Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

STUDIJNÍ CESTA ŘEDITELŮ KRAJSKÝCH KNIHOVEN DO BERNU A ZÜRICHU

Lea Prchalová - Jaroslav Vyčichlo

S blížícím se vedrem a nástupem vskutku letních měsíců, s časem, v němž se většinou uskutečnily předchozí studijní cesty, stoupala dychtivost ředitelů krajských knihoven po dalším poznání knihovnického světa. Zrodila se myšlenka prozkoumat několik velkých švýcarských knihoven. Harmonogram cesty byl rychle "vymejlován", švýcarští kolegové poradili vhodné ubytování a v úterý 20. 5. jsme se vydali ve složení PhDr. J. Bínová Kádnerová, Ing. A. Brožek, PhDr. K. Cempírková, doc. PhDr. J. Kubíček, CSc., Ing. L. Prchalová, RNDr. T. Řehák, Mgr. E. Svobodová a PhDr. J. Vyčichlo na cestu.

Jako obvykle se vyjelo z Brna. Cestou byli posbíráni další kolegové v Praze a Plzni a pak už se pokračovalo na jihozápad mikrobusem brněnské společnosti Rozsíval s. s r.o., přes Rozvadov směrem na Regensburg, Norimberg, a Mnichov. A pak pořád dál na západ, maličko nahoru, k severu, až se zdálo, že s příliš velkou zajížďkou. Zato však pohodlně a hlavně rychle na křižovatku s evropskou dálnicí č. 5 u francouzských hranic jižně od Štrasburku. Prudký obrat o devadesát stupňů na jih a ještě několik desítek kilometrů do Basileje na hranici s Německem. Chvíle zdržení a vjeli jsme na švýcarskou půdu. Dálnice se čím dál častěji zavrtávala do horského masivu, propichovala jednotlivé hory, aby se najednou rozběhla do široké roviny Švýcarské pánve, přece jen níže položené, a na druhém konci narazila, kus cesty za Bernem, do dalšího horského pásma. Vlastně nenarazila, uhnula podle hor na obě strany, pak zase někde provrtala Bernské Alpy a pokračovala dál. Na tunely jsou Švýcaři machři, mistrovství Čechů však nedosahují.

Příjezd mikrobusem do Bernu dopadl díky vysoké profesionalitě řidiče bez ztráty kytičky i když o cestě, která trvá 10 hodin nelze říci, že by nebyla únavná. V zahraničí je však třeba zužitkovat každou minutu. Ještě během cesty jsme v průvodci vyčetli, že Muzeum umění v Bernu má každé úterý otevřeno do 21. hodiny. A mělo. Po ubytování v rodinném hotýlku na adrese HOTEL JARDIN, Militärstrasse 38, CH-3014 Bern, www.hotel-jardin.ch nás řidič s ochotou sobě vlastní dovezl do centra města a na prohlídku nám zbyly asi dvě hodiny času. Kromě nám málo známé, zato však bohaté kolekce švýcarských mistrů (Holder, Staufer) nabízí muzeum nevelkou, zato hodnotnou a reprezentativní sbírku impresionistů (Cézan, Manet, Sisley, Degas, Pissaro, Renoir, Toulouse-Lautrec, Modigliani) a evropské moderny (Picasso, Chagall, Braque). Především je však proslulé unikátní dvouapůltisícovou sbírkou prací malíře Paula Klee (1879 - 1940), který se v bernském kantonu narodil a v Bernu prožil i závěr svého života.

Zpátky do hotelu se šlo pěšky přes most Kornhausbrücke přetínající vysoko údolí, jímž protéká ledovcově mléčná Aara. Obrovský meandr řeky tvořící přirozené opevnění vydělil historický střed města od ostatní zástavby. Rozjařená mládež v automobilu jedoucím po mostě vyhodila vejce, naštěstí čerstvé. To se rozplesklo o svodidlo lemující poměrně úzký chodník a zbytky se rozstříkly na všechny strany. Uhnout nebylo kam, a tak částečky vejce dopadly i na naše oděvy. Žádná tragédie, na náladě však příhoda nepřidala. Vida, i tady se pohybují všelijaké živly.

Večerní procházka jinak poklidným až ospalým Bernem pod zataženým nebem poskytla nevšední pohled na ledové štíty Bernských Alp, prosvítající nad gotickými věžemi chrámů a vytvářející vskutku mimořádné panorama...

Pobyt v knihovnách jsme zahájili ve středu návštěvou švýcarské národní knihovny, v níž nás přijal ředitel knihovny pan Jean-Frédéric Jauslin. Bohužel pršelo. Ke knihovně jsme dojeli mikrobusem.

Schweizerische Landesbibliothek, Hallwylstrasse 15, CH-3003 Bern, www.snl.ch

Knihovní fond:

  • 2,5 mil. k. j. monografií
  • 0,5 mil. k. j. seriálových publikací
  • 0,5 mil. k. j. grafických listů, fotografií, kartografických dokumentů
  • 50.000 k. j. hudebnin
  • 10.000 k. j. audiovizuálních dokumentů
  • 10.000 k. j. mikrografických a elektronických dokumentů

Pan Jean-Marc Rod, vedoucí sekce služeb veřejnosti nás v úvodu seznámil s nedávnou historií knihovny, která je zřizována Spolkovým úřadem pro kulturu. Knihovna založená v roce 1895, od roku 1901 garantující národní bibliografii se v devadesátých letech dostala do krize, kdy instituci hrozila ztráta funkčnosti a následné zavření. K příčinám krize patřil silně poddimenzovaný rozpočet, nekvalifikovaný a početně nedostatečný personál knihovny, její izolovanost od dalších informačních institucí, neautomatizované provozy, prostorové problémy, rozpadající se dokumenty na kyselém papíru, atd. Nový management však naštěstí uspěl při prosazování existence národní knihovny ve Spolkové radě a k jejímu uzavření tedy nedošlo. Naopak v roce 1993 přijalo Spolkové shromáždění zákon, na jehož základě je nyní knihovna zřizována státem. Od roku 1989 je společně s Národním muzeem součástí Federálního úřadu pro kulturu.

S vydatnou podporou ze státních prostředků pak následovala rychlá reorganizace, automatizace provozu a rozsáhlá rekonstrukce budovy vystavěné pro knihovnu v letech 1929 až 1939. Národní architektonickou soutěž tehdy vyhrál mladý curyšský architekt Alfred Oeschger.

V roce 1993 byly instalovány první stanice OPAC v systému VTLS. Pro katalog konvertovala skotská firma za 60 mil. CHF 1,1 mil. stávajících záznamů. V roce 1996 byl převeden katalog periodik. Prostorová situace byla řešena velkorysou výstavbou sedmipatrových klimatizovaných podzemních skladišť se speciální filtrací vzduchu s cca 50 km regálů a kompletní rekonstrukcí původní skladové části na multifunkční veřejné prostory. V roce 2001 se knihovna mohla přestěhovat zpět do svého sídla ve čtvrti Kirchenfeld. Rekonstrukce proběhla citlivě vzhledem k původnímu pojetí, architekt použil technologii pohledového betonu. Možná je to příčina, že v nás funkcionalistická budova a ve stejném duchu se nesoucí pozdější úpravy zanechaly pocit přílišné strohosti.

K národní knihovně patří také od roku 1991 Švýcarský literární archiv (SLA), Grafická sbírka a od roku 2000 Centrum Dürrenmatt Neuchâtel (CDN) ve spisovatelově obydlí upraveném na muzeum (architekt M. Botta), do něhož byly umístěny výtvarné práce. Dürrenmattův literární odkaz byl předán do SLA.

SLA, založený v roce 1991, obsahuje reprezentativní průřez švýcarskou literaturou 20. století. Zařazení osobností do archivu podléhá přísnému výběru odborníků. Výjimkou nejsou spory o dostatečnosti či nedostatečnosti vztahu navrhovaného autora ke Švýcarsku, jedná-li se o Švýcara žijícího v zahraničí.

Grafická sbírka se pyšní kolekcí fotografií významných švýcarských osobností, doplňování je systematické. Od roku 2000 probíhá spolupráce se známými fotoateliéry, které knihovně poskytují portréty osobností z nejrůznějších částí země. Součástí sbírky jsou pohlednice švýcarské krajiny a měst.

Národní knihovna shromažďuje veškeré dokumenty vydané ve Švýcarsku, díla vydaná v zahraničí, týkající se Švýcarska, publikace švýcarských autorů a překlady těchto publikací. Ve Švýcarsku vychází ročně cca 9.000 knih, např. v roce 2002 bylo vydáno 6.505 publikací v němčině, 2.348 ve francouzštině, 473 v italštině a 38 v rétorománštině. Vzhledem ke kantonálnímu uspořádání neexistuje federální zákon o povinném výtisku, některé kantony, např. Ženeva nebo Fribourg institut povinného výtisku uznávají, Bern nikoliv. Platí však dohoda mezi Švýcarskou asociací knihkupců a vydavatelů a Národní knihovnou o bezplatném poskytování děl vydaných ve Švýcarsku. Dohoda byla uzavřena již v roce 1915, obnovena v roce 1961.

Přednost je dávána tištěným dílům, i když jsou sbírány dokumenty na libovolném nosiči. Do elektronického katalogu Helveticat jsou vkládány záznamy též o elektronických publikacích rozšiřovaných off-line (CD-ROM, DVD, diskety) či on-line (webové stránky, elektronická podoba periodik na serveru vydavatelů), pro on-line publikace je v katalogu uveden kontakt na plnotextová znění.

Ke sbírkám patří disertační práce, oficiální úřední tisky, cca 1 mil. dokumentů 42.000 švýcarských, kantonálních nebo lokálních spolků, klubů, průmyslových podniků, škol, kulturních organizací.

Národní knihovna rediguje a vydává národní bibliografii Švýcarská kniha, zpracovává a zveřejňuje Bibliografii švýcarské historie, Bibliografii přírodních věd Švýcarska a jiné.

Mezi další preferované aktivity celostátního významu patří v současnosti:

  • mikrofilmování dokumentů. Knihovna působí jako koordinátor mikrofilmového zpracování švýcarských novin (projekt MIKO).
  • ošetřování dokumentů vydaných na kyselém papíru (v roce 2002 odkyseleno přes 40 tun, tj. 82.976 dokumentů).
  • budování digitálního archivu - projekt E-Helvetica (2001 - 2006), www.e-helvetica.ch. Doplňování, zpracování, zpřístupňování a ochrana elektronických dokumentů. Vývoj archivace nových médií, změna techniky zpracovávání a modifikace strategie tvorby sbírek jsou řešeny ve spolupráci s německou a rakouskou národní knihovnou.

Knihovna je přístupna prezenčně bez registračního průkazu. Ve volném výběru je k dispozici kromě referenčních publikací a bibliografií cca 10.000 dokumentů a 700 titulů periodik. Absenční výpůjčky jsou umožněny registrovaným čtenářům, kterými mohou být pouze lidé s trvalým pobytem ve Švýcarsku starší 18 let. Uživatelé jsou disciplinovaní, knihy není třeba chránit proti krádežím. K nelibosti knihovníků musí knihovna ze zákona půjčovat absenčně i dokumenty, které má v jediném exempláři, neboť nikde není stanoveno, že se jedná o konzervační výtisk.

K užívání služeb jsou návštěvníci školeni, veřejnosti jsou nabízeny také výklady k historii a poslání knihovny včetně exkurzí po skladištích.

Nad precizností a velkorysostí švýcarského přístupu k budování prostor pro uchování kulturního dědictví zamáčkli mnozí z nás velkou slzu...

Do okamžiku, kdy nás očekával pan velvyslanec, zbývalo pár hodin, které jsme využili k cestě na přilehlý kopec Gurten, výletní místo Berňanů. Nahoru jsme jeli lanovkou obdobnou té na pražský Petřín. Shora je skvostný pohled na Bern a Alpy v pozadí, na svazích se pasou dlouhosrsté krávy, park na vrcholu je upravený s různými atrakcemi pro děti, na samém vrcholu rozhledna. Prostě idylka.

Zbytek času jsme věnovali návštěvě informačního centra na druhém konci města přilehlého k "medvědáriu" s pobíhajícími či líně se válejícími huňatými symboly Bernu. Multimediální minipředstavení o historii a současnosti Bernu, důmyslně poskládané z projekce diapozitivů a z modelů městských částí, prezentovaných v nejrůznějších historických obdobích a situacích, a dalších rekvizit za použití slova, hudby a zvukových efektů bez jediného živého herce, doplnilo naše dojmy. Ukázalo se coby zcela zvláštní, nevídaný a poutavý jevištní tvar, i když poněkud chladný a technokratický.

Adresu velvyslanectví ČR naleznete v každém průvodci. Najít ale budovu ukrytou v udržované zahradě vilové čtvrti, kde jsou i další ambasády, je poněkud horší. Bloudili jsme. Přijetí ve vile postavené v období prezidenta Masaryka bylo milé, i když poněkud zdvořile neosobní. Největším problémem návštěv našich velvyslanců v různých zemích je fakt, že diplomaté netuší, proč přicházíme. Návštěva pak obvykle stupňuje svoji srdečnost se společně strávenými chvílemi, rozpaky mizí a někdy přerůstají ve zcela osobní přátelské rady. Nejinak tomu bylo v Bernu. Diskuse s panem velvyslancem Ing. Josefem Kreuterem, CSc. se týkala především změn v českém knihovnictví v souvislosti s reformou veřejné správy v ČR, podpůrných projektů a aktivit naší ambasády, kulturních ale i hospodářských styků obou států.

Po návštěvě luxusní ambasády jsme se rozhodli pro procházku historickým jádrem Bernu a výběr pravé švýcarské hospody. Vydali jsme se hlavními uličkami historické čtvrti ležící na ostrohu obtékaném Aarou, shlédli orloj na hodinové věži, avšak rozmazleni orlojem na Staroměstském náměstí v Praze, nevyvolalo "představení" zvláštní ohlas. Zajímavé a krásné jsou bernské kašny, kterých jsou v městských ulicích, většinou přímo uprostřed vozovky nebo na náměstíčkách, možná dvě desítky. Dnes nefunkční, pocházejí většinou z poloviny 16. století, jsou tvořeny typickou šesti či osmiúhelníkovou nádrží s polychromovaným sloupem uprostřed, na kterém stojí socha, rovněž velmi barevná, která představuje Justici, nebo zpodobňuje třeba Samsona, Mojžíše či nějakou osobnost města, jsou tu jen pro krásu. Při hledání restaurace jsme zpočátku neměli příliš štěstí - buď nebyla dost švýcarská nebo byla téměř prázdná, a tudíž neskýtala, podle názoru p. kolegy Kubíčka, záruku kvalitní potravy, či v nejhorším případě, když jsme postupovali podle rady v průvodcích, byla zrušena úplně. Zdálo se, že někteří členové výpravu hlady nepřežijí. V kritické situaci hrozící rozkladem kolektivu jsme však narazili na místo, kde podávali typické rösti, zapékané brambory s nejrůznějšími dobrotami. Ochotná obsluha, dobré jídlo - a skvělá nálada se vrátila. Zbytek večera jsme strávili cestou domů, znovu po mostě Kornhausbrücke, tentokrát v pohodě až do hotelu. Teplota slezla na květen pěkně nízko a obloha neustále hrozila deštěm.

Po ránu jsme se v téměř mrazivém počasí vydali do Městské a univerzitní knihovny v Bernu Stadt- und Universitätsbibliothek Bern, Münstergasse 61, Postfach, CH-3000 Bern 7, www.stub.unibe.ch, kde nás očekával prof. Dr. Robert Barth, její ředitel. Knihovna je od roku 1951 nadací kantonu Bern (hradí 80 % nákladů) a dvou občanských sdružení (hradí po 10 %). Nejvyšším orgánem je nadační rada ve složení 5 zástupců kantonů a po dvou zástupcích sdružení měšťanů a obyvatel.

Knihovna pochází z období 1528 - 1535, kdy byla součástí vysoké školy teologické. V 19. století se stalo zřizovatelem město a občanský spolek a v letech 1903 - 1905 byla městská knihovna spojena s univerzitní. V letech 1967 - 1974 proběhla rozsáhlá přestavba budovy, při níž byl vybudován pětipatrový sklad v podzemí.

V prvním podzemním podlaží vznikla čítárna, ve druhém půjčovna s rozsáhlým volným výběrem cca 100.000 k. j. a výpůjčním automatem firmy 3M, v dalších podlažích jsou sklady a sejfy. Knihovna disponuje celkem 46 km regálů zaplněných především knihami. V nádherných prostorách historické budovy se nacházejí studovny - jedna pro sociologii, hospodářství a právo, druhá zaměřena na duchovní vědy.

Uživatelé mají přístup k 61 databázím a plným textům periodik (licence v rámci konsorcia švýcarských vysokoškolských knihoven), mohou si rezervovat místo v počítačové studovně, kde jsou k volnému použití počítače s nainstalovaným textovým a tabulkovým procesorem (zpoplatněno ve výši 0,5 CHF za každou započatou čtvrthodinu práce pro registrované uživatele, pro ostatní 1 CHF).

Fond s 2,1 mil. dokumentů zahrnuje také 350 CD-ROM a 8500 CD klasické hudby a jazzu. Problémy s autorskými ochrannými svazy švýcarské knihovny zatím neznají, absenčně půjčují i CD-ROM, půjčování zvukových dokumentů je zpoplatněno ročně 30 CHF. Celkové výpůjčky dosahují výše 580.000 jednotek včetně prolongací.

Uživatelé patří z jedné třetiny ke studentům univerzity, z jedné třetiny ke studentům jiných škol a třetinu zastupuje odborná veřejnost. Také Městská a univerzitní knihovna své uživatele školí, např. každé první pondělí v měsíci probíhá v 17:15 hod. základní instruktáž o službách a exkurze knihovnou, každý čtvrtek je nabízeno školení k využívání katalogů a databází v systému ALEPH.

Kromě centrální budovy působí knihovna na třech místech: Basisbibliothek Unitobler - BTO, Fachbereichsbibliothek Bühlplatz - FBB a Schweizerische Osteuropabibliothek - SOB, která se stala dalším cílem naší cesty.

Schweizerische Osteuropabibliothek, Hallerstrasse 6, CH-3000 Bern www.stub.unibe.ch/sob.

Zvenku vypadá knihovna všedně, je součástí jakéhosi panelákovým dojmem působícího sídliště. Uvnitř běžné vybavení, spíš skromnější, nám Slovanům však připravili velmi milé přijetí. Pan ředitel Christophe v. Werdt osobně uvařil kávu a rozpovídal se o historii. Ani jsme nevnímali, že se nacházíme v suterénních prostorách.

Překvapením byl fond knihovny. Základ sbírek spadá do počátků 20. století, kdy v hotelích v Davosu pobývala řada ruských hostů. V té době byla shromažďována především vědecko-technická literatura a díla filosofická a teologická. Během 2. světové války se díky iniciativě bernského politologa Dr. Sagera započalo s budováním rozsáhlejšího knihovního fondu. Komunistický převrat v Československu v roce 1948 byl signálem k vlastnímu založení knihovny. Nutnost systematického budování a zpracovávání literatury vypovídající o ideologii a praktikách komunistických politiků potvrdily také maďarské události v roce 1956. V roce 1959 se knihovna odtrhla od Východního institutu a stala se samostatnou nadací, od roku 1971 byla rozhodnutím spolkové rady podporována pro svůj mimořádný význam ze státních prostředků. V roce 1997 po diskusích nad dalším posláním knihovny rozhodla Velká rada Bernu o včlenění knihovny do Městské a univerzitní knihovny v Bernu.

Knihovní fond zahrnuje cca 150.000 svazků. Těžištěm sbírek jsou dokumenty o komunistickém dědictví východní Evropy i současné, charakterizující politický, hospodářský, právní a společenský vývoj bývalých východoevropských zemí. Ve skladištních regálech stály vyrovnány v řadách snad všechny deníky vycházející v komunistických státech tehdejší východní Evropy. Historické i současné. Knihovnu navštíví 30 návštěvníků denně, poskytne 8.000 výpůjček prostřednictvím MVS za rok, velmi často do ruských knihoven.

Po opuštění knihovny a Bernu jsme se vydali v dešti a zimě netypické pro konec května na další cestu. Myšlenka na průjezd Alpami, na zastávku u Interlakenu, nás po rozhlasové informaci o nutnosti použití řetězů ve vyšších polohách rychle přešla a zamířili jsme přes Luzern do Zürichu. Cestou pršelo, krátká zastávka v Luzernu vydala na malou procházku starým městem. Jen jeho uličkami a obchodním centrem. Po mostě Kapelbrücke, spíš zastřešené lávce vedoucí nelogicky ale půvabně řekou Reuss nikoli přímo z břehu na břeh, ale jejím korytem a teprve o hodně níž po proudu, přeskakující na protější břeh. S deštníky v rukou jsme záhy zamířili zpátky do mikrobusu, kde se dalo zatopit. Pokračovali jsme pak ještě několik desítek kilometrů do Zürichu.

Ubytování v průmyslové zóně sice neskýtalo možnost procházek, ale hotel nabídl vše potřebné. ETAP HOTEL ZÜRICH CITY TECHNOPARK; Technoparkstrasse 2, CH-8005 Zürich. E-mail: E5837@accor-hotels.com.

Následujícího dne jsme se vydali za moderními informačními službami do tzv. ETH -Bibliothek, Eidgenössische Technische Hochschule Zürich, Rämistrasse 101, CH-8092 Zürich. www.ethbib.ethz.ch.

Univerzitní knihovna nemá vlastní budovu. Je součástí univerzity a snad právě proto, že budova je nápadná, nepřehlédnutelná, veliká a dobře vyznačená na mapách, které jsme v hotelu dostali, jsme kolem vchodu asi třikrát přejeli, než se zjistilo, že je to skutečně adresa, kterou hledáme. Knihovna působící zároveň v roli švýcarského Centra vědecko-technických informací se zaměřuje na dokumenty z přírodovědných a technických disciplín.

Knihovní fond disponuje cca 5,6 mil. jednotek, z toho:

  • 2,750 tis. monografií a časopisů
  • 2.133 tis. mikrofiší
  • 305 tis. kartografických dokumentů
  • 242 tis. rukopisů
  • 250 tis. obrazových dokumentů
  • 6.600 audiovizuálních dokumentů
  • 4.600 elektronických dokumentů (zejména CD-ROM)

Je odebíráno cca 6.800 titulů periodik a zajištěna licence k 3.200 titulům elektronických periodik.

Pan ředitel prof. Dr. Wolfram Neubauer se ujal úvodního referátu o univerzitě a organizaci knihovnických služeb, pak následoval bohatý program s referáty o projektech, které knihovna v současné době řeší.

Uživateli jsou kromě univerzitního týmu také z 50 % studenti jiných švýcarských univerzit a průmyslové podniky. (Studenty v knihovně registrují až po složení první zkoušky).

Knihovna se potýká s nevhodnými a malými prostory, nemůže realizovat volný výběr fondu. Také proto se orientuje na elektronické služby. V roce 2001 po provedení procesní analýzy došlo ke změně pojetí webových stránek, ke změně verzí softwaru ALEPH 500 z 12.1 na 14.2 a k nastartování nosných projektů, především velkolepého projektu E-collection.

Web archiv disertačních prací, E-collection

V srpnu 2001 byla jako první fáze projektu E-collection řešena digitalizace disertačních prací. Po propagační kampani se výrazně zlepšila jejich dostupnost. 80 % prací je nyní získáváno přímo od autorů v digitalizované podobě, knihovna má právo na tři výtisky práce, z toho jeden nesvázaný, který skenuje. K vystavování na webových stránkách se zdařilo získat souhlas 60 % autorů.

Diplomové práce jsou v knihovně archivovány pouze na zvláštní doporučení vedoucího práce, do E-collection se však ukládají jejich teze. Dalšími digitalizovanými dokumenty jsou výzkumné zprávy, výroční zprávy institutů, zápisy z jednání, referáty, přednášky apod.

Digitální obrazový archiv

Projekt spočívá v digitalizaci a dokumentografickém zpracování fotografií každodenního života ve Švýcarsku prostřednictvím software ImageFinder. Prvotní fond fotografií získala univerzita z agentury Comet, která ukončila činnost. Ačkoliv se jedná o časově velmi náročnou záležitost, neboť komerčně digitalizované záznamy je nutno v knihovně kontrolovat a revidovat, knihovníky přesvědčila unikátnost souboru a již dnes je jasné, že databáze bude velmi využívána.

Image Archiv

Oblíbená databáze fotografií všech osobností univerzity je nyní doplňována záznamy z přednášek a biografiemi.

TOPORAMA

Prostorové vyhledávání v grafickém katalogu, který je budován v kooperaci s univerzitami v Berlíně, Mnichově a Göttingenu.

Projekty A & I v rámci sítě NEBIS:

  • Integrace dat od velkých vydavatelů (Springer, Wiley) do databáze, která je přes ISBN propojena s katalogem. Přebírají se položky titul, impressum, ISBN, autor, index, abstrakt v angličtině nebo němčině.
  • Integrace dat malých a středních vydavatelů do databáze, která je s katalogem propojena přes systémové číslo záznamu. Signální výtisk, který ETH obdrží od vydavatelů, se naskenuje, prověří přes OCR a textový soubor se pošle do univerzitní knihovny v rumunské Cluji, kde proběhne katalogizace a zpracování abstraktu přímo do databáze v Bernu.

Moje knihovna

Projekt, který je ve fázi testování, zohledňuje konkrétní potřeby uživatele knihovny. Uživatel si nadefinuje svůj profil a po přihlášení k systému získá dle svého vymezení (titulově, tematicky, časově, jazykově, atd.) přístup k elektronickým periodikům, digitalizovaným monografiím, článkům a statím ve sbornících, výzkumným projektům, bibliografiím, příp. i poštovním kontaktům.

Výše uvedený výčet projektů řešených knihovnou není zdaleka vyčerpávající, poskytuje však jistě představu o směru, jímž se kolegové v knihovně ETH vydali a který stojí za následování. Po exkurzi po roztříštěných a veskrze nedostačujících prostorách knihovny jsme byli pozváni k plnému stolu lahůdek, které se v mezičase odkudsi nabraly ve školící místnosti. Dotazy švýcarských knihovníků nebraly konce, došlo i na regionální funkce a porovnávání s kantonálně řízeným knihovnictvím, probíraly se vztahy česko-slovenské a německo-francouzské (v dimenzích Švýcarů), členství a nečlenství v Evropské unii. Ukázalo se, že si občané Švýcarska postojem své vlády zdaleka jisti nejsou, váhají jaké stanovisko zaujmout a údajně někteří švýcarští Češi, odhazujíce loajalitu ke své nové vlasti, usilují o české občanství, aby nepřišli o výhody spojené se vstupem do EU. Že by česká povaha?

Na závěr nás pan ředitel zavedl ke krásnému výhledu na město z univerzitní terasy a rozloučili jsme se.

Zbýval zbytek posledního odpoledne, které jsme mohli věnovat Zürichu. Počasí se jako zázrakem změnilo, slunce na čisté obloze zářilo plnou silou. Zastavili jsme se u Grossmünsteru, dvouvěžové typické stavby, která se stala součástí městského znaku a u kostela Wasserkirche. Tady působil Ulrich Zwingli (1484 - 1531), církevní reformátor, do značné míry pokračovatel Husův. Původně se sem z Anglie, přes Husovu kostnickou smrt, dostaly myšlenky, které sílu nabyly v Čechách. Stojí, odlit v bronzu, před svým kostelem.

Máme rádi výtvarné umění a tak jsme se znovu vrhli do Domu umění a znovu obdivovali oblíbené impresionisty a modernu první poloviny 20. století. Je nám jaksi bližší než umění gotiky, renesance nebo baroka. A tak právě obrazy Renoirovy, Degasovy, Cézanovy, Pissarrovy, Manet, Monet, Sisley, Rodin a další, a znovu z moderny pak Picasso, Braque, Chagall, Miró, Dalí, Kokoschka, Klee, samá světová jména a směsice stylů a ještě další méně známí autoři až po současníky se stali téměř poslední zastávkou ve Švýcarsku. Na staré umění už nezbyl čas, těmi expozicemi jsme jen proletěli. Je to asi škoda, ale takovým množstvím obrazů mistrů 2. poloviny 19. a první poloviny 20. století se může pochlubit snad jenom Francie. Ve Švýcarsku jsou v každé galerii i v těch malých, provinčních. Prohlídkou dómu Framünster se sklomalbami M. Chagalla zasazenými do oken chóru protestantského chrámu, bez hlavního oltáře a tudíž nezvykle prázdného, cesta končí. Ještě procházku starým Zürichem, i tady jsou uličky, kam se soustřeďuje obchod se sexem, do perfektní švýcarské hospůdky, dát si něco typického - fondue nebo raclette. Raclette, to je obřad, na stůl donesou něco jako stolní, ale patrový gril. Jeden pro čtyři hosty. Patřičně se musí rozehřát. Dostanete velký talíř se zeleninovou oblohou, na němž má každá součást svoji zvláštní přihrádku. K tomu plátky sýra a syrové naložené maso nebo šunku. Šunku nebo steak osmahnete rychle na plotničce, přendáte na střed talíře a polijete roztaveným sýrem ze zvláštní malé čtvercové pánvičky, kterou má každý z hostů pro sebe a která tvoří čtvrtinu spodního patra grilu. Doplníte to malými brambory ve slupce, které pro všechny donesli v jediném jutovém pytlíku a postavili doprostřed stolu. Všechno se smísí, okoření a pojídá. A je to báječné.

V zürišské hospůdce cesta fakticky skončila.

Švýcarské knihovny potvrdily solidnost a preciznost.

(Studijní cesta proběhla s příspěvkem Sdružení knihoven ČR a Nadace knihoven, která přispěla z výnosu Nadačního investičního fondu).

Literatura:

  • 89. Jahresbericht 2002. Bern : Schweizerische Landesbibliothek, 2003. 104 s. ISSN 1660-1254
  • Bilfinger, Monica. The Swiss National Library in Berne. Berne : Society for the History of Swiss Art, 2001. 48 s. ISBN 3-85782-696-7
  • Die Sammlungen: Schweizerische Landesbibliothek. Bern : Schweizerische Landesbibliothek, 2001. 37 s.
  • Stadt - und Universitätsbibliothek Bern. Bern : Winter 1999/2000. 26 s.
  • Jahresbericht 2001. Zürich : ETH-Bibliothek, 2002. 95 s. ISSN 1660-2781
  • Sopouch, Jaromír. - Sopouchová, Hana. Švýcarsko a Lichtenštejnsko : Průvodce do zahraničí. Praha : Olympia 1996. 129 s. ISBN 80-7033-392-8
  • Bern : Album. Zürich : Photoglob 2001. Nestr. ISBN 3-907594-08-8


TIRÁŽ: Knihovní obzor. Čtvrtletník Vědecké knihovny v Olomouci. Redakce: redakcevkol.cz. Registrace MK ČR E 6450. ISSN (elektronická verze) 1214-6498.

Aktualizováno: 09.01.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po 10:00–17:00 Út 10:00–17:00 St 12:00–19:00 Čt 10:00–17:00 Pá-ne zavřeno Od 10:00 do 11:30 je knihovna vyhrazena pro seniory a držitele průkazu ZTP ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2022
Aktualizováno: 20.08.2020 13:37
TOPlist