovat. Naštěstí byl objekt nedlouho před povodní pojištěn, takže účty za záchranné práce proplatila pojišťovna a Pinkasova synagoga mohla být brzo otevřena veřejnosti. O poškození sbírek Židovského muzea hovořila i Helena Pojarová, zástupce ředitele. Povodně jim přinesly řadu zkušeností, které jistě využijí při krizovém plánování. Muzeum je v úzkém kontaktu s policií, protože může být ohroženo teroristickým útokem. Po povodních byla přijata zásadní opatření - určena priorita sbírek, nakoupeny ochranné pomůcky, vytvořeny záložní zdroje apod.

Jiří Neuvirt se věnoval masovému sušení zmrazených knih a dokumentů v řízené atmosféře. Sušení dokumentů se provádí v sušárně dřeva v Kralupech nad Vltavou. Voda je v dokumentech po zamražení ve formě ledových krystalků. Je vázána ve třech formách - ve struktuře vlákna /dochází k nabobtnání knihy a zvětšuje se její objem/, nebo se voda nachází v prostoru mezi vlákny /poškozuje vazby dokumentů/ a nebo je voda mezi listy. Existuje několik metod sušení - horkovzdušné, liofilizace - vakuová sublimace, pomocí vlhkého tepla, volně na vzduchu, vakuové balení, mikrovlny.

V NK ČR byly dělány testy, která metoda je nejšetrnější - změny fyzikálních vlastností papíru a vliv na život mikroorganismů. Díky snížení životaschopnosti mikroorganismů dopadlo nejlépe vlhké teplo /sušení při zvýšené teplotě urychluje stárnutí dokumentů/. Sušárna dřeva v Kralupech byla vybrána, protože v ní budou dokumenty vysušeny za nejkratší možnou dobu. Než se knihy dají do sušárny, tak se musí rozmrazit, protože jsou deformované. Pomocí čidel zasunutých do knih se stále kontroluje teplota a vlhkost. Této metodě byla dána přednost vedle dalších nabídek - vakuové balíčky, vakuová komora firmy BELFOR /USA/, nebo vysoušení pomocí mikrovln.

O metodě vysoušení pomocí vakuových balíčků hovořil David Kleňha z NK ČR. Poškozený dokument se obalí savým materiálem a separační netkanou textilií. Obalená kniha se zavakuuje. V průběhu sušení se napravují deformace a při zavakuování se voda přesouvá do suchých částí balíčku. Kniha se přebaluje vícekrát - časově velmi náročné. Tato metoda je velmi šetrná k poškozeným a deformovaným dokumentům a užívá se hlavně pro usně a pergameny, které by se v sušárně dřeva přesušily a popraskaly. U knižních fondů je dobré kombinovat různé techniky pro různé materiály.

Lenka Linhartová popsala povodňové škody v českých archivech a spisovnách ústředních institucí státní správy. Státní ústřední archiv na Chodovci v Praze je supermoderně zajištěn proti katastrofám, ale ostatní archivy na tom tak dobře nejsou. Značně byl poškozen archiv v Litoměřicích, Ústí nad Labem, Terezíně,. Všechny zaplavené instituce byly v rozporu se zákonem umístěny v záplavové zóně. Dnes se hledají prostředky na rozmražení dokumentů - veřejná obchodní soutěž /cca 113,5 mil Kč/. Poškozené archiválie z Vojenského archivu byly vyskartovány, fotografický materiál z Archivu AV ČR byl zamražen, v depozitáři v Terezíně bylo zničeno 13 800 kusů vzácných pečetí.

Miloš Klíma a Alena Selucká představili projekt Metodického centra konzervace při Technickém muzeu v Brně v kooperaci s Přírodovědnou fakultou MU Brno. U zrodu tohoto centra byla snaha o vznik zastřešujícího centra pro konzervaci v ČR. Vznik je datován do roku 2000 - reakce na Kulturní politiku státu. Projekt byl schválen v roce 2002 v souvislosti s povodněmi. Posláním MCK bude podporovat správnou péči a ochranu kulturního dědictví v ČR. Působnost bude orientována na kulturní instituce - muzea, galerie, knihovny, které nejsou schopny tuto činnost zajistit.

Základem činnosti MCK bude vědecká a výzkumná činnost, poradenství, konzultace, vzdělávání a výchova odborníků. Zřizovatelem je MK ČR a realizuje Technické muzeum v Brně ve spolupráci s MU Brno. V projektu se počítá s analytickým centrem, záchranným pracovištěm, výukovými prostorami a volnými depozitáři.

O metodách přirozeného vysoušení dokumentů hovořil Petr Krajči z Národního technického muzea. Tato metoda je vhodná pro velké formáty. Velmi byla poškozena sbírka skleněných negativů Leteckého archivu, z níž se podařilo zachránit jen 50 %. Celá sbírka byla digitalizována a díky Britské radě bylo vytvořeno při NTM malé pomocné pracoviště, kde si lidé osvojili pravidla nakládání s tímto specializovaným materiálem. Čím starší fotky - tím lépe se dochovaly, jednotlivé dokumenty byly volně sušeny a omývány vodou. V Mochovských mrazírnách mají ještě zamraženo 200 palet a pouze 5 zatím rozmrazili.

Martin Tomášek z Archeologického ústavu v Praze mluvil o značných povodňových škodách, protože toto pracoviště leží kousek od Vltavy. Bylo poničeno 70 000 svazků odborné literatury, 200 000 negativů,. Tento jedinečný fond byl budován od roku 1919. Knihy byly zabaleny do fólií a zamraženy a skleněné diapozitivy omyty a oskenovány - pomoc německých kolegů. Z Dánska dorazila pomoc ve formě dvou mrazících boxů /odvezli si 35 tun materiálů/. Velkou škodou bylo zničení inventárních karet. Naštěstí se 14 dní před povodní pojistili a toto pojištění bylo první po 80 letech historie ústavu. Z pojistky nakoupili techniku a digitalizují a tvoří digitální archiv. Knihovna Archeologického ústavu byla nově otevřena a ústav stanovil v každé spřátelené zemi jednoho koordinátora, aby sbíral dary /např. ve Francii získali 5 000 svazků odborné literatury/.

Jiří Vnouček z NK ČR hovořil o vzniku Centra pro restaurování knižních fondů postižených povodní. Je zájmem vytvořit pracoviště pro knihovny a další instituce k ošetření velkého množství knih. Důležité je navázání spolupráce s kurátory sbírek. V tomto Centru by měli pracovat 3-4 pracovníci a bylo by dobré získat finance od MK ČR. Pracoviště bude mobilní a bude fungovat v pronajatých prostorách, kde by měla být i knihařská dílna. Finanční náročnost bude 7,5 mil Kč. Ze strany managementu velkých knihoven by měl být zájem vybudovat restaurátorská pracoviště, která mimo Prahu a Brno téměř neexistují. NK ČR nabízí proškolení specialistů.

Jiří Polišenský z NK ČR se věnoval ve svém vystoupení aktivitám NK ČR během povodní. NK rozvíjí ochranné mikrofilmování, skenování a digitalizaci dokumentů. Pro knihovny připravuje tvorbu ochranných obalů z nekyselé lepenky. Velký problém vidí ve financování těchto akcí. Je připravena fotodokumentace ze všech postižených institucí. Projekt Obnovy kulturních institucí byl schválen, ale dosud nebyly uvolněny finance.

V letošním AKVÁRIU se řešily technické záležitosti vysoušení dokumentů, výhody a nevýhody centralizované a distribuované pomoci při řešení katastrof a problematika organizovanosti a připravenosti krizového řízení. Příští CASLIN se bude konat na Slovensku a termín a místo konání bude ještě upřesněno.


TIRÁŽ: Knihovní obzor. Čtvrtletník Vědecké knihovny v Olomouci. Redakce: redakcevkol.cz. Registrace MK ČR E 6450. ISSN (elektronická verze) 1214-6498.

Aktualizováno: 09.01.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po 10:00–17:00 Út 10:00–17:00 St 12:00–19:00 Čt 10:00–17:00 Pá-ne zavřeno Od 10:00 do 11:30 je knihovna vyhrazena pro seniory a držitele průkazu ZTP ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2022
Aktualizováno: 20.08.2020 13:37
TOPlist