MORINOVA ASTROLOGIA GALLICA

Prvni z sestadvaceti Morinovych knih brani viru v boha a v Krista pred modlari, ateisty, kalvinisty a jim podobnymi. Druha se zabyva stvorenim, clovekem a koncem sveta. Treti kniha deli vesmir na tri casti: elementarni-pozemsky, mezihvezdny-etericky a nebesky-celestialni; Morin stale tvrdi, ze existuji ctyri prvky a ctyri kvality, prestoze rika, ze zeme a voda tvori jednu kouli. Kdyz roku 1615 navstivil hluboke doly v Madarsku, napadlo ho (a je hrdy na to, ze s tim prisel jako prvni), ze shodne s tremi vrstvami vzduchu muzeme tri vrstvy najit take na zemi, jen v opacnem poradi: prva je velmi tenka a je tepla v zime, kdyz je nizky vzduch chladny, a v lete, kdyz je vzduch teply, je zase chladna; stredni vrstva zeme je horka, zatimco stredni vzduch je studeny; nejnizsi vrstva je pak chladna, kdyz je nejvyssi vrstva vzduchu tepla. Zeme jako celek je nehybna ve stredu vesmiru, nebot Morin odmita Kopernikovu hypotezu - doktrina Kopernikovcu podle nej popira, ze nebe a hvezdy a jejich pohyb jsou stvoreny kvuli cloveku prebyvajicimu na zemi, a prohlasuje (ta doktrina), ze planety a stalice jsou obydleny, Keplerovi se potom smeje skrz jeho nazor, ze rostliny a zvirata jsou na mesici 15x vetsi nez u nas, k cemuz dosel srovnanim rozmeru hor na mesici a na zemi.

Za pozemskym svetem je mezihvezdny, v nemz se planety pohybuji skrz eter; Morin tu dava za pravdu Keplerovi v tom, ze se jedna o velice ridkou a tekutou latku, za kterou je nebesky svet slozeny z nebe stalic a hvezdne sfery. Dalsi dve nebe, o kterych se zacina mluvit v dobe Alfonsine Tables ve snaze vysvetlit pohyb librace vesmiru, jsou cistou fikci. Nebe stalic, jehoz casti je i Mlecna draha, a hvezdna sfera-primum mobile jsou naproti tomu duo coeli solidissimi. Morin nesouhlasi s tim, ze rovnik, ekliptika, horizont a meridian jsou imaginarni a bezcenne kruhy, naopak za takove prohlasuje tropy, polarni kruhy a kolury.

Ctvrta kniha pojednava o šireni stvorenych bytosti a kontinualni kvantite. V dalsi knize (pata) o prostoru, mistu a vzduchoprazdnu je popreno, ze by Torricelliansky experiment vyrobil vakuum, a potvrdil tak jeho existenci. Po knize o pohybu a case (sesta) se v nasledujici sedme knize o bezprostredni pricine a v osme knize o alteraci fyzickych teles tvrdi, ze mohou jednat na dalku emanací síly. Najdeme tu mimochodem kapitolu o intenci-vyznamu a remisi-poleveni kvalit.

V devate knize o smisenych telesech Morin odmita nazory Gassendiho a Descartese, schvaluje Aristotelovy, ale jeste pridava i Paracelsovy, Severinovy a nazory dalsich chemiku; Mikulas Kusansky se chybne domnival, ze zeme neni ve stredu vesmiru a neni nehybna, ze vesmir nema stred ani hranice a ze vsechny planety a dokonce stalice jsou obydleny - Morin nicmene uznava, ze planety nejsou jednoducha telesa, nybrz kazda je jinou slozeninou, coz dokladaji teleskopicke observace. Kombinuji nebeskou, mezihvezdnou a pozemskou latku. Morin rovnez zavrhuje Aristotelovo tvrzeni, ze komety jsou terestrickymi exhalacemi, a rika, ze vznikaji v etericke oblasti. Je strohy ohledne jejich vyznamu. Veri, ze stalice sviti svym vlastnim svetlem. V predchozi knize pripustil, ze vsechny planety maji elipticke orbity, coz jako prvni odhalil Kepler.

V desate knize prisel na to, ze zakladem astrologie je zkusenost. V jedenacte knize se zacina zabyvat akcemi nebeskych teles, nejprve svetlem, zatimco obsahem dvanacte knihy jsou jejich elementarni kvality tepla, chladu, sucha a vlhkosti a jejich vliv, ktery je hodnotou vyplyvajici z jejich substencialnich forem. Dale Morin povida, opiraje se pritom o doktrinu nativit, ze povaha, s jakou se clovek narodi, zustava stejna po cely zivot, a ze nejjistejsim zpusobem, jak urcit neci sklony, je analyza horoskopu v okamziku narozeni. Nesouhlasi s pouzitim udaje casu poceti.

Kdyz si takto, ve dvanacti knihach, vystavel astrologii na zdanlive pevnych prirodnich zakladech, zasvetil posledni ctrnactou, ktera nicmene obsahuje asi dvakrat tolik stran, vykladu o principech a podrobnostech umeni. Kniha XIII o vlastnostech planet a stalic rozlisuje mezi muzskymi a zenskymi, dennimi a nocnimi, priznivymi a skodlivymi planetami a jedenact stran je v ni zaplneno podrobne vypracovanymi tabulkami universalni vlady planet. Kniha XIV popisuje znameni zverokruhu, ktera sve rozdilne hodnoty odvozuji z prvniho nebe. Buh provedl rozdeleni na dvanact znameni podle povah planet a dvanacti domu a sdelil to Adamovi od nejz se to k potomstvu dostalo prostrednictvim Kabaly. Dalsi knihy si vsimaji hodností planet ve znamenich, paprsků a aspektů hvezd, rozdeleni do astrologickych domu, ktere je ukazano presnymi nativitami, a silnymi a slabymi strankami planet. Co se tyka aspektu, tady Morin odmita Ptolemaia a Cardana, Bianchiniho a Regiomontanta. Leowitze taky.

Po strucne knize definici, axiomu a teoremu se Morin zabyva univerzalni akci nebeskych teles mezi sebou a vuci nasemu sublunarnimu-pozemskemu svetu. Tvrdi, ze jeho doktrina je ciste fyzicka, a prece neznama Aristotelovi a vsem predeslym filozofickym skolam. Jedno sve rozdeleni nahrazuje Ptolemaiovym rozdelenim terestrialni zemekoule mezi znameni zverokruhu. Odmita prijmout tvrzeni Akvincu, ze kdyby se nebe zastavila, prestala by hřát, a prestoze by iluminace ze slunce fungovala v tech nizsich nebích, vyvoj by nepokracoval. Na to Morin ostre odpovida, ze kdyby slunce stalo na miste, tak by o to vic palilo, proto se tedy pohybuje, aby nedochazelo k tak destruktivnimu horeni. A tak pohyb nebe nepracuje jen sam pro sebe, ale jen rozdeluje svoji aktivni silu.

Vedle techto specifickych odbocek od astrologicke teorie minulosti by mohly byt hlavni distinktivni rysy Morinova systemu shrnuty, jak je ucineno dale, pricemz budou zopakovany nektere body, ktere se uz objevily. Namisto rozdeleni mezi superiorni a inferiorni, nebe a zemi, celestialni a sublunarni, patou esenci a ctyri prvky prijima trojite deleni na elementarni, etericke a celestialni. Planety uz nejsou telesa pate esence, nybrz slozena telesa s elementarnimi kvalitami horka, chladu, sucha a vlhka, stejne jako z etericke a celestialni hmoty. Morin dela rozdil mezi jejich elementarni akci v hřátí, vlhceni atd. a mocnou akci sily jejich celestialniho puvodu. Prvni nebe nebo hvezdna sfera je jednoduche teleso a jako takove se chova rozlevaje svoji univerzalni silu jako duši světa po celem svete. Ma ale take druhou akci, ponevadz je rozdeleno do Dodecatemorie nebo znameni nehybneho zverokruhu. Dalsi nejpevnejsi celestialni nebe stalic nema samo o sobe a jako celek zadny sublunarni vliv, pokud je nam znamo, nicmene jednotlive konstelace a hvezdy v nem samy uplatnuji silu. Podobne eter z eterickeho nebe nema zadnou sublunarni silu, ale planety, ktere se v nem nachazeji, maji velky vliv, trebaze jejich formalni sila je nepopsatelna a nam nepochopitelna. Ackoli je to dobre, znameni znaci vic a ucinneji nez planety. Zejmena stupen znameni na vychodnim obzoru ve chvili narozeni znamena vic nez vladnouci planeta horoskopu nebo planeta v prvnim dome. Morin rika, ze pro horoskop staci znat stupen a ze presna minuta stupne neni nezbytna.

Zatimco Morin potvrzuje vliv nebí na prvky, mineraly, rostliny, zvirata a cloveka, nepripousti toto v pripade umeleckych praci, napr. astrologickych obrazku a znaku. Vsechny artefakty postradaji semě, ze ktereho vsechny veci fyzicky vznikly, a jen tento jeho duch je vlastni predmet inherence prilivu celestialnich teles.

V teze kapitole ostatne Morin dosvedcuje popularitu techto obrazku rka, ze hodne panu a dam se snazilo ho premluvit penezi, aby je nakreslil. Nejtezsi pro nej bylo odmitnout jiste vznesene osoby, ktere do Parize prinesly meč, jenz Gustavus Adolfus nosil u Lütze, a chtely po nem, aby jim vysvetlil obrazky, znaky a zlata pismena, ktera byla do mece vyryta. Nakonec je prozkoumal dostatecne na to, aby dokazal, ze nemaji zadnou spojitost s Adolfovou nativitou, revoluci nebo hodinou jeho smrti. Morin nicmene veril, ze se Gustavus do bitvy u Lützenu zapojil v ten nejnestastnejsi a smrti nejvice nakloneny den, coz lze vycist z jeho horoskopu a z Efemerid. Akci nebeskych teles poprel pouze na zaklade umeleckych obrazku.

Poslednich sest Morinovych knih se detailne zabyva predevsim astrologickou technikou. Kniha XXI, odmitajici takova deleni znameni zverokruhu jako termini, decani a facies, pojednava o planetarnich domech a aspektech. Konci kapitolou, v niz se prohlasuje, ze bozi metoda vnejsiho jednani neni zadnou fyzickou pricinou napodobena lepe nez celestialnimi telesy.

Kniha XXII hovori o direkcich, signifikatorech a promisorech. Direkce by kratce mohla byt definovana jako oblouk vedouci pres oblohu od signifikatora k promisorovi. Podle Morina je tato kniha nejdulezitejsi a nejbozstejsi z cele astrologie. Clovek se z ni dozvi, co se stane po narozeni. Je to nejvyssi vrchol prirodniho vesteni a vědy, ktera je vic nez vsechny fyzicke vedy soucasti bozstvi. Zmatek v teto veci a rozdilnost nazoru ovsem panuje mezi astrology. Ptolemaios a Cardan napriklad prijali pouze pet signifikatoru pro vsechny budouci udalosti v zivote: jmenovite horoskop pro zdravi a cesty; pars fortunae pro schopnosti; mesic pro povahu a konverzaci; slunce pro dustojnost a slavu; a zenit pro dalsi ciny a plozeni deti. Haly a Schöner naopak berou vsech sedm planet a dvanact jinych bodu za signifikatory. Pro Morina jsou promisory i signifikatory casti hvezdne sfery, a kdyz jsou nehybne nebo fixni v nebi, je jejich efekt na zemi vyvolan shlukem v direkcich. Toto se dozajista podoba zazraku, modu, ktery prekracuje lidske chapani, ackoli nikdo z tech, kteri nejsou neznali astrologie, by nepochyboval, ze je to pravda.

Kniha XXIII si vsima revolucí nativit nebo predikce z navratu narozenin a ilustruje je mnoha obrazky horoskopů. John Stadius je odmitnul a neni se cemu divit, nebot pouzival chybne tabulky pohybu slunce. Nekteri dnes, i se spravnymi tabulkami, to zavrhuji. Dalsi, kteri to prijali, neznaji zakladni principy a psali o tom nejruzneji, se spoustou chyb a postradajice uplnost. Ale je to polovina genethliakalni astrologie, a tak se ji Morin snazi ocistit a sjednotit na jejich skutecnych zakladech, a zanechat timto nasledujicim generacim jeji spravny a kompletni vyklad.

Kniha XXIV hovori o progresich a tranzitech, ktere mohou predpovedet den a hodinu budouci udalosti.

Kniha XXV pojednava o revolucich roků a o planetarnich konjunkcich, eklipsach a kometach. V minulosti se astrologove v nazorech na tato temata natolik rozchazeli a psali o nich tak zmatene a vadně, ze Morin prozival krusne casy, nez uvedl vse do poradku. Bez nej by byl jeste dnes panoval v cele astrologii naprosty chaos. Po velkem zatmeni slunce roku 1652 nasledovaly nejen politicke zmeny, ale rovnez vysoka umrtnost na celem uzemi Francie, pouze v Parizi napriklad zemrelo 100 000 lidi na zhoubne horecky, prestoze tehdy nevypukl mor.

V patnacte a posledni knize sveho ohromneho opusu se Morin dostava k otazkam a volbam. Rika, ze az dodneska nikdo neosvobodil dotazovani od smyslenek a omylu a nepodlozil je jeho skutecnymi zaklady. Zavrhuje arabskou doktrinu tazani a poznamenava Cardanovy chyby. Morin by omezil otazky u urcitych temat, ale asi by se nevyhybal patrani hvezd po otazkach, jak dlouho bude kral zit a ktery z techto dvou panovniku vyhraje bitvu. Zvoleni prihodne doby pro konani nahlizi jako uzitecnou cast astrologie a dava priklady z vlastni praxe, doplnuje tuto astrologickymi obrazky.

A timto konecne uzavirame Teorii nasi astrologie, na pocest a slavu nekonecne moudrosti naseho pana Jezise Krista, jenz stvoril nebe a zemi a obdaril nebeska telesa uzasnymi silami. Jemu budiz vecna chvala, cest a slava. Amen.

V rukopise z Narodni knihovny (Bibliotheque Nationale) jsou dve Morinova pojednani o predpovedi pocasi, ktera nevypadaji, ze by byla vytistena ani jednotlive ani v Astrologii Gallica. V Astrologii Gallica obcas odkazuje k vlastni praci, ktera jiz zrejme neexistuje, jako je tomu v pripade knihy o stretu Prvotni priciny s pricinami dalsimi namirene proti Jansenistum.

Morin byl doktorem mediciny a byl osetrujicim lekarem biskupa, opata a vevody z Lucemburku. Vadilo mu, ze se parizsti lekari nezajimaji o astrologii a ze nedokazou sestavit horoskop. Gui Patin naproti tomu oznacil Morina za blazna, fantastu a ješitu a prohlásil, ze by si jeho knihu nekoupil. Morin se dival na mesic jako na pricinu kritickych dnu a tvrdil, ze vrozeny temperament pramenil spis z celestialnich nez ze sublunarnich pricin. Byl pro vyvedeni figura coeli na pocatku nemoci, protoze nemoci vznikaly ze svych zakladu a mely vlastni symptomy, pohyby a periody. Take rikal, ze rimska cirkev, ktera nikdy neodmitala astrologickou medicinu, uznavala tyto horoskopy nemoci.

Morin zostra napada v jeho dobu prehnane uzivani a zneuzivani venesekce a pousteni zilou. Nekteri lekari, spis nez by prijali Paracelsovy chemicke leky, vynalezli novou lecebnou metodu, zcela odlisnou od Hippocratovy ci Galenovy. Zdrzeli se silnych projimavych leku Hippocratovych, zejmena suseneho čemeřicoveho kořene, a spokojili se s odvary ze seny, kasie, rebarbory a s klystyry, hnali vsak do krajnosti krvaceni, cimz zpusobili smrt mnoha pacientu. Toto, pokracuje Morin, je hlavni duvod, proc jsem pred osmadvaceti lety mediciny zanechal.

Paracelsovy chemicke leky byly nicmene casem prijaty. Galeniste zprvu stali proti Paracelsovi, ale potom nekteri z nich zacali chemicke leky pouzivat - Ruland, Quercetanus (Duchesne), Croll, Hartmann a predevsim Dán Peter Severinus ve sve Idei medicinae philosophicae. Dnes jsou chemicka leciva v lekarnach po cele Evrope, ovsem nejvice v Nemecku. Paracelsus usiloval o svrzeni Galenicke metody medendi a kladl duraz spis na zivotni princip - semena nebo balzamy z rostlin, mineraly a zvirata - a zivotodarne schopnosti soli, síry, zakysané smetany a rtuti.

I pres drivejsi odmitani Villonovych a de Claveovych tezi byl nyni Morin naklonen nejen Paracelsovym lekum, ale take alchymii jako takove. Mezi fyzickymi vedami jsou dve, ktere naprosto prevysuji vsechny ostatni - alchymie a astrologie. Veril, ze videl nejcistsi zlato, mnohem ryzejsi nez jakekoli prirodni zlato vyrobene projekci z olova. Take souhlasil s Chymici v jejich knihach o kameni mudrcu, ze by kazde smisene teleso mohlo byt prirozene zmenseno, ovsem s nadprirozenou soucinnosti lidskeho umeni, k nejvyssimu stupni dokonalosti shodnemu s jeho povahou, a ze kdyz se dostane do tohoto vrcholneho stadia, dosahne fixniho stavu a nemuze byt uz nicim jinym nahrazeno.

Morin dale pripustil neobycejne sily drahokamů, napriklad povidal, ze safir pusobi proti melancholii a moru a odhani uzkosti; ze smaragd mirni zurivost a chtic, vraci silu zraku a srdci a leci epilepsii, malomocenstvi, uplavici a pripady ustknuti a ze diamant cini sveho nositele neohrozenym. Tyto sily neprisuzuje zadne skryte sile hvezd nebo planet, ale formalni a specificke vlastnosti samotnych drahych kamenu, protoze tyto schopnosti funguji, at je pozice nebo pohyb nebeskych teles jakykoli.

Takova je Morinova kniha, zvlastni sbirka starych a novych, pokrokovych a zpatecnickych nazoru. Vita novou medicinu Paracelsovu, ale stavi se proti nove astronomii Kopernikove. Vedle toho akceptuje elipticke orbity pro planety a k primym a cirkularnim pohybum pridava elipticke a spiralni. Nesouhlasi vsak s vakuem. Vytrousi poznamku o pate esenci, nicmene setrvava pri ctyrech prvcich. Nelibi se mu prehnane krvaceni, zato zvlastni sily drahokamu ano. Zavrhuje Aristotelovo vysvetleni komet, ovsem trva na tom, ze betlemska hvezda byl andel. Natukava bakterialni teorii nemoci, a sam veri v medicinu astrologickou. Pohrda velkymi chimerami Fluddovymi, avsak veri v odhaleni znalosti Adamovi a jeho prenos skrz Kabalu. Je prekvapive, ze nekdo, kdo prijal tolik stare vedy, odmita tak mnoho z astrologie minulosti a chce toto umeni zmenit. Ale on touhle smesi ruznorodych nazoru, juxtapozici pohledu, ktere dnes pusobi tak nesourode, az protichudne, timhle zvlastnim mixem duvery a skepticismu, simultannim prijimanim a odmitanim ruznych fazi minule tradice a nejnovejsiho pozorovani a experimentu jen nastavuje zrcadlo neslucitelnym vedeckym a povercivym pristupum, sile a slabostem sedmnacteho stoleti.

Co se tyka samotne astrologie, tolik si stezoval na vsechny kolem, ze muzeme docela dobre pochybovat o tom, jestli vubec nasel nejake nasledovniky. Sotva. Take neni jiste, zdali jeho znicujici kritizovani nepodkopalo jeho vlastni detailni vyvraceni dukazu, kterym castoval druhe kritiky umeni, a neprevazilo nakonec i usili o jeho rekonstrukci (toho umeni). Dum rozdeleny sam proti sobe musi spadnout.

Presto byla stejneho roku, tedy 1661, kdy publikovani Morinovy Astrologie Gallica, kriticke jak k drivejsim oponentum tak k obhajcum astrologie, neuspelo v reforme tohoto umeni, vydana dalsi kniha, sice Sceptical Chymist, jejiz kritika obskurniho a mystickeho zpusobu psani a tri principu minule a soucasne alchymie mela priznivy vliv a usnadnila ne-li reformu alchymie tedy vyvoj chemie. Ovsem jeji experimentalni a vedecky zaklad, jehoz autorem byl Robert Boyle, byl vyznamejsi nez ten Morinuv. Krome toho se astronomie objevila a samostatne oddelila od astrologie driv, nez prisel Morin se svou slavnou knihou.

Z anglického originálu do cestiny přeložila Eva Nitschová