Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Jak jsem "slamovala..."

Magda Hašková

Sobota 11. října byla neobyčejně vydařená. Po týdnu dešťů vysvitlo sluníčko a podzim ukázal svoji přívětivější tvář. V Olomouci právě probíhal již třetí ročník mezinárodního festivalu Poezie bez hranic, jehož součástí se stalo i první národní finále Slam poetry.

Pro nezasvěcené uvádím, že slam poetry je nový přednes poezie, který byl inspirován rapovou kulturou a dovolím si citovat z Manifestu slamu Marca Smitha: "slam poetry je autorská poezie provozovaná jako performance. V slam poetry je umění performance považováno za rovnocenné s uměním utvářet slova do básní tištěných na papíře."

Na festival se přijela podívat i má kolegyně Ina Daučíková z Goethe-Institutu Praha, se kterou jsem strávila většinu poetické soboty. Až do večera jsem vůbec netušila, co mě čeká a jak by řekl básník, ani nemine. Slam se konalo v pavilonu "E", jenž byl obsazen do posledního místečka, publikum sedělo nejen na židlích a stupních tribun, ale i na podlaze a stolech. Martin Pluháček, duše festivalu, celou slam moderoval. Jako hosté vystoupili poetové Jaromir Konečný, Timo Brunke a Wehwalt Koslovsky, všichni ostřílení performerové z Německa. Jaromir Konečný je pražský rodák a v roce 1982 emigroval do Německa. Vystoupení všech tří bylo strhujícím hlasovým i fyzickým projevem. Timo Brunke ke svým veršům přidal tango, které tančil v rytmu veršů, Wehwalt Koslovsky prokázal neskutečnou kapacitu svých plic, když na jeden nádech vychrlil verše ve zrychlené repríze a Jaromir Konečný v druhém vystoupení vzdal němčinu a přešel do češtiny s bavorským akcentem. O přestávce před finále jsme s Inou a panem Konečným prohodily pár slov, jeho zajímal ohlas olomouckého publika a zda-li rozumělo. Ujistila jsem jej, že někteří zcela jistě, protože jsem viděla několik našich čtenářů - germanistů. Když se k nám připojil i W. Koslovsky, konverzovali jsme v němčině. Přiznám se, že v rozhovoru jsem jim rozuměla lépe, než při velmi rychlém přednesu.

A pak začalo velké finále! Zúčastnilo se jej 9 finalistů, 4 postoupili z pražského kola, 5 z brněnského. Martin Pluháček nám představil porotu z publika a vysvětlil pravidla - každý z básníků měl na své vystoupení 3 minuty, povolený přesah byl 20 sekund. Finalisté nesměli používat žádné hudební nástroje, ani nahrávky a doplňky, jen své tělo a hlas.Mohli také využít prostředí - jeviště, uličku mezi diváky, židle, mikrofony. Soutěž se skládala ze dvou kol, v každém přednesli básníci jinou báseň a nastupovali na pomyslné pódium v opačném pořadí. Vítěze čekalo deset tisíc korun českých, vyplacených po vítězství. My, publikum, jsme také tvořili slam - potleskem, dupáním, pískáním, smíchem, hlasitou pochvalou, někdy i řevem. A že jsme byli publikum! Nejstarší účastník měl odhadem přes 70 let a nejmladší účastnice 12 let. Nepamatuji si přesně jména všech finalistů, jen těch, kteří mě zaujali. Byl jím i Vít Kremlička, který své verše citoval maximálně znuděným hlasem, využil časového limitu a přidal slova "čas běží, čas běží, čas běží."

Další z mladých účastníků Standa "Apoka" Bílek, s účesem japonských samurajů, při svém vystoupení až neskutečně rapoval. Ohlas publika byl mimořádný.

Poslední v prvním kole byl Marian Palla, rodák z Košic, žijící v Olomouci. S přehledem poetického barda a se silnou družinou za zády nám servíroval krátké veršíky s vtipnými pointami - "Medvídek Pú. Mám rád medvídka Pú, není jako komunisti, nestřílí své kamarády!" "Procházka. Je krásně, svítí sluníčko, dojdu si pro cigarety."

Před druhým kolem navrhl Martin Pluháček vyloučení porotce - literárního kritika Radima Kopáče za průhledné nadržování jednomu z básníků. Publikum s ním souhlasilo a já osobně také. Porotci totiž po každém vystoupení ukazovali počet bodů zdvižením rukou s čísly a u pana Kopáče bylo vidět jasně, komu fandí.

Druhé kolo bylo ještě napínavější než první. Jeden z účastníků byl diskvalifikován, protože přesáhl tříminutový limit, Vít Kremlička nasadil těžký kalibr verši: "Je krásné v této zemi žít a neštěstí to štěstí mít!", další poeta vtáhl do veršování publikum a Marian Palla přišel, přednesl a zvítězil!

Jeho vítězství také potěšilo mou "slamovou" průvodkyni- Inu, která mě vytáhla od sobotního televizního večera a ukázala dosud nepoznané. Patřím ke generaci, které byla prezentována Nedělní chvilka poezie jako nejvyšší stupeň básnického umění. Na Slam poetry jsem poznala, že poezie nemusí být jen vážná, přednášená v kamenných divadlech a s patřičným patosem.Že se dá i u ní a s ní hrát, konverzovat, smát a žít! Protože Slam poetry je sám život!


TIRÁŽ: Knihovní obzor. Čtvrtletník Vědecké knihovny v Olomouci. Redakce: redakcevkol.cz. Registrace MK ČR E 6450. ISSN (elektronická verze) 1214-6498.

Aktualizováno: 09.01.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po 10:00–17:00 Út 10:00–17:00 St 12:00–19:00 Čt 10:00–17:00 Pá-ne zavřeno Od 10:00 do 11:30 je knihovna vyhrazena pro seniory a držitele průkazu ZTP ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2022
Aktualizováno: 20.08.2020 13:37
TOPlist